Příprava na transformaci


„Pro mnoho lidí již není žádným tajemstvím, že skutečná povaha reality dnešního světa je na hony vzdálená od té, řekněme, „oficiální“. Žijeme totiž ve světě globálního klamu, podvodu a manipulace na takové úrovni, že se nám o ní ani nezdá! Iluze „svobodného či demokratického“ světa se po použití správné optiky promění spíše v něco, co lze s klidným svědomím nazvat otrokářskou společností.“

George Kavassilas


Jak vznikal náš matrix ve kterém žijeme? Dává nám svobodu, nebo nám spíše nasazuje pouta a nutí žít ve lži? Na tyto otázky hledalo lidstvo odpověď od doby pádu prvních lidí, kteří odešli (nikdo je nevyhnal) z ráje, když neuvěřili skutečné realitě a toužili vytvořit lepší – tu svoji, do které se potom zapletli. Dnes už lidé dávno zapomněli, co je pravda a co je skutečná realita. Nevědí kdo jsou, odkud jdou a kam. Nevědí proč jsou, proč je svět, ani z čeho vznikl vesmír. Už od pradávna byli cílem manipulátorů a nejrůznějších, dobře myšlených, absurdních i přímo zlých manipulací. Ani současnost v tomto není výjimkou – lidé stále hledají skutečnou realitu a způsob, jak se vymanit z okovů falešného matrixu, jak se vykoupit ze svého otroctví.

Dnes už nám dávno nevládne církev, ani náboženství, jejich úlohu však převzala média. Tak jsme svědky neustále mediální války na všech frontách, které někdy probíhá jen jako nevinná výměna názorů a cílem přesvědčit jiné, jindy jako agresivní, ale sofistikovaná propaganda. Netýká se jen našich soupeřů, ale i nás samých. Máme s nimi bojovat, vymezovat se vůči nim a celému světu? Máme bojovat s falešným matrixem? Nebo se raději uzavřít do svého soukromého života, do své názorové a sociální bubliny a starat se jen a pouze o sebe – či pouze plnit očekávání jiných? Asi žádný extrém není dobrý, stále musíte dělat kompromisy, nikdy nejste imunní vůči tomu, co se děje a kdy musíte zajmout postoj, i když se vám třeba ani nechce – zvláště pokud za to něco hrozí. Ale i když to uděláte třeba jen sami pro sebe…

Na druhou stranu většina z nás nemá tak velký hlas, aby mohla cokoli změnit, pokud se ale spojíme, mámě větší šanci. Nemám rád fanatismus, populismus ani lacinou agresivní politiku založenou jen na emocích, laciné konspirační teorie, které třeba někdo vypustí jen proto, aby se zviditelnil, protože to právě letí a lidi to zajímá… Nemám ale ani rád přílišný ignorantský pragmatismus, technokratický přístup ani přílišné spoléhání se pouze na racionalitu a rozum. Snažím se vždy najít zlatou střední cestu, dívat se pod povrch a přitom nedělat kompromisy tam, kde to není nezbytně nutné.

Nesnažím se dělat nikdy nic za každou cenu. Mým mottem je, že není všechno nikdy takové, jak to právě vypadá. Lepší je rozvaha, trpělivost, protože za pár minut může věc vypadat jinak a za týden zase jinak – emoce bývají často špatný rádce.

Realita je pouze náš subjektivní výtvor – výtvor naší mysli. Jak na individuální, tak na kolektivní úrovni. Stejně jako matrix, který jsme si vytvořili. Každý z nás může mít pravdu, podle úhlu našeho pohledu, avšak nikdo z nás jí není a nikdy nebude schopen popsat a obsáhnout celou. Skutečná změna přichází zevnitř, změnou vědomí a je to dlouhodobý proces, třebaže procitnutí na začátku může být náhlé. Chtít bojovat násilím, to je jako bojovat s větrnými mlýny. Každý z nás ve skutečnosti žije ve své vlastní realitě, každý z nás je střípkem, obrazem a odrazem kolektivní reality a současně tím, kdo ji spoluvytváří.

Tak, jako všichni žijeme v jiném paralelním světě, jiné bublině a hledáme k sobě cesty, tak i celá naše kultura a civilizace žije v určitém paralelním světě, který může být zcela jiný, než u civilizace, o které třeba dodnes nic nevíme nebo dokonce ani to, že existuje. Kromě lásky neexistuje žádná objektivní realita. Snad kromě Boha, ovšem to je něco tak abstraktního a nad možnosti našeho chápání, že jakákoli snaha Boha vměstnat do nějaké definice je marná. I když by se to jistě mnohým líbilo a kolik lidí se o to už snažilo. Vymezit Bohu jeho místo tak, aby zůstal tam kde je a nerušil to, co člověk dělá. Nekecal mu do toho. To však není nic jiného, než mu přisuzovat lidské vlastnosti. Samozřejmě, v Bible takové příměry najdeme, ale jen proto, abychom ho vůbec nějak mohli uchopit a chápat. Ve skutečnosti je to však velmi povrchní a tak pravdu najdeme jen mezi řádky. Ostatně o to jsou i tato slova i evangelia, které mluví o tom, že pravdu nelze pochopit pouze rozumem:

„Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.“

Ze všech stran můžeme slyšet co je pravda, co je správné, jak bychom měli žít a dokonce i co bychom si měli myslet. Je jen na nás, jak se tím vším necháme ovlivňovat, či do jaké míry chceme být ve vleku matrixu, který si vytvořila naše civilizace. Samozřejmě, je nemožné odpojit se zcela od něho odpojit. Nikdo z nás se asi nemůže odstěhovat na pustý ostrov a být zcela nezávislý. Vždy vstupujeme a musíme vstupovat do vztahů, i když se nám to ne vždy líbí, protože si to okolnosti vyžadují. Nikdo z nás se nemůže vymanit ani ze své karmy, protože tu máme o značné míry společnou. Nikdo se nemůže vysvobodit tak, že by byl zcela svobodný, protože to není v moci člověka. Přesto se realita stále mění a náš matrix se pomalu bortí tím, jak se transformuje celý náš svět.

Transformace (změna matrixu) probíhá částečně sama na základě změny našeho vědomí, které vytváří a mění realitu. Transformace není nic jiného, než proměna naší reality. Ta se neustále mění s tím, jak se zrychluje čas. Vše se zrychluje, doba i její proměna. Svět měníte jen svojí pouhou existencí a tím, co si myslíte. Vaše neviditelné myšlenky se přidávají k myšlenkám jiných lidí a vytváří tak celé myšlenkové proudy měnící vědomí celého lidstva.

Nikdo ale nemůže sama sebe transformovat, může udělat ale to, že se jí nebude bránit. Jak si jí nebránit, jak se jí co nejvíce otevřít a jak jí neklást překážky? Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Neexistuje žádná zázračná, rychlá změna vědomí ani žádná zázračná, bezpracná cesta změny vědomí. Vše je postupná změna a vývoj. Důležité je chtít. To je vlastně vše co potřebujeme.

Pokud chceme poznat, kdo je Stvořitel, jaký je jeho plán s námi, proč jsme a proč on chce, abychom byli, a kdo on vlastně je, máme vlastně vše, co potřebujeme. Vše ostatní pak přichází od něho, on nám dává školení a lekce tím, že nás seznamuje s lidmi, které máme poznat, a přivádí nás do situací, které potřebujeme zvládnout a ze kterých se máme poučit. Tímto nás připravuje na transformaci, abychom ji mohli a byli schopni projít. Dokonalost není náš cíl, dokonalost a transformace – to je neustálý a nekonečný tvůrčí proces. Naše cesta za cílem je nekonečná, protože nikdo nemůže dosáhnout dokonalosti sám. Ostatně i o tom najdeme v evangeliu slova:

„Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

Dokud člověk zcela nepodřídí svojí vůli Bohu, nemůže být dokonalý. Mnoho lidí si myslí, že napřed musí být takoví a takoví, aby pak konečně mohli připraveni předstoupit před Boha – že napřed musí být dobří. To je však velký omyl. Bůh očekává, že k němu každý přistoupí ihned – takový, jaký je.

Dokonalost znamená vzdát se sama sebe a najít vlastní božskou identitu. Problémem ovšem je, že odlišit, co je naše přání a co vůle Boha, není vůbec lehké a je to o to těžší, čím větší a konkrétnější představu si o Bohu děláme, protože to je právě to, co nás omezuje. Jinými slovy je tímto omezením naše vlastní nedůvěra, přičemž jinak než skrze důvěru dospět k dokonalosti nelze. Samo sebezapření je dobrý cvik vůle, ale samo o sobě k osvícení nevede.

Negativní realita a všechno zlo, katastrofy, nenávist, pohromy – to je důsledkem toho, že lidé se transformaci brání a kladou ji překážky. Ty se pak hromadí tak dlouho, dokud nedojde k nějakému neštěstí, o kterém si pak lidé myslí, že je náhoda nebo boží trest. Není to ani jedno, ani druhé. Je to jen přirozený výsledek jejich zatvrzelosti, pýše a ignoranci. Myslím si, že pokud se chceme transformovat, změnit sebe i svět, je nejdůležitější v nás samých odstranit všechny překážky, které tomu brání. Překážky kolem sebe, až potom. Naše realita je obrazem nás samých a našeho myšlení.

Změna matrixu není možná náhle – musel by to být jedině nadpřirozený zásah či milost. I když podle proroctví k tomu sice skutečně má jednou dojít. Jsou dva největší omyly a těmi jsou: fanatismus nebo naopak přílišné spoléhání se na rozum. Skutečná změna je dar. A není to ani emoční, ani rozumová věc. Je to věc čistě duchovní. Nejsme to opravdu my, kdo působí změny, ale můžeme se stát nástrojem k tomu, aby k těmto změnám došlo.