Konec matrixu

vesmir1024_038

Země – bod obratu

Mnoho z vás se zabývá otázkou směřování světa a jeho vývoje. Tento svět je střetem dobra a zla. Už od dob Kaina a Ábela je rozděleným světem, ve kterém proti sobě bojují různé názory, ideologie a hodnotové systémy… Lidé, kteří bojují o nadvládu nebo o to, aby uhájili svůj prostor. Tak to bylo od pravěku a nejinak je tomu i dnes, když se rozhlédneme kolem sebe a vidíme, jak je svět je neustále zmítán různými krizemi, spory a válkami. Stále se bojuje, válčí, ať už zbraněmi nebo myšlenkami a propagandou. Je to permanentní napětí a přetahovaná, která pouze v různých dobách a na různých místech jen mění podobu a kulisy.

Tento svět  má však také svojí výjimečnost. Mohou se zde setkávat v jednom okamžiku a v jednom společném prostoru ti, kteří by jinak spolu nikdy nemohli přijít do kontaktu. Mohou tu být najednou světci, osvícení, duchovně probuzení, stejně jako ti, kterým nic svaté není, jde jim pouze o to si užívat, ovládat a vykořisťovat jiné. Nikde jinde než v této realitě by se všichni tito lidé najednou nemohli setkávat a dostávat se do konfrontace. To je také účel. Země byla vždy neutrálním světem a má v tomto ohledu v celém vesmíru zcela zvláštní a mimořádné postavení, žádný jiný svět není tak neutrální a rozdělen mezi svět dobra a zla. V jiných světech vládne buď světlo nebo negace.

Někdy je Země nazývána jako bod obratu či bod nula – místo střetu a nejdůležitější duchovně výukové a školící středisko, kde se ti duchovně probuzenější učí jednat s těmi, kdo stojí vývojově níže a ti, kdo jsou ještě duchovně neprobuzení se zase učí respektovat základní společenská pravidla. Jedni kulturu neustále ničí, druzí se ji snaží zase neustále napravovat, přičemž historie se v různých podobách neustále opakuje, neboť vývoj nesměřuje přímo vzhůru, ale ve spirále. Každá doba byla bojem o hodnoty a směřování tohoto vývoje. Jeden pomáhá druhému.

Chci říci, bratří: lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, kdo pláčí, jakoby neplakali, kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nekupovali, a kdo užívají věci tohoto světa, jako by neužívali, neboť podoba tohoto světa pomíjí.

Bible – 1. list Korintským 7:29

Vlastní smrt – konec matrixu

Mnoho lidí však netuší, že po odchodu z této reality v okamžiku smrti svého těla končí i tento matrix. Pokud byly jeho otroky, mohou mít velký problém vyrovnat se s novou realitou, která již není bipolární a kde se žádný souboj mezi dobrem a zlem neodehrává. Každá duše totiž přechází přesně do té reality, která odpovídá jejímu vývojovému stupni. Buď do jednoho ze světů, ve kterých vládne láska nebo do jednoho ze světů, ve kterých převládá negace a utrpení, přičemž z nich není většinou návratu zpět. Většina duší však přechází do tzv. očistné, šedé zóny – vlastního soukromého světa anebo, pokud jsou silně připoutání  k něčemu co nemohou opustit, zůstávají v tzv. mezisvětě, na astrální rovině Země a žijí dál jako duchové mezi lidmi.

Očistná, šedá zóna je svět nicoty, hluchoty a prázdnoty, svět nekonečného čekání na změnu, která však nepřichází, neboť zde uvěznění nešťastníci si nejsou schopni uvědomit, že změna může přijít jen od nich. Část z nich je zde nucena na vlastní kůži prožívat vše zlé, co způsobila druhým a dokud se neproberou z duchovního spánku, nemohou tento svět opustit. Jen potom, co se tzv. očistí, přichází k věčnému Světlu a mohou vstoupit do vyšších světů.\r\n\r\nV tomto životě řešíme spousty problémů s jinými lidmi nebo s jejich nápady. Po opuštění tohoto světa však budeme konfrontováni jen a pouze sami se sebou a s našimi vlastními skutky. Jistě, máme povinnost a právo ovlivňovat svět, ve kterým žijeme nyní. I povinnost zastat se těch, kterým je ubližováno. Na druhou stranu bychom se však neměli stát otroky takových snah, že bychom zapomněli sami na sebe. Po opuštění této reality nebude proti komu bojovat, proti čemu se vymezovat ani zač bojovat. Budeme tu stát je my sami se sebou.

Mnoho lidí věnuje obrovské úsilí v boji proti zlu, angažuje se ve všemožných politických či humanitárních aktivitách, často tím ale jen utíkají sami před sebou. Co nám prospěje, jestliže budeme žít jen proto, abychom změnili svět a přitom zapomeneme měnit sama sebe? Kdo jsme my a co je svět kolem nás. A kdo budeme my, až svět kolem nás nebude a jediný svět kokem nás bude tvořen našimi vlastními myšlenkami, postoji a emocemi?

Zatímco jedni to s bojem proti zlu přehánějí a zapomínají tak sami na sebe, druzí padají zase do opačného extrému, když se uzavírají do vlastních soukromých světů vysokých vibrací a utíkají se mimo bipolární svět dobra a zla. Tito lidé si zase vůbec neuvědomují, že na Zemi nepřišli proto, aby před zlem jen zbaběle zavírali oči a ignorovali ho, neboť nezapadá do jejich představy ideálního duchovního světa, do kterého se snaží uzavřít. Jakékoli negaci se bojí jako čert kříže, aby se duchovně nějak neušpinili nebo nesnížili své vysoké vibrace.

Připoutané duše

Mnoho lidí je s tímto světem tak svázáno, že i po smrti svého těla zůstávají z různých důvodů stále mezi žijícími lidmi, i když by tu už dávno neměli být. Ať již z důvodů materiálních, neboť za života vlastnili mnoho majetku, který nemohou opustit nebo důvodů citových, kdy nemohou opustit milované osoby, které je navíc neustále volají a snaží se s nimi třeba navázat kontakt a tak je k sobě svými nářky ještě více připoutávají místo toho, aby je nechali raději jít.

Jiní v  tomto světě zůstávají i z důvodů, že jim někdo ublížil, mají potřebu se mu mstít, nebo jsou objektem jejich pomsty i jiní lidé, kteří s jejich nešťastným stavem nemají nic společného a prostě si jen hledají obětní beránky a ty, které by mohli posednout. Pokud je to možné, snaží se používat jejich těla, neboť vlastní již nemají, takže přímý vliv na tento svět už ztratili. Další se snaží využívat těl žijících lidí jen k tomu, aby mohli znovu prožívat požitky, které již prožívat nemohou – zvláště, pokud jde o sex, alkohol a jídlo. Jako duchové se shromažďují se všude tam, kde s se konají orgie.

Jsou však ale i duše, které tento svět nemohou opustit z potřeby někoho chránit nebo měnit svět ke svému obrazu či snažit se jej zachránit. Mnoho z nich to myslí skutečně nezjištně a dobře. Snaží se vyhledávat zejména ty, kteří jsou schopni vnímat jejich myšlenky a prostřednictvím channelingů diktovat lidem svá poselství. Mnoho z nich vystupuje pod různými pseudonymy a často se vydávají za bytosti z jiných realit či za různé duchovní mistry nebo si na ně přímo hrají. Najdou se totiž samozřejmě i takoví, kteří se tímto jen baví a těší je, když lidé hltají jejich slova a oni mají vliv na takové množství lidí, o kterém si mohli nechat dříve jen zdát.

Zkrátka stav, kdy jste jako duchové lidem neviditelní, máte možnost vidět lidem do hlavy, číst jejich myšlenky a pohybovat se z místa na místo rychlostí blesku je pro mnohé tak zajímavý, že vůbec netouží po žádném opravdovém duchovním vývoji a často si ani neuvědomují, že v tomto světě už jejich místo není. Stále proto žijí v realitě dobra a zla a stále odkládají svůj postup dále, protože věří, že toto je jejich svět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *