Poznání a moudrost

Jaký je rozdíl mezi poznáním a moudrostí?

1476001_543073945779756_1455086466_n

O tom je Kristovo kázání: „Budete stále poslouchat, ale nepochopíte, ustavičně budete hledět, ale neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.“ Mt 13,14-15

Moudrost, to je mnohem více, než poznání, které hledáte. Být skutečně moudrý neznamená všechno vědět, protože to vůbec není možné. Moudrost je totiž umět se orientovat v tom, co už víme. I kdybyste získali všechno poznání světa, ale nerozuměli mu, bude vám k ničemu, protože budete své vědomosti analyzovat podle logiky, jak to dělá rozum.

Rozum je horizontála, ale srdce – to je vertikála. Rozum zkoumá povrch, ale do hloubky nevidí. Tam je úplně slepý. Žijeme v době, která je jednostranně orientovaná na výkon, na logiku a na rozum. Tato technokratická společnost je ale falešný matrix, který jsme si vytvořili. Postavili jsme si kategorie, které nemají význam a hranice, které ve skutečnosti neexistují.

Kolik lidí prahne po poznání a po informacích? Pod duchovním pokroku a po rozvoji vědomí? Kolik lidí praktikuje náročné rituály, odříkání nebo magické techniky? Kolik lidí ovládá channeling a prorokuje? Kolik lidí bičuje samo sebe nebo se trestá, aby duchovně pokročili?

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje“.

Bůh žárlivě touží po lásce lidí a přeje si, aby On byl pro ně nejmilovanější bytostí a ochráncem. Je mu v podstatě jedno, jak člověk praktikuje svoji víru a v co věří, k jakému náboženství se hlásí, co vyznává a jaké má názory. Ví, že všechno jsou to jen okamžiky vývoje jeho vědomí, které se skrze bytosti rozšiřuje, sdílí a poznává tak samo sebe. Jedině, po čem Bůh opravdu touží je, aby mu člověk bezvýhradně a bezmezně věřil, důvěřoval, nechal se jím vest a miloval ho. Aby byl pro člověka na 1. místě v životě. Všechno ostatní jsou jen malichernosti, kterými se ve své malověrnosti zabýváme. Žárlí nejen na hmotné věci, na požitky, ale i na jiné lidi, které člověk zbožňuje a kterým dává přednost před ním. Proto nejvyšší přikázání z celého Desatera je to první, které se týká lásky k němu. Bůh dokáže odpustit všechno, i ty největší hříchy. Jediné, co neodpouští ale je, když se někdo staví na jeho místo a rouhá se. Ten, kdo v tom setrvá, zbavuje se práva na život a tím se odsuzuje k věčné smrti, neboť se proviňuje proti největšímu a nejdůležitějšímu přikázání, kterým je láska k Bohu.

Láska není o tom, že chci být milován. Láska je o tom, že chci milovat. Na první pohled je to rozdíl nepatrný, ve skutečnosti ale obrovský. Často se může stát, že ideálním partnerem není ten, kdo má stejné potřeby, ale ten, kdo vám nastavuje zrcadlo, do kterého se nechcete dívat. Takže vlastně každý vztah může být přínosem, ze kterého se můžeme poučit, neboť jsme jeden druhému učitelem i žákem zároveň. Každý byl stvořen pro vztahy, protože je součástí celku. Ať už jde o vztahy k bližším či vzdálenějším lidem, k jiným tvorům nebo ke svému vyššímu já, k sama sobě či k Bohu. Aby mohl jeden vztah fungovat dobře, musí fungovat dobře i ty ostatní. Všechny vztahy jsou stejně důležité, protože všichni jsme součástí jedné bytosti.

Navzdory tomu, se celý svět probouzí z duchovního spánku. Lidstvo čeká globální změna vědomí, ale zdaleka ne všem se chce vstávat z vyhřáté postele. Nesnažte se je budit – není to váš úkol! Nechte je spát. Když je později neprobudí ani rána z děla, neprobudíte je ani vy. Jen se budete snažit naučit prasata zpívat. Většina lidí, kteří se zajímají duchovní věci už jsou vzhůru a vlastně o nich ani nepotřebují nic číst. A ti, kteří by se o ně měli zajímat, ti budou stejně raději spát. Můžete je upozornit kolik je hodin, ale nenuťte je vstávat – nechte to na nich. Jinak si je pouze postavíte proti sobě a budou vás mít za blázny.

Toto jsou dva nejdůležitější dny ve tvém životě: den, kdy jsi přišel na tento svět. A den, kdy přijdeš na to, proč.

Mark Twain

Pamatuj ale, že i když na to přijdeš, je to teprve začátek tvé cesty. Historie se stále opakuje. A bude se opakovat tak dlouho, dokud naše poučení nebude dostatečné a budeme ty lekce potřebovat. Náš vývoj jde po spirále nahoru, ale na každém patře nás čeká stejný úkol – ten, ze kterého jsme propadli. Vývoj vzhůru je však do jisté míry jen iluze. Ve skutečnosti je to vývoj v kruhu. Je jen na nás, jak dlouhá tato spirála bude nebo jak bludný tento kruh bude. V tom je celá spiritualita a mystika, jak jsme nebo nejsme ochotni otevřít se působení ducha a překonat své ego, který si vždy myslí, že to či ono ví lépe, než ostatní. Vývoj vědomí je vývoj od natvrdlosti k otevřenosti, od omezenosti k moudrosti. Pozor, nikoli k chytrosti a schopnosti mentálně obsáhnout svět, ale k moudrosti. Nezbytným předpokladem k tomu je POKORA. Pozor – opět, ne pýcha na vlastní pokoru, ale skutečná pokora.