Něco vám povím
V angličtině se velmi často používá fráze „let me tell you“ a většinou se do češtině překládá jako „dovolte, abychom vám řekl„. Já vždycky když tenhle překlad slyším, přiznám se, že mě to tahá za uši. Proč? Je to totiž velmi doslovný překlad, která ale neodpovídá stylu a pocit, který je v angličtině. České „dovolte, abych vám řekl“ je ve skutečnosti „allow me to tell you“ nebo když chceme být opravdu velmi formální, pak řekneme „permit me to tell you„.
Let me tell you odpovídá spíše českému:
…teda to ti řeknu!
…no to ti povím!
řeknu ti, že…
něco ti řeknu…
Anglické let me tell you většinou stojí na konci věty, ale může stát i na začátku, či uprostřed.
Proč to často překladatelé překládají jako „dovolte, abychom vám řekl“? Většinou proto, že jako amatéři nemají pro jazyk ještě ten cit a i když umí výborně překládat, neumí přesně vyjádřit pocity. Nebo ano, ale zkrátka české překlady se jim zdají příliš hovorové a neformální a takk zbytečně dávají přednost formálnějšímu vyjádření, které ale v češtině zní zase příliš formálně. A jak víme, i na českých školách se věnuje pozornost zejména výuce formálního jazyka – ne toho, kterým se opravdu reálně mluví. Výsledkem pak může být že studenti sice mluví správně, ale spíše jako kniha.
Je to podobně jako u let me see, které také není dovol, abych se podíval, ale spíše ukaž, podívám se… Nebo let me do it, které není dovol, abych to udělal, ale spíše počkej, udělám to… Atd.