Není rozdíl mezi snem a realitou

248

Není rozdíl mezi snem a realitou

Mnoho lidí říká – to jsou pouhé fantazie… Víme ale, že fantazie vůbec nejsou tak nicotné, jak si myslíme? Fantazie mají na onom posmrtném světě zcela reálnou moc. A pokud by se zhmotnily i v naší realitě, mohlo by se stát, že bychom bojovali i s našimi vlastní výtvory. No uznejte, nebylo by to opravdové peklo? V některých případech rozhodně ano.

Sledujete seriál Triky a pověry na Prima ZOOM? Hypnotizér ukazuje, jak jednoduché je manipulovat s lidských podvědomým, aby lidé realitu pokládali za sen, sen za realitu nebo aby si vůbec nepamatovali, co dělali. Pokusné osoby vůbec nevěděli, co je realita a co je sen, nebo zaměňovali jedno za druhé. Bylo možné je okamžitě zhypnotizovat a dát jim příkaz něco udělat, aniž by si po probuzení pamatovali, že něco dělali, nebo co to bylo. Anebo jim bylo přikázáno, aby si po probuzení pamatovali něco, co ve snu ve skutečnosti neprožili. A tito lidé to pak pokládali za realitu…

Už chápete, jaký je rozdíl mezi realitou a snem? – Žádný. Život, který není prožíváme, je realita pouze v jedné dimenzi. Dimenzi, která je dočasně hmotná. Ve skutečnosti je to ovšem také pouze sen. Tento život, posmrtný život, sen, hypnotický stav, duševní porucha, somnabulismus – to je však jsou pouze stavy vědomí, které realitu vytváří a zpětně reflektuje. Skutečné je pouze to, čemu věříte – to se zhmotňuje a realizuje. Všechno začíná v mysli. Vše je hra vědomí.

Náš svět je reflexe našeho vědomí

Svým vědomím vnímáme jen velmi omezený úsek v prostoru a čase. Vidíme jen to, nač se díváme, slyšíme jen to, co nám umožňují naše uši. Víte, ale že svým vědomým vnímáme mnohem více a to 24 hodin denně, i ve spánku? Podvědomým vnímáme všechno, co se děje nejen kolem nás, ale i kdekoli jinde. Můžeme komunikovat s mnoha jinými vědomími současně, ať už jsou v této realitě jako my nebo v jiné. Můžeme tak znám mnohem více lidí a mít více přátel, než na facebooku, aniž by pronikli do našeho vědomí.

V podvědomé realitě se s nimi můžeme ale i domluvit, že se seznámíme a poznáme i fyzicky na vědomé úrovni. Tak se vytvoří v této fyzické realitě „jakoby náhodou“ situace, ve které poznáme někoho nebo něco, co už se skutečnosti známe – i když jen z reality podvědomí. A pak máme pocit, že někoho už dávno známe nebo, že jsme něco už dávno viděli. Poznáváme lidi a krajiny nám důvěrně známé, i když víme, že jsme je nikdy předtím nepotkali nebo nenavštívili.

Existuje samozřejmě ale jen jedna realita, žádná realita rozdělená ta podvědomou nebo vědomou, ten či onen svět. Žádný čas, ani rozdělený prostor či hranice neexistuje. Vše je pouze v našem vědomí a v tom, jakou část reality je schopno vnímat. Stejně tak posmrtný svět nebo tento svět je jeden a tentýž svět – stejná realita. Také peklo nebo nebe nazýváme sice jako odlišné světy nebo reality (pro lepší orientaci), ve skutečnosti jde ale pouze o stavy vědomí, nikoliv o vymezený prostor.

Dokud si nezvykneme na to, že žádný prostor ani čas neexistuje, že oba dva rozměry jsou pouze fiktivní (i když dočasně pevně zafixované), nikdy to nemůžeme pochopit. Vždy se budeme ptát kde nebo kdy? Obě dvě otázky jsou ale stejně nesmyslné – stejně jako představa různých světů. Reálná je pouze věčnost – tady a teď. Reálný je pouze Bůh. Náš svět je utvářen v našem vědomí – v tom, jakou část Boha jsme schopni vnímat a reflektovat. Naše vědomí pak zpětně utváří náš svět a vizualizuje prostor. Pokud nejsme schopní vnímat žádný aspekt boží přítomnosti, může být tento prostor ve vědomí posmrtného stavu těla je tma a nic víc. Žádný vizuální ani akustický vjem. Naprostá samota a odloučenost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *