Počátek velké transformace a globalizace 1989-01
demokratizace, privatizace, volný trh
příchod zahraničních firem
první politická krize a „konsolidační balíčky“
vstup do NATO
doznívání ekonomických problémů
Tato doba znamená začátek transformace od socialismu ke kapitalismu a skutečné demokracii po pádu komunistické diktatury – vlády Národní fronty pod vedením KSČ. Sovětský svaz se rozpadá a západ navazuje vřelé a přátelské vztahy s Ruskem a ostatními nástupnickými státy. Jde o mimořádné období, ve kterém se ve světě neodehrává žádný geopolitický konflikt. SSSR již neexistuje a Čína ještě není žádnou velmocí.
Byla to zpočátku šťastná doba, neboť jedna ideologie padla, ale žádná nová se ještě nezrodila. Euforie z nabyté svobody ještě nějakou dobu zpočátku přervávala, stejně jako pocit svobody a globální jednoty. Éra počátku velké globalizace, kdy se zdá, jakoby nastal konec dějin a svět se navracel do ráje a kdy lidé věří, že vše vyřeší tzv. neviditelná ruka trhu. A také v to, že naše země brzy dosáhne materiální úrovně západu. Byla to doba největší svobody, ale také chaosu, ve kterém se nikdo nevyzná, čas výměny kabátů a vzniku nových elit, mnohdy staronových, jen v jiném dresu. Postupem času tak stále více přichází rozčarování z nenaplněných očekávání a ze způsobu přechodu na demokracii, jejíž fungování si mnozí představovali jinak. Společnost se poprvé začíná polarizovat a dříve adorovaný Václav Havel začíná čelit tvrdé kritice.
V této době, když už nic nehrozilo, vyrojili se jako houby po dešti mnozí kritici bývalého režimu a morálních poklesků lidí z dob normalizace, kteří najednou začali nekompromisně hájit morální hodnoty a dokonce si na tom začali budovat svoji kariéru. Poprvé se tak začíná objevovat velká míra pokrytectví. Mnozí hledají viníky za minulost, ale jen málokdo si je ochoten přiznat, že za ní můžeme prakticky všichni. Země se začíná „vyrovnávat“ s komunistickou minulostí (což trvá vlastně až dodnes). To někdy připomíná bizarní hon na čarodějnice, kde se lustruje kdekdo, aby byl poté vláčen médii jako strůjce zla nebo spolupachatel. Komunistická strana je však nadále tolerována a od své minulosti se nikdy zcela neoprostí.
Na veřejnost u nás již také poprvé prosakují plány na vybudování budoucího nového světového řádu a o zneužití nových elektronických technologií globální elitou. Nikdo však vůbec netuší, co si pod tím představit, ani co je vlastně čip a jak funguje. Vše se pokládá za výmysly duševně nemocných lidí a konspirační teorie. Toto přechodné období transformace se zpočátku nese bez nějakých velkých ideálů o rovnosti, multikulturalismu, politické korektnosti či evropských hodnot. Jednotícím ideálem této doby je jen svoboda, demokracie a hlavním ideou je tzv. návrat do Evropy. Co to bude znamenat a jak se mezitím změní západ, to ještě nikdo netuší. Lidé mají často velmi naivní představy o tom, jak by měla demokracie fungovat. Panují velká očekávání rychlých změn a rychlého příchodu blahobytu a vyrovnání se západním standardům.
Později se však začíná ukazovat, že je to také doba velkého chaosu, turbulencí, tunelování a honby, kdo rozkrade nejvíce z bývalého majetku státu – doba divoké transformace, kdy se učíme znovu svobodně žít. Roste nacionalismus a dlouho potlačována touha po emancipaci národů, které dlouho žily v komunisty sjednoceném státě. To vede ke krvavé válce v Jugoslávii a k jejímu rozpadu, ale i k rozpadu Československa, i když klidnému. Je to doba plná změn, během které se původní nadšení ze svobody a demokracie postupně začíná vytrácet a lidé začínají propadat rozčarování a deziluzím. Začíná se ukazovat, že přibližování západu tak rychlé nebude. Velkou nespokojenost způsobuje i rychlý růst cen a pád sociálních jistot.
Začínají se navíc objevovat zcela nové fenomény jako bezdomovectví, nezaměstnanost, uvolněnost sexuální morálky, prudký nárůst kriminality, likvidace centra Prahy pro občany a jeho přeměna na muzeum pro cizince, zónu hazardu, kasin, sex shopů, privátů, peep show, předražených butiků, tržnic a burz s pirátským zbožím, kýčovitých atrakcí, bordelů, nočních klubů, nočních diskoték a nevěstinců. Praha se ještě více stává jakýmsi státem ve státě, centrem kde se koncentruje pravicová politika, moc, kapitál a bohatství – místem s nadstandardní životní úrovní, zatímco zbytek republiky žije v jiné, paralelní realitě, jakoby šlo o dvě různé České republiky. Pražané jsou tak mimo své město stále méně oblíbeni.
Ceny rostou všude výrazně rychleji, než mzdy. Kromě svobody cestování a podnikání, nic neukazuje na to, že bychom se rychle vraceli na západ. Mnozí dokonce teskní po bývalém režimu, zvláště pokud ztratili výhody nebo sociální jistoty, které jim nový režim již nemůže nabídnout a které byly možné jen v komunistickém akváriu. Václav Havel je opakovaně zvolen prezidentem a i když jeho popularita klesá, drží se stále poměrně vysoko, zejména díky světovému renomé, které mu hodně pomáhá. Nepřestává moralizovat a filosofovat, ale stále méně lidí ho bere vážně, neboť mají pocit, že se jeho vize rozcházejí s realitou, kterou není schopen ovlivnit. Stává se stárnoucím a pochybujícím filosofem, který sám neví, jak dál a jehož osoba budí stále větší kontroverze, stejně jako osoba ministra financí Václava Klause, který je často obviňován za to, že do značné míry může za rozkrádání republiky. Naopak, Miloš Zeman se jako předseda ČSSD v této době těší poměrně značné oblibě a je silným oponentem Václava Klause. Toto období transformace a tzv. návratu do Evropy vrcholí slavnostním vstupem České republiky do NATO a končí někdy kolem roku 2001, po úroku na světové obchodní centrum, kdy se zásadně mění globální poměry., Část klíčové legislativy je u nás dokončená, země je na konci první fáze transformace a je v zásadě připravena i ke vstupu do EU.
Již od konce 80. let se také stále více začíná prosazovat nová, tzv. generace X a Y – lidí s ještě výraznějším odporem ke konvencím a částečně už trochu i tradicím. Je to generace nezávislých, vynalézavých a podnikavých lidí, jejíž hlavním médiem je sice stále televize, ale kteří se již poprvé seznamují s internetem, počítači, mobily, SMS a multimédii, je schopná se dobře naučit základy jejich ovládání a nemá s nimi velký problém. Nová generace má také zásadní úlohu při bourání komunismu, po jehož svržení se otevírá zcela nový svět.