Rutte: každý stát by měl povinně odvádět část ze svého rozpočtu Ukrajině
Generální tajemník NATO Mark Rutte navrhl, aby členské státy aliance každoročně vyčleňovaly na podporu Ukrajiny 0,25 procenta svého hrubého domácího produktu. Cílem je zajistit dlouhodobou a předvídatelnou pomoc Kyjevu a zároveň zmírnit rostoucí napětí mezi spojenci kvůli rozdílnému rozsahu podpory. Návrh však už nyní naráží na odpor některých významných členů aliance, zejména Francie a Velké Británie.
- https://www.echo24.cz/a/HHNs7/zpravy-svet-rutte-chce-stabilni-podporu-ukrajiny-po-spojencich-zada-dalsi-miliardy
- https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-rutte-vyzval-k-rovnomerne-pomoci-ukrajine-narazil-na-odpor-proti-je-i-cr-306534
- https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nato-ukrajina-rusko-valka-pomoc-rutte.A260519_154830_zahranicni_dtt
Hm, to mi silně připomíná, že někdo opět začíná s povinnou solidaritou – jako v případě migrační krize. Kde se tyhle socialistické nápady berou, aby někdo diktoval jiným, kolik komu má dávat peněz ze svého rozpočtu?
Inu, neomarxismus má v představách evropských politiků velmi hluboké kořeny. Ostatně, proto má tak silný sociální systém do něhož můžeme zahrnout svým způsobem i povinné koncesionářské poplatky. Jsou to takové silné tukové polštáře kolem obtloustlého těla, které přestává mít schopnost pohybu. Někdy to vypadá, že povinná solidarita a snaha zachraňovat svět se už vymyká kontrole a zdravému rozumu. A z cizích peněz se pomáhá snadno, pokud vám v tom nikdo nebrání. Jako Jánošík, který bohatým kradl a chudým to rozdával.
Docela mě fascinují komentáře zastánců povinných odvodů do ukrajinské kasy, že prý je to v životním zájmu ČR – stejně jako koncesionářské poplatky. Opravdu ale nikdo nikomu nezakazuje dobrovolně přispívat. Každému bych dal možnost se dobrovolně registrovat jako plátce a zvolit si částku jakou bude pravidelně posílat, případně jaká částka mu bude každý měsíc strhávána z daní. Jsem přesvědčen o tom, že všichni kdo mluví o povinné solidaritě by si to za takových okolností rozmysleli. Nebo drtivá většina z nich. Neposílali by nic. Horovat za povinnou solidaritu všech – to jim ale jde dobře.
To je přesně ten typ kolektivismu, jak si představovali soudruzi v roce 1948. Nikdo neměl nic, ale každý přispíval každému a všichni měli mít všechno. Proto lidem zabavili jejich majetky, aby byli všichni součástí jednoho kolektivu a tyto majetky pak přerozdělovali tak, že bída byla rozdělena rovnoměrně. Jen papaláši měli nadstandard. Zbytek končil v černé díře díky špatnému hospodaření, protože když měli všichni všechno, nikdo neměl vlastně nic a když všichni měli zodpovědnost společnou, neměl ji de facto nikdo a každý se vymlouval na jiného. Lidé si ale zvykli na to, že stát se sice špatně, ale vždycky nějak postará, a že nemá smysl se o nic pokoušet. A navíc to bylo v podstatě i zakázané. Kdo by vyčuhoval, na toho by si posvítili. Ledaže by to dělal zdarma. Ideologie byla na prvním místě. Byla posvátná. Pro museli všichni dělat vše. Nebo alespoň dělat, že dělají. Být zticha, nevystupovat z řady a držet krok.
Má se tedy snad stát boj za svobodu a demokracii nějakou novou kolektivní ideologií, která má být povinná?
Možná si řekneme, že to s tím úplně nesouvisí a proč to tady píšu. Ale nemohu si pomoct, všechny návrhy, které se týkají povinné solidarity mi totiž silně připomínají dobu dáváno minulou, zavánějí kolektivismem a socialistickou ideologií. I když to Rutte třeba tak vůbec nemyslí a ani si blbost takových návrhů sám neuvědomuje a nepřipouští. Na druhou stranu přerozdělování peněz a povinná solidarita je něco, co v EU hluboce zakořeněno. Stejně jako komunisté, i EU chce neustále budovat lepší svět. Dělat to ale znovu systémem povinného kolektivismu, to jsme přece dávno poznali, že takto to nefunguje. EU tím překáží jen sama sobě.
Jak těžko se Evropa zbavuje přežitků kolektivismu vidíme i na tom, jak neuvěřitelně dlouho vydržely koncesionářské poplatky. Většina zemí je zrušila až v nedávné době a také u nás se o ně vede litý boj. Jejich zastánci říkají – proč rušit něco, co funguje. Jenže přesně tak mysleli socialisté. Jim je jedno, že je to není fér a že je to špatné. Pro ně je důležité, že to nějak funguje. Takže proč nejezdit dál ve vyježděných kolejích? Připomíná mi to argument starého chlapa, který dělá něco špatně, ale argumentuje tím, že takto to už přece dělá X let. A ono to nějak funguje.
Za mě je zkrátka kolektivismus vždy úchylka, pokud je povinný – s výjimkou zdravotního pojištění, povinného ručení za způsobení dopravní nehody či vojenské služby, apod. Vše ostatní by mělo být ale maximálně na dobrovolné bázi a na vedení k osobní odpovědnosti každého, protože jen odpovědní lidé mohou tvořit skutečně životaschopný stát, který se vyvíjí. Vše by mělo být ve skutečnosti postaveno na osobní odpovědnosti, protože kolektivní odpovědnost nařízená shora je zabijákem vývoje. A nejen vývoje, ale i morálky.
Kolektivismus je snadný nástroj pro jakoukoliv totalitní moc, protože umožňuje lidi legálně ovládat. Ovládat kolektiv je mnohem jednodušší, než ovládat samostatně myslící jednotlivce. Také Junák, Skaut, Sokol, Orel apod. jsou kolektivní organizace a jakkoli mohou být založeny na bohulibých hodnotách, dokonce i ony mohou být indoktrinovány závadnou ideologií. Z boje za svobodu, pravdu a lásku se tak snadno může stát i boj plný nenávisti, kdy lidé popírají své vlastní hodnoty.
Žádný extrém není dobrý a udržovat rovnováhu mezi kolektivismem a individualismem není snadné. Zejména, pokud tuto rovnováhu každý vidíme někde jinde, někdo má myšlení více kolektivní a vlevo, jiná zase více individualistické a vpravo. Je to v podstatě neustálý souboj pravice a levice. Dnes už je sice hodně překonaný, ale přesto tahle podstata tu stále hraje roli. V současnosti to ale funguje tak, že tradiční strany jsou na ústupu a místo nich tu máme různá hnutí, která levicové a pravicové myšlenky kombinují podle nálad ve společnosti. Paradoxně nejvíce levicové jsou dnes spíše strany, které samy sebe označují za konzervativní a pravicové.