Náboženství a ideologie

16

Někteří lidí jsou názoru, že náboženství je ideologie. Ve skutečnosti je ale mezi ideou a vírou, mezi ideologií a věroukou zásadní rozdíl. Vyznání je vírou v Boha, zatímco ideologie je postavena na víře v ideál. Boha chápeme jako něco, co je dané, jako někdo, kdo existuje, zatímco ideál, jako něco, co jsme si vytvořili – někdy také jako svůj idol. Náboženství však můžeme být na ideologie zaměněno a může vykazovat znaky ideologie. To nastává v případě, je-li náboženství nástrojem k dosažení něčeho, tj. je-li zneužito.

Boha samozřejmě zneužít nelze, avšak při pokusu zneužít jeho jméno pro vlastní potřeby, si člověk vytváří vlastní ideu, a tím si může vytvářet i ideologii. Náboženství se pak skutečně stává ideologií, která s vírou v Boha nemá fakticky vůbec nic společného.

Bůh je ale ve skutečnost zcela svobodná, na nikom nezávislá bytost. Nemůže být člověk použita k žádnému účelu. Ani v jménu nějaké ideologie. Ta je pouze soustavou myšlenek, idejí a ideálů, které jsou dílem člověka. Pokud si totiž o Bohu člověk udělá představu, již ho do této představy spoutává a pokud jej spoutá, stává se tvůrcem ideologie. Pokud však věříme, že Boha nelze ničím ovládnout, spoutat, diktovat mu, určovat co má dělat nebo co je správné, pokud víme, že je svrchovaná bytost, která se vymyká všem našich představám, věříme-li že je to dokonalá láska a nejvyšší moc, pak jsme svobodní a nepotřebujeme žádnou ideologii.

Ideologie totiž zotročuje, kdežto víra dává svobodu. Ideologie nám pomáhá vytvářet si svůj vlastní dokonalý svět, ale víra nám umožňuje přijímat svět takový jaký je a dává nám odvahu nechat se vést a přijímat Boží vůli.

Ideologie je založena na nedůvěře ve vyšší moc, kdežto víra je založena naopak na důvěře ve vyšší moc. A v tom je zásadní rozdíl mezi vírou a ideologií.

„Ty jsi Petr (to je skála) a na této skále postavím svou Církev, a brány pekla ji nepřemohou.“

Jeden můj přítel mi nedávno sarkasticky s úsměvem naznačil, že to křesťanství se nám nějak hroutí. Domnívá se totiž, že jako křesťané máme strach, což ho možná potěšilo, protože křesťany moc rád nemá. Věří, že křesťanství je jen ideologie, na které lpíme a ve které hledáme spásu. Sám je přesvědčený ateista. Částečně má ale pravdu. Také si myslím, že se hroutí, globálně se hroutí, či spíše eroduje vlivem prosazování nových, univerzálních a globálních hodnot. Není to však něco, co nás děsí.

Přichází doba, kdy bude zkoušena víra všech

Děje se totiž jen to, co bylo dávno prorokováno, takže známe i události, které se teprve stát mají: totiž rozštěpení církve, boj bratra proti bratru, příchod antipapeže, ovládnutí Vatikánu Satanem. Není to něco, co by nám mělo nahánět strach, i když některým křesťanům možná opravdu nahání. Budou se cítit vystrašení, nejistí, zmatení. Zvykli si na to, že církev je jejich maminka, která je vodí za ručičku.  Dnes ale přichází doba, kdy by měli všichni dospět. I když ještě nebudou vědět, komu a čemu věřit, jako ovce bez pastýře ztraceni v poušti. Lidé pevné víry však vědí, o co jde a která bije. Ne – křesťanství ani církev nezanikne. Církev sice bude dočasně ovládána, ale nikoliv zničena. Bude tu až do konce tohoto věku a jak stojí v Bibli „ani brány pekelné ji nepřemohou“.

Když pozorujeme znamení konce věku, měli bychom se naopak radovat a těšit – nesmutnit a netrápit se z konce toho, co musí skončit. V opačném případě pak nejsme křesťané, ani nemáme víru. Každý, kdo skutečně věří, musí se radovat z toho, že příchod nového věku a nového světa se blíží. A také naše setkání s Kristem. Svět nezanikne, naopak bude pokračovat dál. Konec světa je pouze konec věku. Znamená mezník, ve kterém bude všechno zlo zničeno a Země bude očištěna.

To, že Satanské síly planetu ovládnou nebude konec, ale pouze konec moci Satana a všech, kteří mu sloužili. A to je dobrá zpráva. A co vy, také máte strach z budoucnosti? Ano, čeká nás skutečně nelehká budoucnost, na Zemi dopadne Boží hněv a temné časy děsu. Na konci tunelu je však světlo. Bez ohledu na to, kdy tento čas přijde a nevíme, kdy přijde a zda vůbec budeme na Zemi, toto světlo je tu stále.

Připomeňme si, co Ježíš řekl před svým ukřižováním a vzkříšením, kdy vstal z hrobu a po třech dnech opět přišel mezi své služebníky.  V pátek byl ukřižován, v sobotu se zjevil jako duch a v neděli přišel v fyzickém těle.

„Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“

Jestliže tedy nemáme strach ze smrti, nemůžeme mít ani strach o osud světa či sebe. Každý, kdo opravdu věří, žádnou ideologii, ani jiné berličky nepotřebuje.

„Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *