Říká publicista a filosof Petr Fischer. Problém je ale v tom, že většinu hlasů získávají politici od společnosti, ne od analytiků. Pokud budou politici více dbát hlasům analytiků, přijdou o hlasy společnosti a napříště je vystřídají jiní. Babišova politika se nám líbit nemusí, protože je politicky a hodnotově tzv. neukotvená, nicméně je úspěšná, protože se umí flexibilně naladit na vibrace společnosti, které se stále mění, protože společnost se stále vyvíjí. Luxuje tak hlasy voličů ostatních stran. Podobnou cestou se méně úspěšně snaží jít také Fialova ODS, když strana opustila své původní hodnoty a posunula se směrem do středu. I když už dříve ji opustilo mnoho voličů a přestěhovalo se často k Alianci nespokojených občanů (ANO) či ke „krajní pravici“ a Fiala sice stranu stabilizoval a její propad zastavil, nasměrovat jí k růstu už se mu dodnes nepodařilo.
Strana, která pevně uzavře a zakotví ve svých hodnotách snadno může ztratit kontakt s realitou a stane se sice hodnotově pevně ukotveným, ale skanzenem, který voliče moc nezajímá a příliš je neoslovuje. Stává se takovým prázdným kostelem. Jako konzervativec rozhodně neříkám, že ukotvenost v hodnotách je špatná věc, naopak. Ale taková je realita – pokud společnost kráčí jinam, stanete se zkrátka menšinou. A třeba i vypadnete z politického spektra a nebudete mít šanci nic ovlivnit. Když se změníte, vždy někteří odpadnou, ale jiní třeba přijdou. Nebo skončíte v propadlišti dějin. Úspěch každé změny hodnotového ukotvení a směřování je závislý na schopnosti vycítit ony vibrace společnosti. Pokud to neumíte či je vám to proti srsti, začnete tápat a lidé uvidí, že nejste schopni reagovat na změny vibrací ve společnosti, jste nečitelní, neautentičtí a lidé vás volit nebudou, protože nebudou mít důvod. Půjdou zkrátka jinam. Demokratická politika je jako tržiště na kterém nabízíte své produkty (myšlenky).
EU po mnoho let tradičně vládli radikální liberálové (progresivisté), socialisté a umírnění – středoví socialisté a liberálové (kteří si spíše jen říkají konzervativci). Dohromady tedy eurofederalisté. Dlouhou dobu to nikomu nevadilo, protože jejich politika byla spíše v souladu s vibracemi velké většiny západní společnosti. Jenže svět se mění a mění se i ty vibrace. Tato vládnoucí elita se dnes bojí těchto změn, má hrůzu z těch, které už nenálepkují jen radikály, extrémisty, populisty, ale rovnou fašisty.
Ve skutečnosti je to ale jen znak toho, že standardní, neliberální demokracie normálně funguje a toho, že vibrace společnosti se mohou měnit. Jen v totalitních společnostech totiž zůstávají neměnné. Protože socialisté a liberálové už vládnou tolik let, jsou na svoji moc tak zvyklí, že si už ani neumí představit svět bez liberální demokracie, ve kterém vládnout nebudou. Ano, EU se může jednou i rozpadnout – takový je ale demokratický vývoj ve které mají hlavní hlas běžní voliči, nejen analytici nebo komentátoři.
Rozložení sil se stále mění a přeskupuje – podle měnící se situace. Přizpůsobovat se nové situaci a reagovat na ní – to za nějakou hodnotovou neukotvenost nebo populismus považovat nelze, pokud neměníme triko a své názory každý den. Populismus není ani to, když politici naslouchají přání a poptávce voličů. Politik musí být trochu i obchodník, pokud to nedokáže a bude se držet jen politiky která je silně hodnotově zakotvená a nepopulistická, může se stát, že neudrží krok, pokud se společnost posune jinam. To neznamená nemít vlastní hodnoty a vize – to znamená schopnost sebereflexe a naslouchání. Schopnost přemýšlení o sobě a vlastních hodnotách. Nikdo totiž nežijeme v nějaké uzavřené bublině. Respektive, alespoň bychom neměli.
Určitá dávka populismu je tedy nutná a zdravá, pokud nepřekročíme hranice nesplnitelných slibů, nebo slibů které nedodržíme a pak děláme věci jinak. To je hazard s důvěrou voličů. Ve skutečnosti bychom tedy neměli bojovat proti populismu, ale proti těm, kdo dávají falešné sliby, které neplní. Takovým je třeba vystavit jasný účet. Kdo je totiž populista? Ten, kdo splňuje zdánlivě nesplnitelné, ale když se dostane k moci, tak to splní anebo seriozní politik, který slibuje jen splnitelné, ale když se dostane k moci, tak se chová jinak?
Pokud tuto otázku položíme umělé inteligenci, může vám odpovědět třeba takto: Populismus není nutně definován tím, zda politik splní nebo nesplní své sliby, ale spíše tím, jak tyto sliby prezentuje, jak komunikuje s veřejností a jaké strategie používá k získání a udržení moci. – Tady jsme ale opět o dovedností obchodníka, které k politice neodmyslitelně patří. Máte-li dobré myšlenky, ale špatné strategie a neumíte je prodat, daleko nedojdete. Mnozí lidí si dělají legraci z tzv. marketingové politiky. Neuvědomují si ale, že demokratická politika nejsou jen hodnoty, ale také svobodný trh. A proto přicházejí o hlasy.