Víte v čem je čeština mezi jinými jazyky výjimečná?
Tím, že v ní velmi často používáme nejen v hovorovém jazyce negativní intenzifikátory (strašně, šíleně, hrozně, příšerně) i pro dobré věci. Mnoho cizinců se ptá, proč to děláme a jestli nejde o nějakou ironii, když říkáme strašně dobrý, příšerně krásný, hrozně pěkný, apod. Když jsem se nad tím zamyslel (nikdy mě nenapadlo, že by to tak někdo mohl chápat), uvědomil jsem si, že je to vlastně pravda. Tak jsem se kdysi začal zajímat, jak je to tedy vlastně v jiných jazycích a zjistil jsem, že čeština je v tomto opravdu světový unikát.
Nejvíce se negativní zesilovače používají v jazycích příbuzných češtině, tedy ve slovanských jazycích, nikde ale tak často jako u nás. Dokonce i slovenština – češtině nejbližší jazyk, je v používání negativních intenzifikátorů konzervativnější. Většinu toho, co říkáme v češtině lze sice doslova říct i slovensky, ale slováci stejně i v hovorovém jazyce dávají přednost spíše neutrálním intenzifikátorům. Raději řeknou „veľmi sa mi to páči“, než „hrozne sa mi to páči“.
V používání negativních zesilovačů ale paradoxně není češtině nejbližší slovenština, ale ruština, ukrajinština a bulharština. I když se ani tady nepoužívají tak často jako u nás, tak v hovorovém jazyce jsou velmi běžné.
Polština negativní zesilovače používá také, ale ne tak často – strasznie (strašně), okropnie hrozně), výjimečně také koszmarnie (děsně). I v hovorovém jazyce dává přednost spíše neutrálním zesilovačům, než vytváření kontrastů. I chorvatština je používá, ale ještě méně často. Nejčastěji tu můžeme slyšet strašno (strašně) nebo ludo (šíleně), ostatní je spíše sleng. I hovorový jazyk dává přednost neutrálním zesilovačům. Sice ne jako negativní, ale jako zesilovač se používá i kao, které sice normálně znamená jako (kao dobro), ale v tomto případě může znamenat i „fakt“. Vlastně je to jako v češtině „jako fakt“ což znamená v hovorové češtině „doopravdy“. Nebo se někdy říká třeba „jako dobrý“ ve smyslu fakt dobrý.
Ostatní neslovanské evropské jazyky (germánské, románské, baltské) prakticky nikdy nepoužívají negativní zesilovače pro pozitivní významy. Tamní lidé by to skutečně chápali jako ironii, něco se nejde dohromady a navzájem se vylučuje (jak může být něco strašné a pěkné zároveň?). I tady bychom asi našli nějaké vzácné výjimky, ale jde buď skutečně o ironii, nadsázku nebo o sleng pubertální mládeže. Jinak se s nimi nesetkáme ani v hovorovém jazyce.
Většinu lidí ale asi dnes zajímá hlavně angličtina, která je germánským jazykem a kdysi bývala velmi podobná němčině. Dodnes je ve své struktuře podobá nizozemštině, která je vlastně takovým přechodem mezi němčinou a angličtinou, takže nizozemci se poměrně snadno učí jak německy, tak anglicky, protože je to podobné. Angličtina je sice germánským jazykem, nicméně díky své globální „rozlehlosti“ a multikulturnosti je také velmi progresivní, živelná, flexibilní a nasává do sebe spoustu vlivů mnoha jiných jazyků, které ovlivňují ji a ona je.
Možná proto nepřekvapí, že je v používání negativních zesilovačů z neslovanských jazyků nejdále. Ani v angličtině se ale nepoužívají zdaleka tak často, jako v češtině. Negativní zesilovače se tu používají hlavně ve slengu nebo v místních dialektech. Třeba ale takové insanely nebo pretty se používají celkem často.
zatraceně těžké – so damn hard
šíleně dobré – crazy good
šíleně rychlé – insanely fast
zatraceně dobrý, boží – wicked
šíleně dobrý – mad good
děsná sranda – hella fun
docela blbý, nic moc – pretty bad
hrozně dobrý – terribly good
strašně milý – awfully nice
děsně vtipný – horribly funny