Obchod a výroba dnes

Ceny věcí a služeb

Co určuje cenu věcí a služeb více – jejich hodnota nebo nabídka a poptávka? Dříve to byla spíše hodnota, protože nebyl trh, jako dnes. Cenu stanovila vláda a platila všude, v centru města i na vesnici. Nebylo třeba sledovat ceny, akce, atd. – nebylo co. V centru Prahy jsme se mohli najíst za stejnou cenu, jako v nejzapadlejší vesnici, pokud šlo o restauraci stejné cenové kategorie. Dnes ceny stanovuje ruka trhu – to znamená, že ceny mohou daleko převyšovat hodnotu, ale pomohou být i pod ní, což je ale méně často. I věc nebo služba s minimální hodnotou může mít vysokou cenu – pokud je o ní zájem. Cena může být nekřesťanská, ale proč by být neměla, když je poptávka? Ti, co kritizují vysoké ceny by při jejich stanovování postupovali mnohdy možná stejně. A když věci nejdou na odbyt? Co je platné, že jsou velmi drahé, když je nikdo nechce – musí se prodat třeba hluboko pod výrobními náklady, pokud se nemají vyhodit.

A co určuje poptávku? Nejen cena a kvalita (dne suž dávno neplatí, že kvalitní zboží se chválí samo), ale především reklama a místo, kde je nabízeno. Je to místo známé? Je tu velká frekvence lidí a zvláště bohatých lidí? Pak je jasné, že pivo nebudete nabízet za 20 Kč ale třeba za 200 Kč, protože byste byli hloupí, kdybyste jednali jinak. Poptávku však určuje také konkurence – nabízíte drahé služby a hodnotné kvalitní výrobky, ale nejste sami, protože ty stejné nebo podobné, nabízí mnoho jiných? Pak je to sice hezké, ale budete na tom rozhodně hůře, než když budete nabízet bezcenné věci, o kterých ale reklama přesvědčila mnoho lidí, že jsou dobré. A budete na tom také hůře, než ti, kteří nabízejí něco, co nikdo jiný nenabízí – nějaký svůj patent, i když je třeba také bezcenný. Nebo hůře, než ti, kteří mají licenci na to být výhradními dovozci.

Konkurenční boj

Vše je především o umění nabízet a prodávat. Je to hodně o manipulaci – ostatně na to je z velké části založena reklama. K tomu je třeba připočítat vymyšlené, falešné kladné recenze a hodnocení, která jsou psaná na zakázku. Konkurenční boj je zkrátka velký. Každý se snaží na kapitalistickém trhu ukousnout co největší sousto z koláče, protože vám každý řekne, že to jeho je to nejlepší. I když máte třeba problém to pak reklamovat a už to nikoho nezajímá. Ne každý si však uvědomuje, že i o tom je dobrý obchod a že rčení „náš zákazník, náš pán“ je něco, co už nepatří do dnešní doby. Určitě patří a určitě si to mnoho lidí uvědomuje, jene trh je tak velký a požadavky zákazníků tak velké, že prostě nelze stihnout každého obsloužit k jeho spokojenosti.

To by musel brát každý zaměstnanec obchodu alespoň dvojnásobný plat, aby vůbec měl motivaci. To ale dost dobře možné není (alespoň firmy to říkají), protože zisky zase tak velké nejsou (nebo možná jsou, ale jdou hlavně do kapes majitelům a top managerům). Je to začarovaný kruh a mnoho obchodníků spoléhá hlavně na ceny, často na akční a diskontní, tj. výprodejové, i když i výprodeje jsou často jen trik. Zboží se jakoby vyprodává, sklady se vyklízejí, ale ve skutečnosti se prodává stále stejně. Mnoho mnoho lidí ale na slovo „výprodej“ slyší, stejně jako na „akci“. Cena v akci má především přilákat pozornost lidí, prostě dostat je hlavně do krámu, nikoli na onu zlevněnou věc (těch je často jen pár na skladě, pokud vůbec). Aby takové akce byly možné, musí se původní cena buď vysoko nadsadit (což je zakázaný trik) nebo za vysoko nadsazenou cenu zboží prodávat jako na normální cenu, takže normální cena je ve skutečnosti ta akční.

Jinak se do akcí většinou dávají jen ty věci, u kterých brzo končí trvanlivost. Pokud nakupujete v supermarketech, nejčerstvější zboží najdete vždy hluboko vespod nebo až úplně vzadu. Pokud jste líní zboží prohrabat nebo se vám nechce natahovat, mnohdy nakoupíte to, co už je bude zítra prošlé. Tak se to dělalo vždy, zaměstnanci mají povinnost takto zboží rovnat. Nebo se do akcí dává to, co nejde na odbyt . zatímco některé zboží vidíme v akci téměř nepřetržitě, jiných druhé se akce jakoby vůbec netýkají. Nebo se dá do akce to, čeho se nakoupilo od výrobců příliš.

Speciálním druhem manipulace, i když oficiálně nedovoleným, je tzv. podprahová reklama, kterou však nikdo neodhalí. To je zvukový záznam do něhož je namíchán ještě jiný záznam, který je ale velmi tichý a normálně přehlušen záznamem, který slyšíte. Ten tichý, který neslušíte ušima, ale slyší vaše podvědomí (duch má citlivý sluch, slyší dokonce i myšlenky). Tato podprahová nahrávka je ještě důležitější – obsahuje totiž sugesce ne nepodobné těm hypnotickým. Bez vašeho vědomí vás tak mohou přesvědčit o něčem, čemu nevěříte. Například, že je něco dobré, co si musíte koupit. Nebo, že toto je nejlepší krám, kam chodím. Pokud tedy si tedy myslíte, že slyšíte v obchodě jen nějakou hudbu, můžete se snadno zmýlit.

Velcí a malí

Velkou nevýhodu mají ti prodejci, kteří nejsou velcí a navíc, pokud nemají ani sklady a většinou zboží mají jen na objednávku. Nemít pořádný sklad, je velká nevýhoda. Protože obchodují v malém, nemohou často nakupovat přímo u výrobců, které své výrobky expedují ve velkém pouze velkoodběratelům a velkoobchodům. Právě na tyto velkoobchody bývají často odkázání. Jenže – a to je paradox – velkoobchody mají často ceny vyšší, než jsou akční ceny ve velkých maloobchodech, protože už samy velkoobchody si dávají velké marže (!) Proto mnohdy maloobchodníkům nezbývá, než sledovat akční ceny a nakupovat v běžných obchodech. Navíc jako obchodníci s malým obratem si nemohou vyjednat u výrobců, stejně jako u poštovných, přepravních, logistických, ale i telekomunikačních firem speciální, výhodnější ceny a tarify, takže nemohou zákazníkům nabízet nízké ceny. Prostě když odebíráte v malém, máte vždy vysoké ceny a je logické, že nemůžete konkurovat velkému obchodu, který vše odebírá ve velkém.

Zatímco dříve velké obchody prakticky neexistovaly, fungovala místní produkce a vše se nakupovalo u místních, malých obchodníků, dnes je tomu jinak. Malí obchodníci vymírají jakou houby po dešti. Ty významnější své podniky prodali velkým firmám, jejichž kamióny své zboží vozí křížem krážem z jednoho konce Evropy na druhý, ucpávají a ničí tak naše silnice. Ostatní to dělají spíše už jen jako zábavu a příležitostný přivýdělek, nebo náhradu za minimální mzdu s výhledem na symbolický důchod, včetně svátků, sobot a nedělí, od rána, do večera. Šancí je nabízet kvalitní servis.

To je totiž asi jediné, čím mohou konkurovat velkým firmám, kteří nestíhají obsluhovat masy zákazníků, pro které je cena důležitější, ne kvalita. Je totiž mnoho lidí, a stále jich přibývá, pro které není cena rozhodující. Nejen proto, že mají peněz dost, ale třeba i proto, že si za služby a výrobky rádi připlatí, pokud je servis skutečně komplexní. K čemu je nám například levný bojler, když na jeho zapojení musíme zvlášť volat jiné firmy a ještě jim platit neřestné peníze za cestu? A navíc ve velkém obchodě neseženeme nikdo, kdo nám poradí s prodejem – maximálně nějaké brigádníky, kteří jen doplňují zboží a nevědí o něm nic, prostě proto, že v celém velkém obchodě není jediný specialista. To už je lepší kupit ho za vyšší cenu v malém krámě, ale i se servisem, který nám navíc zajistí odvoz i toho starého… A navíc vám zde poradí, jaký si vybrat. Samozřejmě, i takové obchody jsou. A protože je jich opravdu málo, jejich ceny bývají velmi vysoké. Ve skutečnosti vám to pak vyjde nastejno. Ale třeba budete mít štěstí.

