Odstrašující rétorika, která se zde označuje jako preventivní je to, co může přispívat k eskalaci. Na počátku jsou silná slova, na ně se chytí masa nespokojených lidí kteří je opakují, jejich význam zesilují a pak začne boj na ostro. Osobně nejsem proti boji, ani proti umírání těch, kdo umírat a bojovat chtějí a myslím si, že je to jejich věc. Mohou se klidně všichni, kdo se nepovažují za zbabělce pozabíjet a vůbec bych je nelitoval. Pokud do toho nejsou zatahováni ti, kdo o to nestojí – to je úplně jiná otázka. Na druhou stranu je zřejmé, že plány západu na zapojení se do války určitě existují a tato rétorika zůstává v důvěrném, neveřejném režimu tak, aby se o ní dovědělo Rusko, ale ne veřejnost. Takto ale snadno může prosáknout i na veřejnost a i když je neveřejná, utajovat se nedá, takže nakonec anonymní zdroje citují i seriozní média – nejen ta alternativní a dezinformační.
Vzhledem k tomu, že věším nebezpečím, než Rusko je EU (a potažmo i rétorika NATO), nezbývá, než se proti agresivní politice odstrašování a oplácení zla zlem ohrazovat a nenechat se vtahovat do války, kterou nikdo z nás nechce (kromě těch, kdo si eskalaci přejí, protože věří, že jen síla je řešení).
Pokud jde o EU, pozitivní zprávou je, že tzv. krajně pravicové evropské síly správně usoudili, že proti výrazné přesile krajně levicových sil ovládajících EU nelze bojovat tak, že budou jen pokřikovat, že chtějí vystoupit z EU. To by dávalo smysl pouze tehdy, kdyby po tom byla silná poptávka. Protože ale není, je jedinou možností EU buď rozložit a vytvořit novou, která by se vrátila k EHS a společenství suverénních států nebo ji změnit a zreformovat zevnitř. Škoda, že naše SPD to dosud na rozdíl od svých kolegů v Evropě nechápe. Dokud to ale nepochopí, zůstane stále jen opoziční stranou, která sice bude silně křičet, ale nikdo se s ní nebude chtít bavit, takže nikdy ničeho nedosáhne. Nejen na domácí scéně, ale hlavně v té evropské. V EU, pokud se stavíte jen na zadní, všechno odmítáte, nic nenavrhujete a nikdy se nezapojujete můžete křičet a dělat silná, teatrální gesta jak chcete, ale nikdo vás nebude brát vážně, ani se s vámi bavit.
To co nejvíce potřebujeme je taková opozice, která dokáže proniknout do západních struktur a měnit je. Ne ruskou propagandou, ale konstruktivně. I když i to samozřejmě budou eurohujeři chápat jako destruktivní. Nebudou moci ale opozici nálepkovat jako krajní pravici a extrémisty a budou vědět, že s nimi jednat musí jako s relevantní politickou silou. Dnes se skutečně jedná o budoucnost Evropy v širší perspektivě, nejen pokud o riziko třetí světové války. Politická situace je mimořádně vážná a následující evropské volby určitě přinesou změnu k lepšímu, ale stále se neočekává, že bude dostatečně výrazná a zásadní tak, aby to znamenalo nějaký zásadní obrat v politice západu jako takového. To rozhodně nečekejme.
Navíc EU jako jako obrovská, těžká loď, se kterou je prakticky nemožné nějak prudce otočit nebo ji zastavit. Její setrvačnost je ohromná neboť má na sobě těžký náklad mnoha států, což z ní činí velkého, ale neschopného a nemotorného obra, který překáží a škodí sám sobě, zatímco jiní toho zneužívají. Myslím si ale, že politika EU má na NATO velmi významný vliv, i když jde o dvě různé organizace. Přece jen, jsou to pilíře západní hodnot a kolektivní bezpečnosti západu. Zejména, pokud jsou členem NATO USA, bez kterých by to byla spíše prázdná skořápka. EU sice prázdná skořápka není, naopak, je přeplněná, ale její skořápka je tak pevná, že se z ní nikdy nic vyklubat nemůže. Proto nezbývá, že vzít kladiva a vrtáky a dát se do práce.