Kdyby mi někdo po revoluci řekl, že dálnice z Brna na hranice směrem o Vídně nebude hotová ani za 40 let a že většina současníků se toho nedožije, určitě bych mu nevěřil. Není to ale výjimka, dálniční a železniční propojení se sousedními zeměmi (s výjimkou Slovenska, se kterým jsme měli společný stát) je tristní – doslova katastrofální. Dalším příkladem je stále chybějící rychlá mezinárodní železniční trať z Plzně na hranice, směrem na Mnichov. Ta se ještě ani nezačala stavět (rekonstruovat), takže se dosud jezdí po jednokolejce a pomalými dieselovými lokomotivami, což je srovnatelné s parní trakcí za Rakouska-Uherska… Že bychom se jeli učit do Číny? Ne, rychlé propojení se sousedními zeměmi pro nás zkrátka nikdy nebylo prioritou. My Češi jsme vždy byli národ tak trochu sám pro sebe a kde se jeden vymlouvá na druhého. Že už je to mezinárodní ostuda, to zdá se také moc lidí tak netrápí.
Znamení doby - konec starého věku a nový věk, transformace vědomí