Největší šance na úspěch mají ti malí prodejci, kteří prodávají to, co nikdo jiný a ti výrobci, kteří vyrábí specialitu, jako nikdo jiný a mají dobrou reklamu. Ti mají nejmenší konkurenci a i přesto, že jsou malí, mohou si dovolit vysoké ceny. Zvláště pokud mají provozovnu na lukrativním místě a nejsou zde v pronájmu. Mohou mít úspěch dokonce i v případě, že mají málo zákazníků, kvůli astronomickým cenám. To jim ale vadit nemusí, protože i z těch pár kousků, které prodají mají zisk dostatečný. A navíc, nemají tolik práce z obsluhováním zákazníků, jako ti, u kterých se tlačí fronty lidí žádostivých po nízké ceně a nestíhajících poskytovat kvalitní servis.

To vše je normální, dokonce i to, že velcí skupují malé a malí pod tlakem velkých zanikají, protože jim nejsou schopni konkurovat. Už dávno totiž nežijeme – bohužel – v normálním kapitalismu, ale v tom kalamitním – korporátním. To je něco zcela jiného, než to co tu bylo za první republiky, kdy tu ještě nebyla globalizace, natož EU. Mnoho lidí vidí v globalizaci a EU jen samé výhody, ale její stinné stránky málokdo – a už vůbec ne obchodníci a výrobci. Je jasné, že každý hledá o co nejnižší náklady, takže kvalitní elektronika se už dávno nevyrábí v Japonsku, ani v Hlinsku, ale v montovnách v Číně či Indonézii, podobně jako kvalitní německé zboží v montovnách v Česku.

Daně a EET

Málokdo má také zájem odvádět daně tam, kde jsou vyšší, než jinde, takže na ty skutečně velké úniky daní je i EET krátká a bezzubá a spíše ztěžuje život těm, kteří už tak mají nevelké výdělky… Ostatně dohledat skutečné vlastníky takových firem je prakticky nemožné… Jejich právní zástupci jsou zkrátka o krok napřed před právními zástupci našeho státu. Zákony i EET tak mohou platit jen na ty relativně malé, kteří by chtěli podvádět, ale i ti si najdou způsob jak EET obejít – sám znám takové případy a není to opravdu nic těžkého. EET je jako když ve třídě pár žáků podvádí, ale učitel se nechce zabývat tím, kdo to je ani tím, kolik jich je. Tak co udělá? Nechá po škole celou třídu. Řekne, že je to normální, protože žijeme již v moderní době a ta si žádá, že se musíte více učit.

Kartelové dohody a kartelový efekt

V čem vidím problém je dnes vedle daňových úniků, kterým nikdo nedokáže a myslím, že ani nemůže zabránit, je to, čemu se říká kartelové dohody, které není vůbec lehké odhalit. Co je kartelová dohoda a co jen efekt trhu? Manažeři a majitelé koncernů se prostě tiše dohodnou, že si nebudou cenově konkurovat, dohodnou se na nějakých cenách, rozdělí si trh a je to. Ceny a služby jsou pak všude až podezřele podobné, jako přes kopírák. Ceny mohou být nadhodnocené nejen v případě kartelových dohod, ale i u profesí, které mají „tradičně“ vysoké ceny. Například právní služby. Také zde určitě platí jakási nepsaná a nevyslovená „kartelová dohoda“. Ostatně takový stav se může vyskytnout v jakékoli, dokonce i méně kvalifikované profesi, dokud se nenajdou ti, kteří ceny sníží a tak přetáhnout zákazníky svým konkurentům. Pokud je jich ale nedostatek, nelze to přirozeně očekávat.

Podobně jako lékařů, kteří se rozhodnou odejít za lepším výdělkem na západ, i když náš stát do nich investoval. Přirozeně je nezajímá, že u nás nemohou pobírat takové platy a tak by chtěli, aby oni brali západní platy, zatímco ostatní východní. Nezajímá  je to, proto, že je o ně zájem a je jich málo. Mnoho lidí to u nás kritizuje, přitom sami pak nabíráme ty, kteří k nám přichází z východu, do jejichž vzdělání investovali jejich země. Spíše bych se obával kvality péče, zda je i ukrajinský lékař nebo zubař z Kazachstánu, stejně dobrý…  Ale to vám samozřejmě nikdo neřekne, protože jsme rádi, že tu jsou. I když se třeba učí až na pacientech.

Zvláštností trhu je i to, že někdo něco objeví a rychle to odkoukají i ostatní, takže to jako nějaká kartelová dohoda může působit.. Všimněme si, jak se v krátké době zvýšily ceny kávy, ale i čaje. Ne ale v obchodech, ale v kavárnách apod. Zatímco ještě nedávna stálo espresso kolem 20-25, turek a čaj kokem 15, cca během roku náhle vystřelily ceny u espressa na 35-50 Kč a více, a podobná cena je i u čajů a turka. Někdo zjistil, že i když šálek čaje nebo kávy má minimální hodnotu, lze na tomto vydělávat ještě mnohem více, protože každý si dá k zákusku i něco teplé k pití. A protože také zjistili, že lidé si místo dražšího espressa dávali raději turka nebo čaj – pro jistotu zvýšili na stejnou cenou všechny nápoje. Rychle to odkoukali ostatní, takže dnes už je to téměř všude. Zkrátka pokud je poptávka, je i nabídka. I když je cena vysoká – právě proto, že je všude podobná, ačkoliv vysoko nadhodnocená. Podobně jako u kartelové dohody si nevyberete. Stačí objevit nějakou mezeru na trhu nebo sortiment, kde jde cenu ještě zvýšit, aniž by došlo k výraznějšímu poklesu poptávky.

Po zákazníka je to samozřejmě nevýhodné, protože ceny se zvyšují lépe, než snižují. Když už se jednou (třeba pod nějakou záminkou nebo z nějakého důvodu) zvýší, těžko už pak jdou někdy dolů. A když, tak už jen o haléře. Tento efekt nastane proto, že ceny zvýšili všichni a je mezi nimi málo těch, kteří pak vrátili cenu zpět. Tak se vytvořil nový cenový standard, přestože důvod je zvýšení ceny už pominul. Nedojde k tomu jen v případě, že se k původní ceně vrátí i mnozí další, protože jen tak jsou nuceni zlevnit i ti, kteří dosud nechtěli. Prostě a jednoduše – ceny může ve svobodné společnosti snížit jen konkurence, stát výjimečně. Kdyby nebylo konkurence, stoupaly by ceny mnohem rychleji.

Dříve a dnes

Mnoho lidí říká, jak se dnes zlepšil servis oproti tomu, co tu bylo za minulého režimu. Nejen co do šíře nabídky, ale i obsluhy zákazníků (kterým se dnes říká spíše spotřebitelé). Částečně je to pravda, i když pokud jde např. o kvalitu, dalo by se o tom někdy dost pochybovat a kvalita (hlavně nezávadnost u potravin a trvanlivost třeba u elektroniky) je často důležitější, než šíře nabídky a hezké, atraktivní obaly či bombastická, sugestivní reklama a marketingově perfektně zvládnutá kampaň.. Pokud jde o obsluhu, není pokrok takový – právě proto, že velké firmy nestíhají a platy prodavačů jsou také mizerné. Pokud tedy nenajdete nikoho, jen toho, kdo nic neví nebo otrávenou tvář, je to vlastně podobné, jako za bývalého režimu. Není to žádnou výjimkou a není se ani čemu divit. V době první republiky opravdu nežijeme.

Na druhou stranu tehdejší kapitalismus postrádal sociální rozměr a solidaritu, o které se dnes zase mluví více, než by bylo třeba. Právě to bylo důvodem ke vzniku myšlenky socialismu a komunismu, i když to byla utopie. Dnes tu tedy máme takový socialisticky regulovaný nadnárodní turbo-kapitalismus vzniklý neustálou fúzí, kde větší skupují menší firmy, až dochází k monopulům, jaké jsme znali z dob socialismu. Ostatně proto tu dnes máme antimonopolní úřad, který má za úkol hlídat trh. Máme tu jakýsi  socialistický kapitalismus – systém, který se nakonec už ani o mnoho neliší od toho Čínského. Ale i to je globalizace… To, že ani to není to, co by bylo ideální, je jasné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *