Klonování lidí

176

Nejen šediváci, kteří klonování používají k tomu, aby přežili, ale také lidé používají klonování k produkci lidských biorobotů – tj. vytváří kopie lidí. Ovce Dolly byla je začátkem. Pokud jde o Zemi, ve svých tajných podzemních laboratořích, zejména na jihozápadě Spojených států, používají ve spolupráci se šediváky svůj genetický materiál k vlastní reprodukci. Když před několika desítkami let přišli na Zemi, naučili technologii klonování vaše vládou vybrané vědce.

Reptilní bytostí, které vystupují channelingem pravděpodobně i pod jménem „Matthew“ a kteří se snaží manipulovat polopravdami a zejména útoky proti církvi o klonování říkají, že je to „na Zemi relativně nový proces, ale jinde ve vesmíru se užívá už po celé věky k tomu, aby civilizace nevymřely“. Zapomínají ale dodat, že se to týká jen bytostí hluboko odpadlých od Boha, které ztratily věčný život a zoufale se genetickými manipulacemi a zneužíváním jiných bytostí (vč. pozemských lidí) snaží si ho udržet a přežít.

Matthew k otázce pěstování biorobotů dále říká, že klonování lidí je proces, kdy je živé bytosti odebrán buněčný materiál za účelem reprodukce přesně stejné podoby v nové entitě. Buněčný materiál je umístěn do sterilní nádoby, do tekutiny příznivé pro růst tohoto materiálu v čistotě, aniž by do substance vstupovaly nedokonalosti. Po prvním a druhém dělení je látka přenesena do většího laboratorního kontejneru za stejných sterilních podmínek i teploty a s kontrolou světla. Tam se rychle objeví embryonální forma a brzy je rozeznatelná forma foetusu. Když foetus dosáhne stádia vývoje přibližně šesti měsíců normálního těhotenského věku, je opět přenesen, do nádrže, v níž je tekutina blížící se plodové vodě v děloze během těhotenství. Když plod dokončí svůj vývoj jako v děloze, je odebrán z tekutiny a zachází se s ním tak, jako by se narodil normální cestou. Kromě toho, samozřejmě, že není třeba ošetřovat pupečníkovou šňůru. Rozdíl oproti normálnímu vzhledu se upraví malou kosmetickou operací. Proces replikace lidí netrvá devět měsíců. Je urychlen pomocí chemických additiv a ideálními laboratorními podmínkami. Počáteční proces může trvat mezi šesti a sedmi vašimi týdny, kvůli jistotě dokonalého plodového vývoje, a dalších osm až deset týdnů je třeba pro plný vzrůst. Protože nejde o přírodní proces zrození, obvyklá doba těhotenství zde nemá význam.

Klonování není omezeno na reprodukci malých dětí, kterým je umožněno normálně růst od narození až do dospělosti. Když jde o klon konkrétní dospělé osoby, doba stárnutí od vynoření dítěte do dospělého věku mezi 30 a 35 lety je pouhých 350 – 400 dní. Další asi jeden měsíc je třeba k vytvoření klonu 65letého jedince. To je přibližný věk většiny lidí, kteří jsou v současnosti na Zemi klonováni. Substance, která dovoluje toto rychlé stárnutí, se ještě nestala na Zemi známou, kromě několika vědců, kteří se zabývají procesem klonování. Chemikálie, která způsobuje nerovnováhu v dětském organismu, je to, co se dá dokonale použít v procesu rychlého stárnutí z malého dítěte na dospělého. Nevýhodou je, že když vzhled musí být identický s původní osobou, která je stará 60-65 let, pak musí stárnout celá klonovaná bytost, až je dosaženo identického vzhledu. Nelze zastavit stárnutí orgánů a dosáhnout potřebného vzhledu, a tak orgány podléhají veškerému stresu zrychleného stárnutí a také nedostatkům, které jsou vlastní rodinným genům. I když nově klonovaný jedinec původně vypadá svěžejší a mladší než originální osoba nebo předchozí klon, rychle se hroutí a začne vykazovat pokročilejší známky stárnutí ve všech ohledech.

Mozek je jiná záležitost. Je to nejsložitější aspekt procesu růstu, jak v laboratoři tak v těle. Lidský mozek je počítač, a funkce stahování z původního mozku do mozku klonu funguje přesně stejně jako u počítačů. Duplikování původního mozku může být dokonale provedeno na klonu malého dítěte. Klonu je poskytována nepřetržitá výchova od narození po dospělost, a mozek funguje tak normálně, jak byste očekávali při zrychlených schopnostech učení. Protože mozek má tak rozsáhlou kapacitu, absorpce informací je pro klon nejen snadná, ale je velice zajímavé pro zúčastněné lidi, když vidí jeho obrovské skoky v učení. Tento dosti dlouhý vzdělávací proces je nezbytný, protože náhlé vložení inteligence a znalostí na “nepopsanou desku” by způsobil neurologický šok. Klony jsou vychovávány od dětství vychovateli, což jsou speciálně školení behaviorální vědci. Tutoři se trénují osobními filmy rodiny a jsou jim poskytovány důvěrné rodinné historie, tak, aby se důvěrně seznámili s řečí a způsoby klonovaného jedince.

Úplně něco jiného je, když objektem je rychle produkovaný dospělý klon. Významné stárnutí rozumu může být urychleno schopností mozku absorbovat informace a provádět funkce daleko rychlejším a komplexnějším způsobem. U rychle zestárlého klonu je zatím problémem udržení veškerých znalostí získaných během života originální bytosti. Schopnost dospělého klonu si pamatovat je narušena natolik, že klon se může jevit jako zmatený či s momentální ztrátou slov, dokud paměť nenaskočí, či vlastní myšlení klonu nepřekoná a nezakryje váhání. Vložení veškerých informací z mozku originální osoby či nahrazovaného klonu musí být provedeno v okamžiku potřeby nového klonu. Nejúspěšněji to probíhá z mozku původní osoby do prvního klonu. Při každé následující proceduře kopírování informací z klonu do jeho náhrady dojde k mírnému zhoršení. Nelze použít původní mozek a tak obejít toto zhoršení, i když původní jedinec ještě žije, protože tento originální mozek nemá stejné akumulované vědění jako naposledy klonovaná entita.

Matthew dále hovoří o tom, že klonování lidí ze z různých důvodů na Zemi často využívá a že klonování lidí se pozemští vědci naučili od šediváků, které v tom mají mimořádně velkou praxi. Hovoří např. o tom, že členové rodiny klonovaného jedince samozřejmě vědí o existenci klonu či klonů, a účastní se jak na procesu jeho výchovy, tak na “utajování”. Pokud se vzpírají, jsou oni sami naklonováni, obyčejně proti jejich vůli, a ve veřejném fungování pokračují jejich klony. V některých případech původní osoby přirozeně zemřou, nebo jsou zabity, pokud to poslouží účelům mocných lidí. Některé stále žijí, I když nejsou nikdy vidět na veřejnosti. Veřejně vidět jsou pouze klony.

Má ale takto klonováním vytvořený biorobot, který vypadá jako dvojče origínálů – skutečného člověka také duši, pokud je tedy schopen života? Rozhodně nikoliv, protože klonování je možné vypěstovat pouze tělo. Života je schopen pouze díky setrvačnosti a naprogramování. Duševní síly, které ke svému životu potřebuje, kopíruje od svého originálu a od těch, kteří ho vyprodukovali a mají tak pod kontrolou – mohou ho ovládat. Biorobot je pouze dálkově řízená loutka, která více nebo méně dokonale předstírá původního člověka (podobně jako démon, který takto předstírá živou bytost). Tento biorobot má myšlení, i když nesamostatné, ale nemá žádné emoce ani svědomí. Nicméně i do těla biorobota se může duše inkarnovat, pokud chce a může toto tělo používat. Protože je ale toto tělo velmi slabé a ovlivnitelné a snadno mentálně programovatelné, není to výhodné, ale spíše nebezpečné, takže do klonovaných těl se většinou nikdo neinkarnuje a jde skutečně jen o roboty – androidy. Každá duše vstupující do klonovaného těla zná riziko, že může být polapena temnými silami, které ovládaly psyché původní osoby a předchozích klonů. Funkce mozku se s každým dalším procesem kopírování klonu zhoršuje, a tím se snižuje i odolnost duše proti ovládnutí. Pokud tak činí, dělají to s odhodláním, že překonají i genetickou strukturu, vliv paměti a nedomyslitelnou tendenci vydat se negativní cestou, na níž byla původní duše.

Problém je absence emocí u klonů. Musí se proto naučit, jak vypadají emoce, v souladu s jeho prostředím, s tím, co je očekáváno od “průměrného člověka” anebo od člena vysoké společnosti. Ale nejdůležitější nedostatek je, že klon postrádá duchovní aspekt, který je vrozen každému dítěti zrozenému z vajíčka a spermie svých rodičů. Životní síla duše zahrnuje ty aspekty bytosti, které jsou spojeny s Bohem – vědomí, intuici, pocit sebe sama na vyšší úrovni než je normální živočišné fungování. Takže, v klonovaném jedinci bez duše nejsou tyto svazky s Bohem ani přirozené emoce. Místo toho je zde mechanický a mentální aspekt toho, co je vhodné učinit nebo říci, podle toho jak je klon napropramován geneticky y výchovou. Jakmile je tato schopnost zvládnuta, je tak dovedná jako by “osoba” strávila celý život hromaděním moudrosti a správným chování.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *