Pravda nebo paranoia?

Pokud na tyto stránky přicházíte jako nevěřící, možná si řeknete, proč věřit něčemu, co nelze dokázat, nebo kde je hranice mezi realitou a smyšlenkou, co je pravda a co je paranoia? Nebo jak poznat, že je někdo ještě normální a mluví pravdu nebo je to už paranoik, který si jen něco namlouvá a věří tomu? Je mi jasné, že ten, kdo je skeptik ke všemu nadpozemskému nebo je velký intelektuál a pragmatik, ten bude pokládat za paranoiu vše, co se vymyká jeho omezenému racionálnímu konceptu, kterým nahlíží na život, protože je to něco, se ho daleko přesahuje. Jsem si vědom toho, že hranice mezi normalitou a nenormalitou je velmi nejasná a tak někdy může být i pro zkušeného psychiatra problém poznat, zde je člověk normální nebo ne, zda mluví pravdu nebo jen svojí pravdu – tedy realitu, kterou zažil jen díky svému psychickému narušení a o které přesvědčen, že je pravdou. Jakkoli je pravda objektivní, je také velmi subjektivní. Nemusíte chtít nijak lhát, ale prostě záleží na tom, jak se na svět díváte, co si sami před sebe chcete přiznat nebo před čím utíkáte. Stačí být i jen trochu neupřímný a nečestný – vůbec nemusíte být lhářem. Pravdou můžeme manipulovat a přizpůsobovat si ji svým potřebám, ale vždy jen dočasně – nakonec se stejně jednou chytíme do pasti, nebo nám přinejmenším realita nastaví zrcadlo.

Jsou lidé, kteří budou mluvit rozumně a jsou schopni ve společnosti normálně fungovat, aniž by si na nich někdo něčeho všiml, ba dokonce mohou být velmi inteligentní, zastávat velmi vysoké funkce, ba dokonce být geniální. Až teprve po hlubším a bližším poznávání zjistíme, že tito lidé vykazují nějakou známku nenormality, úchylného myšlení či stihomamu, že věří něčemu, co je mimo realitu, že mají svůj vnitřní svět, který je odtržen od reality. Vidíme, že zvláště vysoké politické funkce přímo přitahují lidi s takto narušenou sebereflexí, tu více, tu méně zdeformovanou pocitem vlastní důležitosti či vůní peněz. Ne na každém je ale psychická (duchovní) porucha hned patrná. Pak ale existují i lidé, kteří jsou psychicky zcela normální, zdraví a také vysoce inteligentní. Na první dojem ale budí dojem hlupáka, infantilního nebo postiženého člověka, který věří nějakým bludům. Díváme se na něj s lítostí nebo despektem, přitom je mnohem moudřejší, než my a může mít pravdu…

Nakonec ani to, že mnoho lidí bude mluvit o stejných věcech a podobných zážitcích (aniž by se znali), nemusí být pro vědu žádný pádný důkaz, že tito lidé zažili něco mimořádného, co se vymyká našemu chápání světa a že tedy existují energie a reality, které jsou vědecky nedosažitelné. Co je vůbec realita? Jednou jsem slyšel, že realita je iluze způsobená nedostatkem alkoholu a jiných omamných látek. Byl to sice vtip, ale obsahuje v sobě velkou pravdu – totiž, že i realita je relativní pojem. Tedy že za absolutní můžeme považovat pouze myšlenku – vše ostatní je skutečně jen obraz. Zpochybnit lze všechno a označit jako paranoika lze každého. Takže pokud tito lidé nemohou svoje slova ničím opravdu jasným, konkrétním, každému viditelným a hmatatelným dokázat, vždy se bude jednat jen o záležitost dohadů nebo víry, stejně, jako nelze dokázat existenci Boha. Nakonec víme, že existují i lidé, kteří budou pokládat za paranoiky i ty, kteří v něho věří, protože podle nich je už sama Boží existence nesmysl a jakékoli víra v něco nepřirozeného je podle jejich názoru paranoia a opium.

Věcmi mezi nebem a zemí jsem se zabýval dlouhá léta, vzájemně porovnával výpovědi různých autorů a svědků, a byl jsem až překvapen, jak se shodují. To ale není všechno a také vím, že to není důkaz toho, že mluví o skutečné realitě. Za ještě zajímavější pokládám jinou věc. Aniž bych sám vydal nějakou knihu, už dávno před tím, než jsem stačil prostudovat většinou té literatury, kterou mám dnes za sebou, jsem si dělal své osobní zápisky. Někdy jsem nenapsal nic, prostě mě nic nenapadlo. Jindy jsem dostal ale takovou inspiraci, že jsem nestačil zapisovat tok všech myšlenek. Přitom jsem si v duchu kladl otázky a současně na ně ihned dostával odpovědi. To, co bylo zajímavé bylo, že o mnoha věcech, které jsem tehdy sepsal, jsem se dočetl až mnohem později v esoterické literatuře, která byla tehdy konečně dostupná i na našem trhu. Díky tomu jsem přesvědčen, že musí existovat nějaký univerzální zdroj nebo duch, na který se můžeme napojit a který nás vede. A když o to žádáme, dá nám odpovědi na všechny otázky – pokud chce a uzná to za dobré.

Nemůžu rozhodně říct, že se všemi myšlenkami jiných autorů, které mluví o následujících věcech podobně souhlasím, nicméně v zásadě se s nimi shoduji a to, v čem se lišíme, jsou spíše jen vedlejší, nepodstatné věci, které mohou vzniknout nedorozuměním anebo nepochopením některých věcí. Či jen jiným úhlem pohledu, protože víme, že na tutéž věc se můžeme dívat z různých stran, budeme ji tedy popisovat různě, jinými slovy a termíny a přece budeme popisovat stejnou věc. To může být pro člověka, který se o věci mezi nebem a Zemí začíná zajímat už samo o sobě velmi frustrující a matoucí.

