Děsivá čísla: počet nových případů rakoviny je každý rok přibližně tolik, kolik je nově narozených
Těžké to asi je, ale je to naprosto zásadní, protože dokud to nebudeme vědět a neodstraníme příčiny, budeme stále řešit jen důsledky. Nejlepší prevence nejsou preventivní prohlídky, ale odstranění příčin. Ostatně jako u každé nemoci.
Co se na světě změnilo, že v poslední době se počet nových případů u nás blíží už ke 100 000 ročně, když ještě v 60. letech byla rakovina vzácností, nemocí o které lidé ani nevěděli? Vždyť ještě za normalizace byl počet lidí s onkologickým onemocněním téměř na jedné třetině počtu ke kterému se blížíme dnes.
Je to normální? Co se stalo? Nelze argumentovat tím, že Česko má o mnoho více obyvatel, než tehdy. Nemá. Výrazný nárůst vidíme zejména za posledních 15-20 let. A tady spíše populace stárne a řídne. Můžeme říct, že je to prostě tím, že lidé žijí déle a dříve se této nemoci prostě nedožili. To je jistě pravda. Na druhou stranu ale vidíme, že výrazně roste i počet mladých lidí s touto nemocí.
Určitě příčinu nemoci není jednoduché proto, že je jich určitě celá řada a nejde jen o různé náhražky a doplňky, které dříve neexistovaly. Nad většinu z nich přitom mávneme rukou a řekneme – jejich rizikovost nebyla zjištěná, neexistují data, jejich škodlivost je zanedbatelná, minimální, v povoleném množství jsou naprosto bezpečné… Není důvod k žádným obavám.
Ano – to platí možná pro každou z nich. Když ale všechny relativně bezpečné látky v malém množství smícháme dohromady, vznikne z toho hodně něčeho. A to může být i smrtící koktejl, aniž byste to tušili. Neprojeví se hned, ale až po letech. A po letech řekneme – nevíme, z čeho to je. Příčiny je těžké určit… Nemáme jasné důkazy…
V těle se ale všechny ty jedy hromadí postupně, ne najednou. Je to jako, když si občas tu a tam dáte něco nezdravého nebo něco zlého uděláte. Nic se nestane. Když se to ale opakuje často a pravidelně (jíte nezdravě, jste ve stresu, nespíte, emoce ve vás bouří), tělo se s tím nestihne vypořádat a reagovat.
Je to jako kanál, která se ucpe sajrajtem. Na chodníku není vidět nic – pohoda. Tam v podzemí je to ale hnus. Až pak to začne hnisat a vytékat na povrch a poprvé si toho všimnete. Pak už ale bývá pozdě to řešit. Nezbývá, že se spolehnout na radikální a drastická řešení, která už ale nemusejí fungovat.
Uvažme, kolik v sobě máme jen mikroplastů. Je to prý tolik, jako kdybychom každý rok snědli jednu kreditní kartu. EU zakázala brčka, ovšem PET lahve a tuny jiných velkých plastových obalů jsou tu dále, jsou jimi zamořená moře. Nemizí, jen se rozkládají na mikroskopické částice, které nelze odfiltrovat žádným filtrem. Recykluje se jen malá část. Dříve umělé hmoty neexistovaly, ale dnes si bez nich už neumíme představit život. Komfort je ale důležitější. Kdo by chtěl tahat skleněné lahve…
Z obyčejné vody se stal obrovský byznys ve kterém se točí miliardy. A pak ty limonády plné aspartamů a umělých sladidel. Přemíra cukru jistě není dobrá, ale tohle je další past… Ovšem, ale kupovaná voda sama o sobě často není bez závad. I tady najdeme různé škodlivé chemické látky. Nejen z těch lahví. Ano, dnes už nemáme kontaminovanou vodu jako kdysi, netrpíme cholerou, ani morem. Čistou ale také ne. Ale ano – vše je v limitu. Tedy respektive to, co prošlo kontrolou (a toho zase tolik není).
No uvidíme, jak to bude se zbožím z latinské Ameriky nebo Ukrajiny, kde rozhodně neplatí naše přísná pravidla. Kontroly jistě budou, ale rozhodně ne všeho. Budou opět jen namátkové. Při tom množství produktů to ani jinak nejde. Každý rozbor něco stojí a kontrolní kapacity jsou omezené. Ani nevíme, co všechno konzumujeme – nejen v potravinách, ale i různých suplementech, šampónech, kosmetických či pracích přípravcích. Všude je nějaká chemie. A vše se nějak dostává do těla, ať už to jíme, dýcháme, mažeme si to nebo se tím myjeme. Vše je v limitu a povoleném množství, ale dohromady je toho strašně moc.
Samozřejmě, nevíme co a jak se podílí na příčinách rakoviny. Je to zkrátka konglomerát toho všeho dohromady. Znečištěného životního prostředí, biologického, tělesného a duševního stresu. To vše se stále zhoršuje. Bez ohledu o stále lepší péči o životní prostředí nebo stále větší nabídky bio potravin.
Všimněme si, že počet nových případů rakoviny je každý rok přibližně tolik, kolik je nově narozených. Kdyby byly počty podobné jako dnes další desítky let, co by to znamenalo? To, že rakovinu v životě dostane 9 lidí z 10. Přesně tomu totiž odpovídá současné počet onemocnělých a narozených. Jinými slovy, bude se to týkat téměř každého. Proto je ostatně dnes kladen tak velký důraz na preventivní prohlídky. Ani ne tak proto, že by státu bylo líto, že někde zemře, ale spíše proto, že léčba každého pacienta ho stojí hodně peněz. Preventivní prohlídka totiž vyjde pojišťovny levněji, než případná léčba.
Pokud jde o to, co člověk jí, myslím si, že nejlepší je jíst od každého trochu, ale hlavně co nejpřirozenější a co nejméně zpracované, nejjednodušší potraviny a nápoje. A pokud možnost vařit si sám jednoduchá jídla ze základních, pokud možno nezpracovaných surovin, kdy víte, co do jídla dáte. V restauracích nikdy nevíte. Natož ve fást fúdech. Tam vám to sice perfektně ochutí, ale bůhví, co člověk sní. Třeba jsou to i nedojedené zbytky po jiných lidech nebo to, co jim předtím spadlo na zem. Bohužel, do kuchyně většinou zákazník nevidí a kontroly jsou jen namátkové.
Bohužel, v dnešní době spěchu a strasu často ani není čas na klidný oběd. Ne každý má k dispozici luxus v podobě celé hodiny na přestávku. Tady čekání v restauraci na obsluhu asi ani nemá cenu zkoušet. A ještě za ty ceny. Často nezbývá než rychlovka s krabičkou z domova ohřívaná v mikrovlnce (což už samo o sobě zrovna není ideální). Jen ti šťastnější mají k dispozici kantýnu.