Sen, vědomí a podvědomí

Můžeme onen svět navštívit ještě během života?

Samozřejmě, to děláš pravidelně. Během spánku se nacházíš v tom samém stavu jako po smrti, pouze s tím rozdílem, že během spánku jsi spojen s tělem astrální šňůrou. Ta zajišťuje, že tvoje duše stále oživuje tvé tělo, i když si mimo něho. Každý kdo žije na Zemi, žije tak trochu dvojí život. Jeden během dne v těle a druhý v noci, když jeho tělo spí. To je jediná příležitost, jak opět navštívit svět, který je naším původním, přirozeným (nikoli druhým) domovem.

Onen svět můžeš navštívit nejen ve spánku, ale při jakémkoli jiném otupení smyslů, např. pod vlivem drog, hypnóze, duševní poruše, když jsi v bezvědomí nebo ve stavu klinické smrti. V hypnóze i v některých případech během spánku se můžeš dokonce dostat i do stavu, kdy zároveň bdíš i sníš. Jsou to úrovně lehkého spánku, kdy sníš, ale zároveň si uvědomuješ, že je to sen – nedošlo k přerušení vědomí. Do podobného stavu se můžeš dostat, když nebudeš delší dobu spát, což je stav podobný šílenství. Začneš vidět své vlastní představy a ty se ti dokonale smíchají s realitou.

Existují i techniky, kterými se lze naučit tomu, aby při usínání usnulo jen tvé tělo, ale vědomí zůstalo bdělé – tedy abys zůstal bdělý i během spánku. Dokonce k tomu může zcela výjimečně dojít i samovolně. Po dosažení tohoto stavu však již není cesta zpět. Jakmile se „brána jednou otevře“, člověk pak většinou už nedovedeš usnout normálně tak, aby ztratil vědomí. Jinými slovy se sice normálně vyspíš, ale vše co dělal během spánku těla si normálně pamatuješ jako kdybys nespal. To může být jak výhodné, tak nevýhodné.

Je nějaký rozdíl mezi duchem a duší?

Člověk je ve skutečnosti duch, který používá fyzické tělo pro život ve fyzickém světě. Duch nemá žádné pohlaví, má však nejen fyzické tělo, ale i těla vyšší energetická (nehmotná). Těmto tělům se říká duše. Vyzařují energii, která sahá daleko za fyzické tělo a jasnovidci ji mohou vidět jako auru, která se skládá z několika barev, podle duševního stavu mentálního, emočního a vitálního. Jako fyzické tělo, jsou i energetická těla mužská nebo ženská. Podle polarity energetického náboje, který se může měnit, podle aktivity ducha.

Může duše a duch také spát?

Duch nemá potřebu spánku a může být neustále aktivní, tedy i během doby, když spíš. Stále můžeš něco dělat, ať už sedíš vedle postele a čekáš, až se tvé tělo vyspí nebo bloudíš po širých světech. Bohužel to co si po probuzení pamatuješ (pokud si vůbec něco pamatuješ) jsou často jen střípky, které nedávají smysl. To co prožiješ během spánku se totiž nezaznamenává do fyzické paměti mozku, resp. mozek uloží do paměti z oblasti podvědomí maximálně jen to, co dokáže pochopit a interpretovat. Odpočívá jen tělo a mozek, tedy vědomí. Nikoli duch – tedy ty. Duše odpočívat může a tuto potřebu někdy opravdu má, ale to neznamená, že spí. Pouze není nijak aktivní. To jsou také fáze spánku, kdy skutečně nemáš ani žádné sny. Nijak to ale nesouvisí s fázemi činnosti mozku, jak se vědci domnívají.

Jak se projeví nedostatek spánku?

Ten, kdo spánek zanedbává a je často přetažený, může riskovat i duševní poruchu, kdy se tvé duševní síly vymknou kontrole a dostaneš se mimo vaší realitu – do astrálního světa. Ve vašem světě je spánek rozhodně třeba, protože tvá mysl se snadno unaví. A když je unavena tak, že je přetažena, těžko se vypíná. Není to ale ve skutečnosti mozek, který je unavený. Pokud by to byl jen mozek, usneš snadno a rychle – právě proto, že jsi unaven. Duše a podvědomí ale funguje jinak. Pokud sis svoji namáhavou a dlouhotrvající duševní činností vytvořil řadu silně dynamizovaných dějů nebo i démonů, mohou tě obtěžovat a rušit, protože tě neustále nutí na ně myslet a tak je dále posilovat. Podobným způsobem mohou vznikat i duševní poruchy, například obsedantivně-kompulzivní porucha, pokud tento stav překročí určitou krajní mez, kterou už člověk nemusí zvládnout. Vznikne tak jak myšlenková smyčka do které se dostaneš a pak jsi jejím otrokem, protože musíš plnit nutkání, která ti přehrává, jinak nemáš klid. Jenže, když jim vyhovíš, stupňují se a tyto samočinné myšlenkové děje je pak téměř nemožné zastavit, protože probíhají nezávisle na tobě. Tedy žádná únava, nebo poškození mozku, ale duševní porucha. Tím není řečeno, že by duševní poruchy vznikaly jen z nedostatku spánků – je mnoho jiných důvodů, kdy je duševní činnost oslabená a narušená.

Duše je vlastně aktivní stále..

Ano, duše (resp. podvědomí) je aktivní stále a bez tvého vědomí. Během spánku i za bdění. Duše bloudí bezčasovostí, minulostí, přítomností i budoucností. Vytváří a vypůjčuje si různé symboly, podle toho, jaký pocit je nejvíce dynamizovaný. Dává pocitům vizuální podobu a tu pak promítá ve snu. Dělá to prostě sama od sebe proto, že je aktivní – nikdy nespí. Duše stále vytváří nějakou virtuální realitu, i v době, kdy ji tvůj mozek nemůže uložit do paměti, například proto, že jsi v hlubokém spánku nebo proto, že jí nerozumí. V době extrémní aktivity může dokonce i bránit tomu, aby člověk usnul, jak jsem řekl. A pokud by neusnul nebo nespal několik dní, bude v tom pokračovat i nadále, dokud se člověku nebudou tyto sny přehrávat i během dění. To je právě ten stav duševní poruchy, neboť mezi realitou a virtuální realitou nebude pro člověka řádný rozdíl. Pokud se na onom světě setkáš s něčím, co v tobě vzbudí strach a hrůzu, vyšleš tím signál do svého fyzického těla, to tě okamžitě přitáhne a ty se probudíš. V tomto případě jako duševně narušený bys ale neměl úniku, jen tlumící léky, která ale otupují veškeré smysly a poškozují mozek.

Co je to svědomí?

Duch každé duchovně zralé bytosti, který si je dostatečně vědoma sama sebe tvoří individualitu – jedno individuální vědomí. (Na rozdíl od nižších bytostí, jejichž duch dosud netvoří individualitu, ale pouze nerozvinuté podvědomí, které se realizuje ve více bytostech najednou). Součástí individuálního vědomí je svědomí – schopnost uvědomovat si, co je morálně správné a co ne a odlišovat to od toho, co máme naučeno a dáno kulturou. Tak, jak se vyvíjí vědomí, vyvíjí se i svědomí. Tento rozvoj nikdy nekončí. Svědomí tvoří jakýsi přechodový spojovací kanál mezi vědomím a podvědomím, reakci našeho vědomí na to, co nám říká podvědomí.

Jaké jsou schopnosti podvědomí?

Vědomí je jen malá část podvědomí, kterou duch používá, pokud je ve fyzickém těle a ve stavu bdění. V tomto stavu je totiž vědomí a podvědomí odděleno. To neznamená, že by duch nemohl i v tomto stavu používat podvědomí (to používá stále), ale do jeho vědomí vše, čím se zabývá podvědomě, to neproniká (až na případy dětí do 5 let nebo jasnovidců – u nich je není vědomí a podvědomí odděleno, podobně jako tomu bylo u mnoha lidí ještě do dob raného Řecka).

Jako duch máš schopnost i ve stavu bdění např. komunikovat s kýmkoli na světě, včetně těch, kteří zemřeli. Máš schopnost se pohybovat mimo čas a prostor, číst v minulosti své i cizí a v omezené míře dokonce i v budoucnosti. Můžeš získat veškeré informace, které je dovoleno získat a ke kterým není přístup zakázán nejvyššími bytostmi a strážci života. Máš schopnost komunikovat zcela nezávisle s neomezeným počtem jiných bytostí a současně vědomě komunikovat s někým jiným a dělat něco jiného (uvědomujete si samozřejmě pouze to druhé). Nemáš ovšem schopnost se vizuálně ani fyzicky zhmotňovat na jiných místech, jednotlivě ani současně, mimo působnost svého vědomí ve fyzickém těle. Tato schopnost je vyhrazena a povolena pouze andělům.

Vědomí je ta část podvědomí, kterou používá ve stavu bdění váš mozek a je plně svázána s vaším životem v tomto světě a vědomím sebe sama. Mozek je schopen využít, používat a zpracovat jen docela malou část kapacity vašeho ducha a patrně, i kdyby používal mozek na 100%, ani potom by se do něj celé vaše podvědomí „nevešlo“.

Sen – okno do duše

Jakmile upadnete do stavu spánku, mozek odpočívá a mnoho jeho funkcí je vypnuto. V tomto stavu již obvykle nejste schopni vůbec vědomí používat. Nevíte, kdo a kde během spánku jste. Prožíváte něco jakoby automatizovaně, aniž byste to vědomě řídili. Nemáte nad tím žádnou kontrolu, přestože jste uprostřed tohoto děje. Někdy se před vámi odehrává něco, čemu nerozumíte a čemu pak říkáte sen, pokud něco přejde do vašeho vědomí, takže po probuzení jste schopni si na to ještě trochu vzpomenout.

Sen není ničím jiným, že oknem do vašeho podvědomí, do kterého se nemůžete podívat, dokud jste ve vědomém stavu (můžete ho maximálně cítit, mít předtuchy, intuice apod.). Sen vám dává nahlédnout do vaší duše – do vašeho vnitřního světa. Sen není produktem mozkové činnosti, ani nějakou „zbytkovou energií“, která vzniká tím, jak se ve spánku „očišťuje“ mozek, jak se mnozí vědci domnívají. Snění – tedy dívání se do vlastního podvědomí duše nemá prakticky s činností mozku nic co dočinění. Tito vědci nevěří v žádnou duši, která žije dále i po smrti těla. Nerozumí tomu, že jejich myšlení není produktem jejich mozku a že oni nejsou jen tělo.

Sen je prostě to, co se odehrává ve vašem podvědomí – je to váš vnitřní svět, který je v oblasti nevědomí (kolektivního podvědomí či vědomí – je jedno, jak to nazvete) společný se všemi bytostmi. Všechny bytosti mají schopnost snít. V podvědomí najdeme smíchané doslova vše, neboť není omezeno prostorem, časem, ba ani vaší vlastní individualitou.

Najdete tu obrazy vašich strachů, přání, nálad, toho, co jste dělali nebo toho, co vás čeká, neznámých lidí, měst, kultur, civilizací, i toho, co děláte během doby, kdy vaše tělo spí. Sen může být složen ze střípků toho všeho. I ze střípků vědomí jiných bytostí, obrazy z jiných dob a míst, které jsou smíchány s obrazy vašich emocí, démonů, fantomů. Obvykle tyto obrazy nedávají žádný smysl, ale často mají nějaký skrytý význam nebo poselství. Podvědomí má totiž k vyjádření mnoha pocitů a poselství k dispozici „obrazový 3D atlas“ plný symbolů (archetypů), které si vypůjčuje z oblasti kolektivního vědomí. Tyto symboly pak popisují snáře. Symboly se samozřejmě mění, nejsou úplně stejné pro všechny doby a kultury. Podvědomí je ale používá k vyjádření psychických stavů, kterým jinak nerozumí, nedovede je uchopit a nijak jinak interpretovat. Děje se to zcela automaticky.

Jak tyto snové symboly vznikají?

Nikdo neví proč právě to či ono je symbolem. Asociace funguje samovolně asi tak, jako kdyby se pro něco vžilo nějaké označení. Symboly vznikají samy od sebe, podle převládajících obrazů v kolektivním vědomí. Podle převládající víry lidí, jejich myšlenek a emocí. Nejsou ničím jiným, než takovými největšími fantomy. Tedy kolektivními fantomy, které nevytvořil jeden člověk, ale mysl mnoha lidí, proto mluvíme o metavědomí – kolektivní vědomí celého lidstva, resp. karmicky spojených bytostí tvořících určité společenství nebo civilizaci. Máš v duši např. nějaký silnější pocit, tvé podvědomí samovolně ihned přitáhne fantom, který ho symbolizuje a promítne do tvého astrálního prostředí, a ten si pak můžeš zapamatovat jako sen či jeho útržek.

Někdy, když duše během spánku (respektive ty během spánku těla) bloudí mimo časoprostorovou realitu, setkává se i s budoucností, tou bezprostřední, ale třeba i tou velmi vzdálenou. Pohlédnete-li duše do budoucnosti, do oblasti pravděpodobnosti, vstoupí do matoucího symbolismu smíšeného se současnými událostmi, což se projevuje jako symbolická reprezentace budoucnosti. Symbolismus je velkou pomocí, neboť usnadňuje konzultaci s akašickými záznamy a tyto symboly či archetypy si půjčuje vaše vědomí, jakmile podvědomí zcela narazí na skutečnosti, které vaše vědomá mysl neumí interpretovat nebo považuje za lepší interpretovat je symbolicky.

Vymyslet si můžeš i svůj vlastní symbol. Například žlutý puntík, který bude oznámením, že následující den dostaneš třeba poštu. Když si tento symbol dostatečně vizualizuješ a takto dynamizuješ v astrálním prostoru, pak se ti může stát, že se jednoho dne probudíš a zjistíš, že se ti v noci zdál žlutý puntík. A ten den ti většinou doopravdy přijde pošta, protože tvoje podvědomí navštívilo tvoji budoucnost a protože zjistilo, že zástupný symbol puntíku, který sis spojil s příchodem pošty je použít jednodušší, než reálnou situaci, která ještě není zcela jasná, objeví se ti místo pošťáka ve snu symbol puntíku.

Kdo sny režíruje, jestliže ne mozek?

To je dobrá ukázka toho, jak vlastně funguje a působí Boží duch – jeho součástí je totiž i ono metavědomí celého lidstva. Ani vznik fantomů není docela automatický proces, vše je jakoby řízeno. Inteligentní princip se projevuje i zde, tak jako ve všem živém, ba i neživém. Fantomy totiž nejenže vytváří objekty a formy, ale dokonce i celé děje. Někde možná nesmyslné, i když možná spíše většinou jen zdánlivě nesmyslné a neumíme je správně dešifrovat a chápat jejich informaci. Sen je svět zrcadlových symbolů – nejen symbolických forem, ale i symbolických dějů. Některé jsou univerzální a snadno dešifrovatelné, jiné ale zcela osobní a mnohdy záhadné, zvláštně pokud „reagují“ na právě prožité události, které výrazněji zapůsobily na naše emoce a mysl. Mozek s tím opravdu nemá nic společného, kromě toho, že útržky těchto snových symbolů a dějů může uchovat v paměti – to je ale vše. To je ale možné jen ve fázích lehkého spánku, kdy je paměť mozku dostatečně bdělá na to, aby tyto děje mohla uložit. Sny, které se odehrávají ve fázích hlubokého spánku nejenže nemůže do paměti uložit, ale není ani možné žádným detekčním přístrojem zjistit (např. podle pohybu očí), že člověk sní. Vědci se proto domnívají, že sny se odehrávají jen během fází lehkého spánku. Ve skutečnosti je ale duše, resp. podvědomí, aktivní nepřetržitě – nezávisle na tom, v jaké fázi spánku se tělo a mozek právě nachází.

Co je to bezvědomí?

Bezvědomí či kóma je zvláštním stavem, kdy duch vědomí částečně nebo vůbec nepoužívá a nachází se ve stavu spojeného vědomí a podvědomí, je, když je mozek poškozen nebo uměle uspán. Tomuto stavu říkáme bezvědomí, protože předpokládáme, že na rozdíl od spánku, kdy člověk může snít a jeho podvědomí funguje, ve stavu bezvědomí nefunguje vědomí ani podvědomí. Vědci říkají, že člověk je „bez vědomí“, protože přece žádné podvědomí, nezávislé na mozku a nesmrtelné neexistuje. Mám na mysli narkózu, vegetativní stav či klinickou smrt. To ale není pravda. To, že si po probrání se z bezvědomí člověk nic nepamatuje, neznamená, že v této době bylo jeho vědomí mrtvé. Vědomí je duch a ten je nesmrtelný. Myšlení a vědomí není produkt mozkové činnosti. Mozek je pouze nástroj pro používání těla. Na jednu stranu sice umožňuje duchu používat tělo, ale na druhou stranu jej velni omezuje v „rozletu“ a v jeho schopnostech, protože odděluje vědomí a podvědomí. Mozek bohužel nemůže obsáhnout všechny schopnosti ducha a využít je, takže ty schopnosti, které využívat nedovede, leží v podvědomí. „Bezvědomí“ je nutné chápat ne jako stav bez vědomí, ale jako stav, kdy je vědomí a podvědomí spojeno, protože je duch nemůže používat. Pokud jsi mimo tělo, žádné omezení to pro tebe nepředstavuje – naopak. Jen prostě nemůžeš používat své tělo.

Stupňů spánku je několik, záleží na hloubce spánku, uspání nebo poškození mozku, které jeho funkce fungují a které ne. To vše závisí na tom, jak dalece můžeme své oddělené vědomí používat, vnímat tuto realitu a komunikovat s ní. Pokud je schopnost používat mozek omezena, hranice oddělující vědomí a podvědomí mizí, až může zmizet zcela. I když mozek nefunguje, vědomí rozhodně nezaniká, pouze se spojuje se svým podvědomím. Používání mozku je totiž jediným důvodem toho, proč se vědomí a podvědomí odděluje. Zvláště to platí pro hrubě materiálně založené lidi.

Znovuspojení vědomí a podvědomí

V okamžiku smrti mozku (na rozdíl od pouhého spánku či hypnózy, kdy dojde pouze k částečnému prolínání), se vědomí a podvědomí spojí v jedno. To, co může začít v kómatu může tak prokračovat, pokud se mozek a tělo nepodaří „zprovoznit“ a dojde k tomu, že se vazba k tělu trvale přetrhne. Tento stav pak vytvoří vaší novou realitu (respektive způsobí návrat do té původní, ve které jste se nacházeli až do okamžiku vašeho narození). Jste na „druhém břehu“ či onom světě. Můžete vědomě využívat celé kapacity vaší bytosti, pokud jste duchovně probuzení. Pokud je ale někdo dokonce duchovně spící materialista, pak může být tato schopnost výrazně omezena či dokonce dotyčnou duši doslova uvěznit ve realitě, ze které není uniku, dokud tato se tato bytost probudí a nezmění své myšlení.

Nacházíte se současně ve vlastním světě svého podvědomí a zároveň ve světě kolektivního vědomí sféry, která rezonuje s vaším vědomím. Používáte zároveň své vědomí a podvědomí. Vědomí je vaše schopnost sebereflexe a podvědomí je jeho obraz a obraz sféry kolektivního vědomí. Jednoduše řečeno, tato realita je tvořena vámi samými a těmi, kteří jsou podobného založení, cítění a myšlení jako vy. Není to nějaký mlžný opar se zpěvem andělů, jak si někteří představují ráj nebo věčný oheň.

Staronová realita

Je to na první pohled docela normální svět, na který jste byli až dosud zvyklí. A přesto jiný. Prostor je tu nekonečný, čas tu neběží. Myšlenky a přání tu rychle berou na sebe svojí podobu a zhmotňují se. Stejně jako vaše strachy, obavy a negativní emoce. To vše rychle vytváří vaší novou realitu, která, pokud se nacházíte dosud v tomto světě, byť již bez těla, je navíc smíchána s jeho realitou.

Jaká je, to záleží jen a jen na vašem duševním na vašem předchozím životě, na vašem myšlení a cítění. Při průchodu časoprostorovým tunelem, jakmile opouštíte tento svět a tuto realitu, kdy se vám znovu promítne celý váš život, znova je v jednom okamžiku prožijete, uvolní se z vaší duše vše, co jste v ní nosili, to vás obklopí a zformuje vaše nové prostřední. Dokud nepochopíte, že potom, co jste „zemřeli“, nacházíte se ve svém vlastním světě a ve světě, které sdílíte a máte společný s dalšími dušemi, podobného založení a charakteru, jaký máte vy sami.

Že život, který jste žili před svou smrtí, byla jen uměle vytvořená a zhmotnělá fikce, uzavřená v čase a v prostoru. I když jste ji pokládali možná za jedinou realitu. Zvláště, pokud jste byli materialisty a uznávali je vědecký pohled na svět a to, co lze změřit a exaktně dokázat. Vaše dosavadní představa o světě se náhle bortí jako domeček z karet. Zjišťujete, že vše, na čem jste lpěli, mělo jen mizivý význam, protože poznáváte, že realita je úplně jiná a dostává náhle zcela nový rozměr. Nacházíte se nyní v novém světě.

Možná chladném, temném, prázdném a opuštěném. Možná v nebezpečném, záludném a děsivém. Nebo krásném, nádherném a dokonalém. Nebo znova ve všedním, bez velkých změn, takže ani nepozorujete, že jste po smrti. Ale přesto je to tak, i když to možná ještě nechápete, nemůžete nebo nechcete pochopit. Nejtěžší věcí se kterou se musíte zpočátku vyrovnat je obvykle jakási bezprizornost. Nemáte se čeho chytit. V tomto světě totiž neexistuje časoprostor. Prostor je tu nekonečný, tento svět nikde nezačíná a nekončí. Každý může být v mžiku myšlenky kdekoliv. Neměří se tu čas, je pouze přítomný okamžik.

Všechny konstanty a veličiny, o které jste se opírali a kterými jste měřili váš život, najednou neexistují. Nyní se nacházíte v nové realitě a zjišťujete, že váš život před smrtí byl jen velmi krátkou, nepatrnou epizodou z celé skládanky všeho bytí. Někteří se pak jen zmateně ptají sami sebe, jaký to všechno mělo smysl? Kde to jsem? Co je skutečně důležité? Kde je moje místo? Zjišťují, že vše je úplně jinak a musíte začínat své myšlení a svůj život tvořit zase od začátku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *