Dnes všude píšou, že bankrotuje Rusko a tady vidíme, že také USA? Jak to je ale skutečně a jak je možné, že výši státního dluhu nijak neřeší už drahně let a pořád fungují, jakoby se nic nedělo? Proč se výše státního dluhu řeší hlavně v chudších zemích (jako u nás), zatímco bohaté země nemají příliš potřebu ho hřešit a nevadí jim tak, jako nám?
Možná by mnohé také zajímalo jak dlouho to takto může fungovat, jestli výše státního dluhu má nějaký skutečný dopad nebo jde jen o nějaké virtuální číslo, které se může v bohatých zemích donekonečna zvyšovat. A také na co si tak bohatá velmoc jako Amerika musí neustále tolik peněz půjčovat.
Není ale asi úplně správné srovnávat bankrot Ruska a USA, protože ruská ekonomika funguje trochu jinak a může snadněji reorganizovat svůj dluh spíše než prodělat skutečný bankrot. USA mají obrovský státní dluh, který je skutečně rekordní, a to i vzhledem k velikosti ekonomiky. Nicméně USA nikdy nebankrotovaly zejména proto, že dolar jako světová rezervní měna (náhradní, záložní měna pro mnoho zemí v případě kolapsu jejich měny a také investice). Čerpají velkou výhodu v tom, že dolar je celosvětově uznávanou měnou pro obchod, což jim dává velkou flexibilitu při půjčování peněz. Mnoho zemí a investorů kupuje americké státní dluhopisy, což udržuje poptávku po dolaru. Díky tomu, že USA mají velkou ekonomiku a důvěru investorů, mohou si půjčovat za velmi nízké úrokové sazby, což jim umožňuje financovat vysoký dluh bez přílišného nárůstu nákladů na úroky.
Důvodem, proč je v bohatých zemích je státní dluh obvykle mnohem vyšší než v chudších zemích je, že tyto ekonomiky mají stabilní měny, silný finanční sektor a důvěru investorů. To znamená, že mohou snáze vydávat dluhopisy a získávat financování za výhodné podmínky. Naopak v chudších zemích, kde ekonomiky nejsou tak stabilní, je větší riziko nesplácení dluhů a vysoké úrokové sazby, což znamená, že si tyto země nemohou půjčovat za stejné podmínky jako bohaté země. Zkrátka – chudý zůstává chudý dál a bohatý bohatne. V praxi to, že USA mají vysoký dluh, ještě neznamená, že jsou v bezprostřední hrozbě bankrotu. Významnou roli hraje fakt, že USA mají stále silnou ekonomiku, vysokou úroveň důvěry ve své finanční instituce a silný dolar. Vysoký dluh může být problém v dlouhodobém horizontu, pokud by došlo k nějakým nepředvídatelným krizím. Za normálních okolností ale mohou USA v pohodě fungovat i s astronomickým zahraničím dluhem který by jiné státy už dávno přivedl k bankrotu.
A proč si USA musí půjčovat peníze? I když USA mají velkou ekonomiku, vláda stále potřebuje půjčky kvůli různým důvodům. I když USA mají silnou ekonomiku, stále mají velké vládní výdaje, vojenské výdaje (zejména dnes na Ukrajině, což mnozí kritizují) a infrastrukturní projekty. Aby pokryli tyto výdaje, často vydávají státní dluhopisy. Podobně jako dnes u nás, USA mají pravidelný rozpočtový deficit, což znamená, že výdaje vlády převyšují její příjmy. Tento deficit se financuje právě půjčováním peněz. USA si tedy půjčují peníze, protože si mohou dovolit nízké úrokové sazby, vysokou důvěru investorů a světovou rezervní měnu. Tato kombinace umožňuje financovat vysoký dluh bez přímých negativních následků.
Říkáte si, no dobře, ale jak dlouho to může fungovat? Asi tak dlouho, dokud důvěra v americkou ekonomiku a dolar zůstane vysoká. Ekonomika a inflace je do značné míry jen čarování s virtuálními čísly, magie, které je založená na síle víry a na síle důvěry v ekonomiku. Je to jakési ekonomické náboženství – víra v sílu peněz kdy hodnotu penězům nedávají už dávno cenné kovy, ale právě spíše víra. Ta způsobuje, že ekonomika prosperuje a peníze mají vysokou hodnotu. Naopak ztráta důvěry v tento vzdušný zámek může vést ke kolapsu. Vzhledem k tomu, že dolar je globálně uznávaný, mohou si „tisknout peníze“ a půjčovat za výhodných podmínek mnohem déle než jiné země.
Vysoký státní dluh je ale i v bohatých zemích jako USA je skutečně problém, který by mohl mít dlouhodobé důsledky, i když momentálně neznamená bezprostřední hrozbu bankrotu. Ale jakékoli zásadní změny v globální ekonomice nebo ztráta důvěry ve finanční systém by mohly vést k problémům, které by musely být řešeny. Kolaps USA by znamenal do značné míry i kolaps globální a světovou ekonomickou krizi. To by se mohlo stát docela snadno, protože status rezervní světové měny je křehký. Pokud by se v budoucnosti nějaký jiný měnový systém (např. eurózóna, čínský renminbi) stal globálně dominantním, dolar by mohl ztratit svou centrální roli, což by mohlo způsobit problémy s financováním dluhu. Pokud by navíc USA čelily fiskálním problémům, politické nestabilitě nebo velkým ekonomickým šokům, mohlo by to snížit důvěru investorů. USA by musely také platit vyšší úroky za půjčky, což by ztížilo financování dluhu.
USA jsou stále světovou ekonomickou velmocí, ale globální ekonomika se mění. Některé země, zejména Čína, mohou v budoucnu získat větší ekonomický vliv. Pokud by se například došlo k masivnímu útlumu dolarových rezerv nebo přechodu na jinou měnu pro mezinárodní obchod, USA by čelily větší konkurenci při financování svého dluhu. Geopolitické události by mohly ovlivnit důvěru v dolar.
A pokud by se nic z toho nestalo? Teoreticky by USA mohly pokračovat v současném systému financování svého dluhu ještě několik desetiletí, pokud budou udržovat důvěru investorů a schopnost vydávat státní dluhopisy za nízké úrokové sazby. Ani ani poté ne donekonečna. Pokud zadlužení USA bude pokračovat a úrokové sazby porostou, mohou se objevit vážné problémy, které mohou vést k větším nákladům na obsluhu dluhu, což by mohlo tlačit na rozpočtové škrty nebo daňové změny, které by ovlivnily sociální programy nebo infrastrukturu. Vzhledem k ekonomické síle USA je pravděpodobné, že tento stav může trvat i desetiletí, ale nikdy není možné s jistotou předpovědět, jak se globální ekonomika vyvine.
USA = globální západ (bez USA není Evropa, Kanada či Austrálie nic), prosperita USA = globální prosperita, kolaps USA = kolaps světového politického a ekonomického řádu. Nebo obráceně, změna světového ekonomického systému a geopolitické změny = kolaps USA. Víra v sílu USA = stabilita našeho systému. Jako vidíme, Spojené státy jsou takový globální neurologický bod západní civilizace a pokud se zhroutí USA, zhroutí se i náš západní svět.
Hlavním zájmem Ruska nebo Činy je tuto víru narušit, ať už propagandou nebo snahami o vytvoření konkurenční rezervní světové měny, která by vzbudila důvěru investorů. To by samozřejmě znamenalo konec stability našeho systému, který je navázaný na dolar a ústup USA z pozice největší světové velmoci, které zajišťuje naší ekonomickou a bezpečností stabilitu. Mnoho lidí si to v Evropě sice uvědomuje a proto se bojí o narušení pozice USA, jenže místo toho, aby se snažili pracovat sami na sobě a nespoléhat se na USA, tak se raději jen bojí o svého ochránce.
Protože Evropa do značné míry zpohodlněla a zvykla si na to, že je podporována a pod ochranou velkého bratra, stala se jakýmsi přívěškem a vazalem USA. I když to z jedné strany USA dlouho mohlo vyhovovat a fungovalo to, stále více se ukazuje, že je to i pro ně zatěžující a že je příliš těsné spojenectví ve kterém se Evropa neustále spoléhá na USA oslabuje a potápí. To může být i jeden z důvodů, proč ve volbách uspěl Donald Trump, který v této politice nechce nadále pokračovat. Evropa se o sebe má ekonomicky i bezpečnostně starat sama – proto jsou požadavky na zavedení cel i vůči Evropě a investice do vlastní obrany v Evropě.