Mladí Němci se sice možná přiklánění k AfD, ale dokud nenastane skutečný obrat v Evropském a Německém parlamentu a neoliberální levicově orientované síly se nedostanou do menšiny, asi se toto stále moc měnit nebude. Asi ale nevidí jinou alternativu, než Alternativu pro Německo. Jaká je to alternativa sice nevím, ale je jasné, že to není ze strachu, ale zvrácené politiky levice. A určitě to není strach z migrace, jak se neustále prezentuje, ale je to strach z těch, kdo migraci nejenže neřeší, ale ještě schválně podporují. Liberální média ale nechtějí záměrně příčiny strachu nazývat pravým jménem, takže se vždy vymlouvají na populismus, Putina nebo na strach z neznámého.
Spíše se divím, že tento obrat nezačal v Německu už dříve a že Němci s politikou bývalé kancléřky i současného kancléře měli tak dlouhou trpělivost. Asi jim opravdu věřili a až dnes jim dochází, co se děje. Není pochyb o tom, že nejen německá vláda by se ráda s tímto „nadělením“ podělila s námi a právě proto připravili migrační pakt ve kterém velmi sofistikovaně migrační kvóty trochu poupravili a přejmenovali na offset mechanismus, namluvili nám, že je to určité řešení a zpomalení migrace – a naše vláda na to skočila i z navijákem.
A náš pan ministr – ten má ještě stále odvahu tento paskvil obhajovat – a velmi sebevědomě. Je vidět, že prošel opravdu kvalitním výplachem mozku a školením Aspenu. Na nás tedy je, abychom tyto rozené progresivní „vůdce“ nové multikulturní Evropy už nevolili. Věřme, že lidé opět neskočí na téma antibabiš nebo strašení Ruskem, protože pořád lepší Babiš, než toto. Jinak za to draze zaplatíme – a to doslova.
Nová vláda by měla od migračního paktu odstoupit a pokud to nebude možné, tak ho ignorovat. Je ale otázka, zda pokuta za to v podobě zkrácených dotací nebude ještě vyšší. Už dnes jsme ale na nule a příjmy, které máme z EU se rovnají výdajům, takže tato páka, kterou dodnes může Brusel používat k vymáhání poslušnosti, už nemusí být účinná. Stejně se vyjádřila i nová polská vláda – přestože je proevropská. Tedy na rozdíl od té naší, které není jen proevropská, ale doslova neví, jak hluboko by do Bruselu zalezla, aby dostala pochvalu za to, že je progresivnější, než Brusel.