Armáda nepotřebuje gaučové bojovníky ze sociálních sítí, hledá skutečné zájemce, kteří nejsou ochotni bojovat pouze slovy. A těch je žalostně málo.
Proč? Příčin je asi více a bude to kombinace progresivní ideologie, životního stylu, sociálních sítí, zrušené povinné vojenské služby ale třeba i to že vojáci nejsou dostatečně ohodnoceni a nemají ani základní vybavení, které si tak musejí kupovat sami a ze svého. Prestiž armády jde rapidně dolů, zatímco se řeší hlavně to, kolik zbraní nakoupit a jak utratit co nejvíc peněz, aby soudruzi splnili pětiletku.
Ba co více. Ministryně Černochová i generál Řehka už veřejnost tím strašením Ruskem odradili dost. Lidé si uvědomili, že sloužit armádě nemusí být jen bavit se, když nic nehrozí, ale může znamenat i to, že by byli nasazeni v ostrém boji. A to se chce málo komu i kdyby bral vysokou odměnu, což také nehrozí. Ono dnes vůbec nasazovat život se chce málo komu, zvláště ne ještě v cizí zemi a zájmy někoho jiného, pokud by byl vyslán. I kdyby to byly jen tzv. mírové jednotky. Samozřejmě, soudě podle komentářů na sociálních sítích se to bojechtivými a odvážnými muži jen hemží by se dalo očekávat, že zájem o službu armádě bude obrovský. Jenže co platí na sociálních sítích, neplatí vždy v realitě. Když odpadnou gaučoví bojovníci šermující akorát ostrými slovy, kolik těch skutečných zbude?
Není mi ani jasné, jak by se v českém právním řádu řešily situace, pokud by profesionální vojáci, kteří podepsali smlouvu o službě vlasti odmítli nasazení do ostrého boje. Umím si představit, že v takovém případě by jim hrozilo vyšetřování a přísné tresty, ale mnoho vojáků by mohlo přesto odmítnout nebo by zběhli. Ani profesionální armáda a podepsané smlouvy s vojáky totiž nejsou zárukou, že kdyby skutečně k něčemu došlo, byli by tito vojáci připraveni ke skutečnému boji. Je možné, že ne všichni svoji práci berou srdcem, ale spíše pro peníze a jiné výhody. Reálná obranyschopnost naší armády je tedy do jisté míry jen hypotetická – stejně jako podpora našich spojenců v rámci kolektivní obrany. Navzdory tomu jak si myslíme, že jsme silní či slabí, může být skutečná realita jiná.