Mrazí z toho. Žádný velký válečný konflikt mezi těmi pakty nebyl. Ale zbrojily tak, že utratily miliardy dolarů za zbraně. Aby se vzájemně odstrašily. A aby nebyl žádný konflikt. Absurdní. Po 80 letech jsme stále ve stejné situaci.
- https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-nato-varsavska-smlouva-a-beznadej-dejin-226590
- https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-usa-na-summitu-nato-nechteji-zelenskeho-40521209
- https://www.lidovky.cz/nazory/varsavska-smlouva-okupace-ceskoslovenska-marsal-konev-valka-na-ukrajine-rusko.A250514_145728_ln_nazory_lgs
NATO se bude muset v budoucnu vážně zamyslet nad smyslem své existence poté co se rozpadla Varšavská smlouva a SSSR – pokud jeho smyslem existence nemá být boj s Ruskem. Ostatně to se mělo stát už tehdy. Kdyby k tomu došlo, možná by později už nebyl důvod ke zbrojení, k odstrašování, ani k válce na Ukrajině. To co se dnes děje není ničím jiným než dozvukem či pokračování minulosti – nebo chcete-li – válka 2.0. Jen málokdo si to chce ale přiznat a mluvit o tom takto. Zejména ne naše vláda, která přece stojí na správné straně a nechce mluvit o něčem, co je přece nad slunce jasné, protože kdybychom to udělali, znamenalo by to podle nich přijetí ruského narativu.
Jeden posun tady už ale přece jen je patrný. Ještě nedáno bylo nemyslitelné říkat, že příčinou války na Ukrajině je rozšiřování NATO – tedy původní příčina o které chce jednat Rusko a bylo to pokládáno za ruský narativ. Dnes se o tom začíná mluvit a už se tolik nezdůrazňuje to, že Rusku jde o území Ukrajiny. I hlupáci dnes už totiž musejí vědět, že Rusku jde o to, kdo bude v Kyjevě vládnout, zda tu bude vláda otevřená k Rusku nebo bude naopak členem NATO, tedy toho, kdo Rusko má ohrožovat. Samozřejmě ale, že to co mohlo stačit ještě kdysi k tomu, aby se válce předešlo, dnes už stačit k uzavření míru nebude a Rusko bude chtít více. Nejen tyto záruky.
Možná si to dnes už začíná uvědomovat i vláda USA, která Zelenského na samitu aliance nechce. Jinými slovy, že se Zelenským nikdy žádná dohoda s Ruskem možná nebude. Jeho požadavky jsou sice morálně oprávněné, ale naprosto nereálné. Jenže vyjednat tzv. spravedlivý mír bude nesmírně obtížné, protože musíte vybalancovat mezi morálkou a realitou, respektive ideály a realitou. Myslím, si že Ukrajina je dnes k realističtějšímu pohledu stále ještě daleko a raději bude bojovat. Možná i do posledního vojáka. Zejména, když bude vědět, že se bude moci spoléhat na dostatečnou pomoc západu. Dělat si naděje na uzavření míru tak vypadá stále jako velmi předčasné.
Často se mluví o tom, že Rusko přece nikoho neohrožuje, ani NATO a že je to paranoia. Jenže ta je i na naší straně, pokud věříme, že Rusko je naší hrozbou a Ukrajina tuto hrozbu zadržuje a tak nás chrání. Těžko říct, co je vlastně větší nesmysl. V každém případě historie zbrojení a vzájemného odstrašování neskončila a 90. léta byla jen dočasná přestávka. To už dnes víme. V této době se vytváří nový světový geopolitický řád, který položí základy pro budoucí pozici NATO, Ruska a Číny.
Nejde o Ukrajinu, ani o její území, ale právě o tento řád. Není to žádná lokální hra o Ukrajinu, i když jde o velkou zemi. Jde o věc globálního rozsahu. Ukrajina je jen zástupný problém a Zelenskyj v něm hlavní roli nehraje. Ve skutečnosti je spíše loutkou, i když velmi dobrou a schopnou. Ostatně je původní profesí herec. Umí se vcítit do situace, využít jí a aktivně reagovat, i když někdy zbrkle, neuváženě a nediplomaticky. Umí to ale rychle napravit. Donekonečna to však dělat nemůže a časem se asi ukáže, že je spíše brzdou k nalezení trvalého řešení. O tom ale musí rozhodnout ukrajinský lid sám, ne my. Ten musí přijít na to, kudy vede cesta ven. Ukrajinský lid ale ještě neprošel dostatečně národním obrozením a je zvyklý stále spíše nechat se vést autoritami, i když to třeba není moc demokratické. Myslím si, že hlavní klíč k řešení mají sami Ukrajinci a americká vláda. Zelenskyj možná bude zemi bránit až do konce, ale nevyjedná nic. Je to bojovník, ne diplomat a vyjednávač. Takového ale zatím Ukrajinci chtějí a má stále velmi slušnou, i když klesající podporu.
V Rusku ale nejspíše žádné změny nečekejme. I kdyby Putin zemřel nebo odstoupil, změna režimu tu není pravděpodobná. Ani to, že příští šéf Kremlu by byl přístupnější. Může to být i naopak, kdy to bude větší radikál. Tam je pevná a velmi masivní struktura, kde jsou demokratické pohyby jen velmi omezené. Muselo by dojít opravdu k obrovským společenským otřesům jako v době rozpadu SSSR, kdy byla země na pokraji občanské války, když byl Gorbačov uvězněn a na jeho místo se dostal Jelcin. Jako pravděpodobnější už vypadá budoucí rozpad EU, než rozpad Ruska. Tedy alespoň ze současného pohledu.