Pokud ale cítíte, že máte podobné názory nebo zkušenosti, věřte, že je mnoho jiných lidí, kteří je mají taky a že nejste sami, i když celý ostatní svět vám bude říkat, že tyto věci nejsou možné, že si vymýšlíte, že si něco namlouváte, nebo že jste blázni. Svět ještě dnes není připraven na věci, kterého jej přesahují, je ale stále více lidí, kteří si toho jsou vědomi a jdou novému poznání pravdy vstříc. Nenechte se znechutit světem, oficiální materialistickou propagandou a moderní vědou, která z velké části pojem jako duše, duch a Stvořitel zcela vyřadila, nepočítá s nimi a říká tomu „vědecký pokrok“. Tito lidé ovšem nevidí, že svět a realita je ve skutečnosti mnohem širší, barvitější a bohatší, protože to co je vidět, je pouhá špička ledovce. Realita, která je nám prezentována většinovou společností a médii je lež – falešný matrix. Život je ve skutečnosti něco úplně jiného, mnohem většího a také, mnohem krásnějšího. Bez ohledu na to, že v oblastech esoterických nauk skutečně existuje spousty škváru, nesmyslů a matoucích omylů, nic to nemění na tom, že současná fyzika je jen zábava pro malé děti.

Sami vědci to dokonce tuší a tuší i přítomnost astrální hmoty, kterou nazývají neutrinovým světlem či temnou hmotou. Chtějí stůj co stůj přijít na kloub tomu, jak vznikla hmota, co je hmota a jak byl stvořen vesmír. K tomu jim slouží nově otevřený obří urychlovač částic LHC organizace CERN u Švýcarské Ženevy. Není to ale spíše nebezpečná hra s energiemi, kterým člověk dosud nejenže nerozumí, ale je připraven je využít pro nekalé účely? Nedivil bych se, kdyby vědecký výzkum byl jen zástěrkou právě a jen pro tyto účely. V každém případě nepochybuji o tom, že způsob, jakým se chtějí dovědět tajemství hmoty je násilný a nepřirozený a hrozí zde velmi reálné nebezpečí, že se obrátí proti lidstvu. Dokud lidstvo nedosáhne schopnosti přirozeného duchovního poznání tajemství hmoty, může to být nebezpečná hra, možná ještě nebezpečnější, než takové barbarské praktiky jako genové manipulace a rozbíjení atomů pro výrobu jaderné energie.

Nepochybuji o tom, že nejen že posmrtný život existuje, ale že existuje i mnoho jiných forem života a realit, že člověk není jediným inteligentním tvorem a ani že Země není jedinou planetou obydlenou inteligentními bytostmi. Naopak, jsem přesvědčen, že podobných, ba daleko vyspělejších světů je nekonečně mnoho, i v tom, že nás jejich bytosti pozorují, že nám pomáhají a že je možné i to, že jsme s nimi již dávno kontakt navázali, ale že se to dodnes tají, protože jsou tu síly, které si přejí zachovat současnou podobu světa, která umožňuje lidem lhát a manipulovat s nimi. Okamžik rozpadu těchto sil a zjevení pravdy, je však už velmi blízko – že noc končí a svítání se blíží – lidstvo stojí před koncem současné podoby této civilizace, před branami Nového věku. A bude to revoluce ještě větší, než zánik bájné Atlantidy a vznik naší současné civilizace.

Dosud však temnoty převládají. Tam kde nezabírají žádné účinné skryté metody, přistupují ti, co jsou ovládání temnými silami k primitivním urážkám a bezdůvodnému zesměšňování. Podobně, jako všude, kde se objeví záblesk pravdy, tak jsou tyto temné síly v pohotovosti, snaží se ji ze všech sil zesměšnit a udupat. Poté co všechny svody selhaly, použili stejnou taktiku i v případě Krista, když jej bezdůvodně zesměšňovali, uráželi a vysmívali se mu, aniž by on sám se něčím provinil nebo jim něco udělal. Stačilo jen to, že odhalil jejich pravou tvář, což nemohli rozdýchat a tak se pustili svou zběsilou nenávistí proti němu, až ho ukřižovali. On však vstal z mrtvých a dokázal, že je pánem nad smrtí a že je mu dána veškerá moc nad nebi i na Zemi a že do jeho moci spadá osud celého lidstva a každého člověka. Kristus odhalil plány temnot a jeho praktiky. Odhalil těmto lidem a jejich manipulátorům jejich tvář, takže nemohou skrýt to, co by chtěli. Jeho světlo prozařuje celý svět, a i když temnoty mohou převládat, nemohou toto světlo nikdy uhasit. Nemusíme už tedy spoléhat na své hledání toho, co je pravda. Víme už, kdo je Pravda. Budoucnost této planety je již předem dána – lidstvo bylo osvobozeno. A to je dobrá zpráva…

1 komentář: „Pravda nebo paranoia?“

  1. dobrý den, musím reagovat na tanto článek, už jen proto, že mám podobný problém, jako tam popsují. akorát se nejedá o žádné zlé síly, ale o samtnou Virtuální Realitu. cokoiv se snažím udělat je něčím sabotováno, založím si někde elektronický účet, a zjišťuji, že k němu má někdo přístup a zneužívá ho. a ať se snažím jakkoliv, je Realita horší a horší, zkrátka nemůžu vůbec nic mít. myslíte, že se stím dá něco dělat ??

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *