O posouvání času

úú

Přesun do jiného časoprostoru je posun do jiné dimenze – převibrování do jiné frekvence inkarnační hmoty (ne antihmoty – ta žádný čas ani prostor nevytváří). V jiných inkarnačních dimenzích (paralelních světech) je jiný čas a jiný prostor. Mohou tu být dokonce i jiné, další rozměry, které v našem časoprostoru neexistují a nejen to – existuje tu i mnohem širší spektrum barev, zvuků atd. Ve vyšších inkarnačních dimenzích také existuje čas, ovšem plyne mnohem rychleji z hlediska našeho času (tj. jeden měsíc tady může znamenat tam třeba jen jeden den či vteřinu). V nižších světech je časová osa rozložena na delší úseky. To je ale spíše jen čas pocitový, zda a jak se měří, není známo. Je možné, že tu zdaleka není tak důležitou veličinou.

Záhadné údaje o věku patriarchů, které najdeme za začátku Bible jsou mnohými badateli pokládány jen jako určitý příměr, protože se domnívají, že události, které jsou zde popisují začátek lidského rodu se týkají našeho světa. Tehdy ale lidstvo existovalo ještě v jiném, vyšším časoprostoru, nikoliv v této dimenzi Země a i čas plynul jinak. Je tedy docela dobře možné, že skutečně žili 900 či 1000 let. Tím, jak se vlivem negace lidstvo propadalo do nižších dimenzí, se i čas zpomaloval a jejich věk ze zkracoval – jak vidíme u věku dalších patriarchů. Pak by to ale mohlo znamenat, že tento věk je uveden již v našem čase. Podobně vyjádření stvoření světa za sedm dní, kde je to však zase naopak – z pohledu Boha, tedy vyšší dimenze. Zde klidně může být jeden den tolik jako v našem časoprostoru miliony let a zároveň to může být zasazeno do symbolického rámce, která ale zase tak symbolicky není…

Běžně se jako lajkové domníváme se, že čas je neměnný. To ale není pravda a i každý fyzik vám řekne, že čas běží tím rychleji, čím větší je hmota a její gravitační síla. Není to nic nového. Dnes to víme dávno. Za planetě, které je 10x hmotnější byste asi nezestárli 10x rychleji (tady asi neplatí přímá úměra – to nevím) a ve stavu bez tíže by se asi také nestalo, že byste nikdy nezemřeli. Gravitace však určuje rychlost času jako takového, bez ohledu na to, jaký je čas astronomický, tj. jak je měřen. To ale není vše.

Každý hmotný objekt ve vesmíru má jiný čas, nejen „gravitační“ způsobující stárnutí a astronomický. Vše ve skutečnosti vibruje na trochu odlišné frekvenci – i každý z nás lidí. Každý z nás se posouvá do jiného časoprostoru jinak rychleji, i když zároveň zůstává stále spojen s časoprostorovou osou tohoto světa (kdyby tomu tak nebylo, mohl by rychle převibrovat, odhmotnit se a zmizet v nějakém paralelním světě – cestovat časem a mezi dimenzemi ale zatím neumíme a nemáme tu schopnost). Toto posouvání časoprostoru se děje neustále, od vzniku časoprostoru a vesmíru. Jakkoli se nám zdají fyzikální veličiny neměnné, konstantní vůbec nejsou! Vše je v neustálém pohybu a frekvence se nepatrně mění.

Tak, jako se náš svět „propadl“ postupně z vyšších dimenzí časoprostoru až na tuto hmotnou úroveň (kde je čas nesmírně pomalý a zároveň způsobuje rychlé stárnutí), tak dojde k jeho přesunu zpět na původní úroveň – to bude tzv. období Nového Věku či Nové Země (jak ji pojmenovává Bible). Časoprostorový posun může být velmi pozvolný a probíhat bez povšimnutí (takto se to děje stále) nebo proběhnout náhled, prudkým skokem (což nás čeká). Příkladem neustálého posouvání časoprostoru a rychlosti toku času je třeba to, že v dřívějších dobách, např. ve starověku čas plynul rychleji. A dokonce i astronomický (!), čemuž byl přizpůsoben i kalendář – ten současný by tehdy nemohl platit (což je pro mnohé záhadou). Dnes se ale čas opět zrychluje (ne subjektivně, protože nestíháme), ale skutečně. Probíhá to, co bychom mohli nazvat odhmotňování, produchovňování, či prosvětlování.

Astronomický čas můžeme měřit, ale čas skutečný ne. Rozdíl mezi délkou vteřiny tehdy a dnes bychom nepoznali. Ani rozdíl dnes a před miliardou let. I naše atomové hodiny by totiž pravděpodobně měřily stále stejnou veličinu – přestože čas by plynul jinak. Ve světě mimo časoprostor pak nelze měřit vůbec nic – pouze náš subjektivní pocit. Žádné přístroje tu prostě nefungují a nedají se použít. Nebo kmitají splašeně sem a tam či ukazují náš pocit nebo hodnotu, kterou si myslíme, že mají ukazovat (reagují na sílu naší myšlenky a představy). Úplně stejně je to s měřením tlaku, teploty a všech dalších hodnot. Fyzika ani chemie tu nemají žádnou platnost., navzdory tomu, že hmota se nám tu subjektivně zdá stejně hmotná.

Když opustíte tělo během spánku, čas v této astrální dimenzi antihmoty neexistuje vůbec. Sice stále máte pocit nějakého času, ale ten vůbec nemusí odpovídat době, která opravdu uběhla v naší realitě. Většinou, když se probudíte ještě za tmy, nedovedete ani odhadnout, jestli jsou 3 hodiny ráno nebo 7 hodin a jak dlouho jste spali. Totéž, když děláte něco zajímavého – 5 hodin může být subjektivně stejně dlouhý časový úsek, jako když 10 minut čekáte znuděně ve frontě nebo 1 minutu trpíte strašnou bolestí.

A právě jen tento subjektivně pocitový čas funguje ve světě, kde čas neexistuje, kde nic nestárne, nepodléhá zkáze. Žádný jiný čas tu není – pouze věčnost. Přítomný okamžik, který je v inkarnačních hmotných světech rozložen do různě dlouhých časových úseků – jako klubíčko. Je to však pouze fikce. Čas i prostor, i když je lze fyzikálně měřit, jsou ve skutečnosti fiktivní rozměry, dočasně zafixované gravitací hmoty, která však podléhá změnám.

Nejvyšší možná rychlost je v naší 4. dimenzi, jak známo, rychlost světla. To znamená, že pokud bychom chtěli překonat hranice našeho časoprostoru, vstoupit do vyšší dimenze a cestovat časem, museli bychom překonat rychlost světla. I když náš vývojový stupeň má k tomu ještě velmi daleko a v naše dimenze je jen velmi řídce obydlená, v 5. dimenze existuje naopak velké množství vyspělých civilizací a pro ně není cestování časem problém. Díky tomu mohou nejen cestovat časem, ale v krátké době překonávat i vzdálenosti, na které bychom my potřebovali miliardy let. Jejich kosmické lodě jsou vybaveny zvláštním druhem atomového pohonu, který částice hmoty nerozbíjí, ale pouze urychluje jejich frekvenci. Díky tomu mohou měnit skupenství hmoty podle potřeby a urychlit jí tak, aby hmotný objekt velmi rychle překonal rychlost světla, dematerializoval se a pak se znovu zhmotnil v jiném čase a místě. Civilizace ve vyšších dimenzích, které jsou ještě vyspělejší, dokonce vůbec ani žádné kosmické lodě nepotřebují a mohou se v okamžiku zhmotnit a odhmotnit jen silou svého vědomí. Říkáme jim duchovní bytosti. Jsou na prostoru a čase zcela nezávislé, protože existují mimo kategorie běžné i kvantové fyziky.

Když se podíváme o staletí a tisíciletí zpět, můžeme vidět, jak dlouhou cestu jsme ušli a jak jme ve svém vývoji pokročili. Ve skutečnosti je to ale jen malý krůček, jako jedna minuta po celé a před námi ještě skoro celá hodina vývoje. Můžeme to vidět i na civilizacích, které nejsou o stovky let, ale možná o miliony let před námi. Nechápeme, proč s námi nechtějí navázat kontakt a pokud nechtějí, tak neexistují a přece existují a vědí o nás vše. Nemají ale žádný důvod ke kontaktu s námi, ke kterému jsme my ještě nedospěli a na který nejsme připraveni. Domníváme se, jak jsme už dnes vyspělí, ovšem z hlediska vesmírné perspektivy jsme stále dosud barbaři a otroci fyzikálních zákonů, zákonů hmoty, prostoru a času.

více viz – Existuje paralelní svět?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *