Predátoři V síti

Predátoři (nejen) na síti

Jak se vám líbil film V síti, o zneužívání dětí na internetu? Bylo pro vás něco překvapivé? Pokud jste ho ještě neviděli, určitě doporučuji – je zatím volně k shlédnutí i na serveru České televize.

To je dost, že po tolika letech, co internet existuje se konečně začíná o těchto věcech mluvit. Vždyť nejen tvrdé porno je dnes snadno dostupné téměř pro každé malé dítě, které si umí hrát s tabletem, apod. Film možná vzbuzuje dojem, jakoby jeho tvůrci objevili Ameriku. Nevím, jestli ano, ale pravda je že tito lidé existovali vždy, dávno předtím, než přišel internet. Dnes jen, tak jako každý, využívají jeho výhod. A díky tomu tak mohou být paradoxně i méně nebezpeční, protože ne každý plánuje osobní setkání. To ale samozřejmě neznamená, že by virtuální zneužívání bylo málo nechutné, odporné a nebezpečné.

Mě na celém filmu překvapilo hlavně to, kolik takových lidí se na síti vlastně vůbec pohybuje. Jakmile se holky ukázaly, jakoby se na ně sesypalo hejno vos hledajících med. To když si podá inzerát chlap, musí hodně dlouho čekat, než se nějaká ženská ozve. Ať už jde o sex nebo o vážný vztah. Překvapující bylo i to, jak těmto lidem úplně chybí jakýkoli stud. A jak se touto zábavou zabývají nejen různé už na první pohled podivné existence, ale někdy dokonce i inteligentní a vzdělaní lidé. Zkrátka odhalit své přirození a honit si ho před mladým děvčetem je pro ně asi jejich vrcholným sexuálním zážitkem. Je ale jasné, že ať už jde o úchylku nebo pouhou zvrácenou zábavu, je to stejně odporné a nechutné. Chovají si jako exhibicionisté odhalující se na veřejnosti. Vzhledem ale k tomu, že v tomto případě by je mohl vidět i někdo jiný, o jehož pozornost nestojí nebo by ho mohla někdy zachytit kamera či rovnou policie, přesunuli se na internet, kde věří, že jsou dostatečně nepostižitelní a anonymní.

V dokumentu správně padlo, že drtivá většina lidí, kteří takto zneužívají děti ve skutečnosti vůbec nejsou žádní pedofilové. Jen jsou prostě znudění životem, znudění vztahy i obyčejným pornem a touží si život zpestřovat neobvyklými vzrušujícími zážitky – jak se říká, zakázané ovoce nejvíce chutná. A pro tyhle lidi je to neodolatelný koníček – navíc, děti jsou velmi snadná kořist. Žádní pedofilové – jen lidé, kteří nejsou schopni navazovat normální vztahy, ovládat své touhy a pudy a odolávat pokušení poznat dosud ještě nepoznané. A také – vrátit se s dětmi do dětských let, zkusit něco nového, omladit svoji temnou a zotročenou duši svěží energií panenské čistoty a nevinnosti – podobně jako se nadýchat čerstvého vzduchu.

Zdá se, že mezi těmito sexuálními šmejdy jsou drtivá většina muži. Žen – exhibicionistek a těch, které zneužívají děti je výrazně méně a pokud ano, jedná se spíše o partnerky těchto predátorů. Těžko říct, jak dalece to souvisí se ženskou sexualitou. Přece jen se ale zdá, že svědomí je u nich výrazně silnější – snad pod vlivem mateřského pudu. Samozřejmě i o chlapečky je nemalý zájem, ale zejména ze strany predátorů – homosexuálů.

Některým dětem to na oplátku imponuje, když s nimi někdo jedná jako s dospělým, a nechají se snadno nalákat. Přitom zkoušejí, jak daleko mohou zajít. Problém je, že nejsou vždy schopni rozlišit, že by to bylo něco nenormálního nebo zakázaného. Někdy to sami zjistí a skončí s tím, jiní v takových vztazích pokračují nebo je dokonce sami aktivně vyhledávají a začne se jim to líbit (k potěšení predátorů). Mohou tak snadno přicházet o své dětství nebo se stát předčasně nevyzrálými dospělými – zůstat celý život dětmi. Dítě je jako houba – nasává do sebe všechny příklady, které vidí a když není vychováváno a usměrňováno, není schopné se v tom orientovat a ztratí se v tom. Buď mu to zničí život nebo se stana ničitelem pro společnost.

A propo, všimli jste si, že dnešní děti a mládež často cizím dospělým lidem tykají? Ani není divu, pokud vidí, jak se dospělí chovají na internetu. Těžko rozlišují mezi tím, co je normální a co ne, co je morální a nemorální, co je veřejné a co soukromé a intimní. Jsou z toho zkrátka popletené… Také by mě zajímalo, proč ty webové stránky či aplikace nejsou naprogramovány tak, že by starší osoby, tedy kromě vrstevníků, nemohly vůbec děti kontaktovat. A pokud by k tomu přece došlo a dospělí by se vydávali za vrstevníky dětí, tak by ty ony měly mít možnost takový kontakt nahlásit aby tyto podvodníky administrátor zablokoval. Vždyť by to šlo udělat velmi snadno… Stačilo by jen trochu osvěty a trochu vůle děti ochránit a nechávat vše na rodičích. EU nařizuje kdejaký nesmysl, ale ochrana dětí ji stále poněkud uniká. Místo toho se někdy utápí v hyperkorektnosti – zcela zbytečně přepečlivě střeží oficiální brány, ale nechává zcela bez kontroly spoustu volných děr. Podobně jako na hranicích, které skrze ně překračují migranti. Inu, kocourkov…

V některých zemích je u lidí, kteří zneužívají děti nařízená kastrace – nemazlí se s nimi. Je škoda, že u nás by to byl v masovějším měřítku v důsledku přehnaného důrazu na lidská práva velký problém. Určitě by to bylo ale lepší, než je dlouhá léta živit ve věznicích.

Co není pedofílie

V případě pedofile je skutečně třeba rozlišovat, o co jde. Pokud se vám líbí dospívající ženy, je to zcela normální, i když ještě dospělé nejsou. Pokud mají vyvinuté pohlavní znaky, bylo by naopak nenormální, kdyby vás jako muže nechávali chladnými – tak prostě reaguje tělo, ať se nám to líbí nebo ne. Velmi často se o pedofílii mluví i v případě hebefílie. V tom je však velký rozdíl – pedofílie znamená přitažlivost k dětem, bez vyvinutých pohlavních znaků, zatímco hebefílie znamená přitažlivost k dospívajícím, což asi nelze považovat za psychickou poruchu, ale spíše za nevyzrálou osobnost. I když na druhou stranu když si lidé kupují banány, také většinou raději dávají přednost těm mladým, světle žlutým než zralým nebo přezrálým s hnědými fleky. Mládí je mládí a kdo by se nechtěl alespoň trochu znovu přiblížit mládí a omladit se, když už je starší – takových je mnoho, i když ne každý má to štěstí, může si to dovolit nebo to vůbec chce, protože oceňuje i jiné přednosti. Lidé se vždy snažili zůstat co nejdéle mladí a jedním ze způsobů jak se k tomuto cíli přiblížit je velmi mladý partner. To bylo vždy, můžeme to nazývat nezralostí, rozmařilostí nebo třeba jen závidět, pokud to někomu vyjde e je v tom něco víc, než vypočítavost a peníze. Je to spíše vzácnost.

To, co však lidé normálně nevyhledávají je příliš mladé, malé, zelené, nezralé a trpké – proto můžeme mluvit o deviaci, úchylce. Zkrátka není asi normální, když si někdo pochutnává na velmi kyselém a trpkém víně. Ne vždy jsou tito lidé ale ti, které bychom nazvali pedofily. Spíše jsou to ti, kteří nejvíce lační po mládí, po tom, co nemají, co nikdy neměli nebo co tratili. A tak se snaží jít až na samotnou mez a vyhledávají lidi přesně ve věku, kdy začínají dospívat. Dalo by se tedy možná říci, že největším problémem které prezentuje film V síti nejsou pedofilové, ale hebefilové.

Rozeznat co je a co není pedofílie nemusí být snadné a tak se do pytle s nálepkovou „pedofilové“ hází všechno, co má nějakou souvislost se sexem, erotikou, ba i pouhou nahotou dětí, která je často nazývána jako pornografie, i když víme že sama nahota jako taková nebo s pornografií  vůbec nic společného. Je to ale spíše z důvodů preventivních, ke kterým nás vede jakýsi podvědomý strach, takže raději už z důvodu podezření bijeme na poplach, což se někdy podobá honu na čarodějnice, i když je to absurdní – viz nedávný případ učitelky základní školy obviněné z obtěžování prvňáčků ve sprše, kterou soud zprostil viny.

V dnešní době probíhá v rámci ideologie hyperkorektnosti velký hon na pedofilii a dětskou pornografii. Děti se nesmí nikde ukázat nazí a mnohá koupaliště a plovárny vyžadují někdy i u nejmenších dětí plavky s přiléhavou gumičkou. Podle ideologie korektnosti by ve skutečnosti musel zakázán vstup dětem na všechny nudistické pláže nebo akce naturistů, neboť by tu měla být teoreticky nejvyšší koncentrace pedofilů na meter čtvereční. Nikoli na běžných plážích a plovárnách. Víme ale, že to tak není.

Dnes jde hyperkorektnost dokonce tak daleko, že ani ženy se nemohou na pláži ukázat nahoře bez, neboť se vystavují riziku pokuty ze strany městské policie. I když otázka je, zda to vlastně také není sexistická diskriminace, jestliže muži se nahoře bez ukazovat mohou. Možná by ani toto nebylo korektní…

Pokud se týká dětské pornografie, není dnes ve skutečnosti o moc více pedofilů – tedy, že by šlo o nějaký nárůst výskytu této poruchy. To už možná spíše můžeme mluvit o nárůstu poruchy preference na jedince stejného pohlaví (i když v tomto případě je tato porucha naopak propagována, jako přirozená a zdravá alternativa, o čemž nás mají přesvědčit pravidelné happeningy, karnevaly a pochody hrdosti, které často bývají středem zájmu masmédií i některých politických špiček).

Pedofílie ale podle mě není ani to, jestliže někdo zneužívá děti za účelem zisku nebo prostě jen proto, že jsou snadněji dostupné, než dospělé ženy a není s nimi tolik práce. To je prostě jen zneužívání ve kterém si někdo může najít zalíbení, když může ovládat a využívat slabší. Je to kriminální čin a není to porucha, kterou by člověk nedovedl ovládnout a za kterou by nebyl zodpovědný. Ostatně to je asi i to, o co jde především. Nejde o to, jaký kdo jé, jaké má touhy a choutky. Je o to, zda někdo někoho zneužívá. Pokud je někdo deviant nebo má divné choutky, ale nic nedělá a nedopouští se žádného kriminálního činu, pak to není to, co je bezprostředně nutné řešit či dokonce trestat.

Psychická porucha

Domnívám se, že skutečná, pravá pedofílie je tedy spíše vzácná psychická porucha. A jak padlo také ve filmu – 95% těch, kteří zneužívají mladistvé a děti žádnou takovou poruchou netrpí. A pokud ano, tak to není ani tak pedofílie, jako obyčejný exhibicionismus. Co to ale vlastně pedofílie opravdu je, netuším. Možná to znamená, že vás děti sexuálně vzrušují právě proto, že jsou dětmi, protože vy sami jste infantilní. Milujete děti, ale ne jako rodič – jako partner – se vším všudy, včetně sexu. Prý i Michael Jackson měl pedofilní psychické problémy, že miloval děti úchylným způsobem. Je to snad jakási touha vrátit se spolu s dětmi do dětství. Kdyby pedofil mohl, snad by si rád oblékal i dětské šatečky.

Podobné úchylky jsou když vás vzrušují mrtvoly (necrofílie) či když váš sexuálně vzrušují zvířata (zoofílie). Ostatně sexuálně může takto postiženého člověka vzrušovat kde co (i když je to nepochopitelné) – třeba oheň, takže zapálit někomu dům nemusí být touha po pomstě, ale touha dosáhnout orgasmu. Je to zdá se skutečně psychická deviace. Takový člověk pak nepatří za mříže vězení, ale spíše ústavu. Bylo by opravdu zajímavé vědět, kde se taková úchylka bere a jaké má příčiny. To se ovšem neví ani v případě homosexuality, která je natolik rozšířená, že byla normalizována a obecně přijata jako přijatelná forma sexuálního chování. Tedy alespoň, jak pro koho.

Pedofílie a rodina

Uvědomujeme si však dostatečně, že největším nebezpečím nejsou v případě zneužívání dětí pedofilně zaměření cizí lidé, ani mnozí internetoví predátoři, ale právě ti z vlastní rodiny a příbuzenstva? Podle jistého průzkumu ve Francii se značná část lidí přiznala k tomu, že byla svědkem sexuálního zneužívání v rodině nebo byli sami obětmi. To číslo si už nepamatuji, ale bylo se nedávno na ČT ve zprávách. Zkrátka to procento lidí bylo šokující. Jakoby to byla už jakási norma, ale stát to nikdy nijak neřešil. Předpokládá se, že až 20% lidí zažije první sex ve velmi nízkém věku v důsledku zneužívání a znásilnění, z nichž většina si to nechá raději pro sebe.

Skutečné nebezpečí zneužívání dětí nehrozí ani tak od cizích lidí a pedofilů, ale především a hlavně mezi nejbližšími příbuznými, od rodičů, od starších sourozenců, od prarodičů, strýců apod. (kteří většinou vůbec ani pedofily nejsou!). Drtivá většina těchto případů totiž vůbec ani nespatří světlo světa. Buď jsou zameteny pod koberec, oběť o tom nikdy nepromluví (nebo až v dospělosti po mnoha letech) nebo je dítě, coby oběť často víceméně dobrovolným spolupachatelem (což už se zpravidla opravdu nikdo nedoví). O tom, kolik je u nás takových případů (zvl. mezi Romy), se můžeme jen dohadovat. Sexuální zneužívání ze strany rodinných příslušníků, o kterém se nikdy nikdo nedoví, je daleko větší problém, než internetoví loudilové či že obchodníci s dětskou pornografií, které se celkem úspěšně daří odhalovat a trestat.

Pokud ale někdo dostane za znásilnění či zneužití 3 roky a jiný za krádež rohlíku 2 roky, je asi někde chyba. Někteří soudci zkrátka vůbec neberou do úvahy společenskou nebezpečnost, způsobenou újmu a náklady na ubytování vězně za každý den jeho pobytu za mřížemi. Zatímco tak někdo způsobí škodu ve stavu pandemie za 10 Kč za krádež rohlíků, ale zavřou ho do 2 roky a stát to následně stojí spolu se soudním procesem stovky tisíc, je to samozřejmě postavené na hlavu. Asi tito soudci nemají dostatečné vzdělání, proto se jejich soudy mnohdy tak liší a potřebují jednoduché manuály, jaké tresty dávat a za co. Stejně tak směšný je trest 3,5 roku za strčení člověka pod jedoucí vlak, když ten člověk zemřel. Nebo když jeden dostane za nenávistný komentář natvrdo 6 let a u jiného to soud posoudí jako pouhý přestupek. Inu nad rozhodnutím soudů někdy zůstává jen rozum stát.  To jsou skutečné případy z nedávné doby – nevymyslel jsem si je. Bylo by zajímavé vědět, jaké tresty dostali predátoři z filmu V síti. Obávám se, že spíše podobně nízké. Zejména, pokud je soudili soudci, kterým se také líbí mladí lidé, nebo dokonce děti. Naopak, v opačném případě je možné že budou neobvykle vysoké. Zkrátka – i soudci jsou jen lidé, zejména pokud jde o posuzování sexuálních a mravnostních deliktů.

Pedofílie a Islám

Další problémem je islám, ke kterému pedofilní kultura a polygamie neoddělitelně patří. I když se o tom většinou taktně mlčí a o islámu se stále hovoří jako o obohacující kultuře. Obohacující možná ano, ale snad jen v případě, že bychom měli jasno ve svých vlastních hodnotách. To, co je u nás chápáno jako pedofilie je totiž v islámu pouze kulturní a náboženská tradice. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se Evropa s touto markantní odlišností vyrovná. Evropa na jednu stranu vede hysterický boj proti pedofilům, ale na druhou stranu i stejně lítý boj za respektování menšin a jejich práv. A muslimové budou nepochybně argumentovat tím, že mají právo na zachovávání svých tradic a náboženských hodnot. Bude existovat dvojí metr a dvojí zákony? Vidíme, že i samotný muslimský oděv žen je docela vážný problém.

Kde je ona hranice mezi svobodou a právem být respektován a právem vyžadovat naše hodnoty? Ta je velmi mlhavá… Abychom takový problém vyřešili, bude muset dojít asi k něčemu velmi zásadnímu a možná i radikálnímu. Až se islám v Evropě více rozšíří, žádné jiné řešení existovat nabude a jediné, co nás čeká je válka mezi východem a západem – doufejme jen kulturní. My dnes povětšinou už žádnou víru a chápání Boha nemáme, zatímco v Islámu je stále velmi silná. Může být špatná, může být zcela mylná. Ale je tu na rozdíl od nás stále hluboko zakořeněná. A to jsou dva jen těžko slučitelné světy, které jsou postaveny na zcela jiných základech. Vedle sebe se tak ocitají dědici prastaré, vyhaslé kultury Desatera a stále mladí následovníci idejí Mohameda.

Hranice pro legální sex je v různých zemí různá. Někde dokonce žádná a kupodivu právě ve významné zemi jako je Francie, kde sex s dětmi nebyl až dodnes trestným činem. Viz zprávy ČTK podle niž Francie nově postaví sex pod 15 let pokud je mezi partnery rozdíl větší, než 5 let do ilegality. Také nechápete, co jste až do teď o tak významné zemi EU ani netušili?

Incest ve Francii nadále zcela legální zůstává, stejně jako v některých jiných vyspělých zemích. Jako je tohle v EU vůbec možné, je otázkou. V průměru a ve většině zemí je sex legální od 15-16 let. A asijských zemích je to často 13 let, naopak třeba v Argentině až od 20 let. Vatikán má zase limit 12 let (to je ale možná proto, že tam stejně žádné děti nežijí nebo se počítá s tím, že ve Vatikánu žijí pouze zbožní a svatí lidé, takže sex není třeba moc omezovat).  V muslimských zemích se mohou nevěstami podle muslimského práva a podle vzoru proroka Mohameda vdávat dívky již od 9 let… Jiný kraj, jiná kultura, jiná tradice a jiný mrav… To, co je v naší kultuře pokládáno za pedofilii, může být v jiné kultuře zcela přirozená a normální věc.

Mnoho odborníků na islám říká, že muslimové v Evropě mohou v klidu žít, pokud se vzdají muslimského práva. Jenže muslimské právo je základem pro náboženství islámu. Je to, jako kdybychom my křesťané slyšeli – ano můžete u nás žít, ale musíte se vzdát vašeho Desatera. Naše kultura je totiž postavena na jiných základech a vy je musíte akceptovat. Říká se, že většina muslimů jsou pedofilové, ale v ne ve smyslu, jak to chápeme my – tedy jako sexuální poruchu (i když u některým to může být těžké rozlišit a tak pedofilové si tu přijdou na své). V tomto případě se to za poruchu nepokládá.  Mnoho muslimů si s sebou do Evropy přiváží dětské nevěsty. Poslanci dolní komory nizozemského parlamentu (Generální stavy) jsou šokováni zprávami o dětských nevěstách a jejich velkém počtu v Nizozemí. A nejen tam.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *