Léčení vs. uzdravování

Principem systému moderní západní medicíny, jakkoli vyspělá je, není člověka vyléčit, ani zabít. Primárně jde o to, aby se stav pacienta zlepšil, ale ne natolik, aby se vyléčil. Jde o to jej co možná nejdéle udržovat v závislosti na lékařích a na užívání farmak. Každý předepsaný lék a každý provedený úkon znamená bod pro pojišťovnu, aby jej proplatila, což přináší potřebný zisk pro lékaře a zvyšování povinného zdravotního pojištění občanů.

Lékař není placen za vyléčení pacienta, ale za dobu jeho léčení.

Tedy přesněji, za počet připsaných bodů – za množství předepsaných léků a provedených úkonů. A protože za to není placen, není tím ani motivován. Stejně tak výrobci vakcín a léků. Jejich zájmem je, aby je vyžadovalo a potřebovalo co nejvíce lidí. Pokud by lidé byli zdraví, lékaři by přišli o práci a výrobci farmak také. Čím více nemocných a ustrašených, tím více zakázek a zákazníků. Všimli jste si, že pokud je v nemocnici dost volných míst, budou se snažit vás tam držet co nejdéle? A pokud dost volných míst není, propustí vás, protože za těžší případy je pochopitelně také více skutečných či pomyslných bodů.

Jinými slovy, od doby socialismu se nic zásadního, pokud jde o celistvost přístupu a efektivitu systému, nezměnilo. Snad jen to, že dnes máme mnohem více léků a mnohem lepší technické vybavení. Zastaralý systém se však mění stále jen velmi pomalu a neochotně a stává se stále více do budoucna neudržitelným. Podobně jako zastaralý rakousko-uherský systém školství poslušnosti, biflování a memorování. Ani ten se nemění nijak rychle. Od lékaře se neočekává, že jeho práce bude koníček nebo dokonce že bude přítelem a partnerem pacienta. Očekává se především plnění plánu a uspokojení pacienta. Ustrašení a poslušní pacienti jsou na to totiž už dávno takto zvyklí že jsou jen pořadovým číslem, a mnohdy jsou i sami rádi, když nemusí nic řešit a nic se po nich nechce. Kromě polykání pilulek. Jsou spokojeni když navštíví lékaře, on je vyšetří a něco jim předepíše. Také oni mají pak čisté svědomí, že splnili plán. A tak se všichni točí v začarovaném kruhu.

Pece jen zabývat se příčinami nemocí a odstraňovat je není ekonomicky smysluplné, jako léčit a problémy trvale opečovávat a udržovat. A pokud se vyskytnou nežádoucí účinky? Nevadí – na ty máme přece zase jiné léky. A protože víme, že nás něco neustále ohrožuje, víme, že i když se nechá podrobně vyšetřit zcela zdravý člověk, lékaři zjistí, že zdravý není. A pokud ano, je jasné, že nemůže být, protože moderní medicína je dnes už tak vyspělá, že vždy něco najde – zdravý člověk prakticky neexistuje. Stačí jen chtít chodit pravidelně k lékaři a nechat se kontrolovat, abyste pochopili, že nikdy nemůžete být zcela zdraví a vždy je důvod se o vás starat.

Můj děd, který měl dostatek pohybu, nekouřil, ale měl dostatek pohybu a jedl poměrně střídmě i když si rád dopřával i velmi kvalitní hořké čokolády a likéry (byl to tak trochu fajnšmekr, který si uměl užívat života, nikdy během něho k lékaři nechodil. Téměř nikdy nestonal a nevěděl co to je preventivní prohlídka. Vlastně se nikdy o zdravé nestaral a zemřel v klidu a míru téměř ve 100 letech. Až do své smrti neustále něco dělal, vymýšlel, pracoval, nikdy nemohl jen tak sedět. Ani v posledních letech svého života, kdy již téměř neviděl a sotva chodil tak, že jen šoupal nohama, stále chodil a snažil se pracovat. Nikdy jsem ho neslyšel, že by se na  své potíže někdy jen postěžoval. Přitom rozhodně neměl život bez starostí, naopak, ale vždy si s nimi poradil, bral je s nadhledem, jako něco co zkrátka je a co je třeba vyřešit nebo přežít, netrápil se jimi.

Za války by sice totálně nasazen ve zbrojovce v Německu, ale byl docela nebojácný, prostě odtamtud utekl a když ho pak chytili v Rakousku a dali do vězení, utekl i odtamtud a šel pěšky asi dva týdny bez jídla a vody stovky kilometrů domů do Čech. Nebál se riskovat a měl docela i rizikové, nebezpečné a fyzicky namáhavé zaměstnání. Asi měl velmi dobrou imunitu, kromě toho že byl docela nebojácný a individualista, který si jde vždy za svým a nikým se nenechá řídit. Vzhledem k tomu, že třetinu svého života prožil ještě za první republiky, neměl ani na nějaké doktory ani peníze. Stravu měl velmi jednoduchou a prostou, jak to tenkrát bývalo. Prostě netrpěl představou, že ho neustále něco ohrožuje a musí to řešit. Já tedy takový úplně nejsem a uvědomuji si, že žiji v jiné době. Ale vlastně i to, že něco na takovém přístupu je. Těžko říct, co je správné.

Například ale já jsem byl u zubaře jen asi 2x životě jako dítě (z té doby mám také dvě olověné plomby) a dodnes mi nic není, zuby mám v pořádku. Ale tuším, že kdybych chodil na pravidelné prohlídky, měl bych už dávno chrup rozvrtaný skrz na skrz, protože zubař by pokaždé zjistil nějaký problém. Nebo jsem míval vysoký tlak a můj lékař mi pravidelně předepisoval léky a já mu věřil, že to přece jinak nejde. Až jednou jsem se začal čirou náhodou trochu zajímat o celostní medicínu, změnil jsem některé věci ve svém životě a talk se mi postupně srovnal tak, že jsem léky mohl úplně vysadit. A dodnes mám tlak perfektní – bez léků. Když mi lékař chtěl znovu automaticky předepsat léky, řekl jsem mu, že je už nepotřebuji. Byl překvapený a vypadalo to, že nadšený z toho zrovna není. Proč?

Protože na na svém účtu mé zdravotní pojišťovny byla za každý úkon předepsaných léků vykázána pěkná částka peněz – i když jsem si o nový předpis na léky jen zatelefonoval a dokonce i tehdy, kdy jsem se doktorovi nedovolal a brala to recepce. Pojišťovně to ale bylo vykazováno jako telefonická odborná konzultace – tedy za pěkných pár bodů, přestože jsem se svým lékařem vůbec nemluvil. Anebo jsem zjistil, že moje jméno a data někdo využil k tomu, aby si vykázal úkon odborného vyšetření. Nějaký doktor, kterého vůbec neznám, v místě ordinace, kde jsem v životě nebyl. Kontrolujete si vykazovanou péči u své pojišťovny? Možná ne, protože tím jen pomáháte své zdravotní pojišťovně, když jí upozorňujete na podvody a sami z toho nic moc nemáte. Nicméně je to zajímavé. A protože k tomu nemusím nikam chodit a mám to ve svém profilu na internetu, občas se tam ze zvědavosti mrknu.

Ne, samozřejmě nechci nikoho nabádat k tomu, aby zanedbával pravidelné preventivní prohlídky na odhalení jakéhokoliv problému v důsledku neřešených příčin. Klidně na ně běžte, abyste měli čisté svědomí a lékaři si mohli připsat za vás potřebné body. Rozhodně důležitější ale je problémům předcházet řešením příčin, než preventivnímu prohlídkami, zda se u vás neobjevil nějaký následek v důsledku toho, že žijete nezdravým životem a máte organismus zanesen jedy.

Čemu je tedy důležitější věnovat pozornost, než prevenci následků? Samozřejmě to, co ví asi každý, ale většinou to nikdo nebere příliš vážně protože máme přece vyspělou medicínu. A tak se spoléháme na to, že nám doktor vždy pomůže, kdyby náhodou něco.

udržovat tělo v pitný a pohybový režim (není třeba přehnaný, ani sport, ale pravidelný), krev nemá být hustá, lymfy ucpané

udržovat tělo prosté jedů, pokud nemáme to štěstí, že si můžeme dovolit žít v čisté přírodě (detoxikace přírodními preparáty nebo i informačními, což je ale často zbytečně nákladné), omezit uměle a složitě průmyslově zpracované potraviny, které jsou sofistikovaně vyráběny a obsahují velké množství přísad (ano, i obyčejný chleba lze upéct jen z několika málo ingrediencí), pít  nejlépe filtrovanou vodu – kohoutková není úplně čistá, protože vodárny nemají technologie k tomu, aby limit nečistot snížili pod povolené normy a voda z plastových lahví také není příliš dobrá

udržovat dostatek vitamínů a minerálů (pokud nemáme možnost jíst čisté, nezávadné potraviny bohaté na živiny, je třeba některé doplňovat uměle)

udržovat přiměřené množství tuků v těle (tuky jsou potřeba – cholesterol i živočišné tuky, ale obezita je nebezpečná) – udržovat cévy pružné, elastické a průchodné, není tak úplně pravda, že rostlinné tuky jsou zdravější, než živočišné (to je hlavně reklama na margarín – ten se ale skládá z nepříliš zdravých kokosových tuků a slunečnicových olejů – přidají k nim sice trochu vitamínů, ale i tak…), vyhnout se je třeba jen umělým, tj. ztuženým tukům – které se bohužel jako levná náhražka používají v potravinovém průmyslu často – třeba i tak dobrého pečiv, cukroví či jiných pochutin

samozřejmě je třeba se vyhnout i přemnožení bakterií a parazitů – ovšem toto asi není třeba nijak úzkostlivě přehánět, přemnožení paraziti sice mohou způsobit velké škody protože se prokousají jako červotoč kde čím a zanechávají v těle spoustu toxických výkalů, ale obojí je v přírodě běžná věc, máme j v sobě všichni a mnoho z nich je pro náš organismus dokonce velmi potřebných – dobře fungující imunitní systém by si zase měl dobře poradit i s bakteriemi  a viry, může se stát, že čím více s nimi budeme válčit, tím jejich invaze bude pro nás nebezpečnější

A co je možná ze všeho nejdůležitější? Samozřejmě vyrovnanost a psychická pohoda, bez stresů a neustálého šíření strachu a obav. To je velký zabiják. Dokáže úplně vykolejit metabolismus, hormonální rovnováhu a pak vzniká cukrovka, obezita, vysoký tlak.. A z nich pak infarkty, mrtvice, rakoviny… Zkrátka to, čemu říkáme civilizační nemoci – nemoci ze stresu. Pokud se někdo bude strachovat, aby neonemocněl a stresovat se kvůli tomu, bude to asi opravdu kontraproduktivní. Může dělat všechno správně a zrovna onemocní, zatímco ten, kdo se přejídá a láduje se vším možným, zatímco se jen válí na gauči, nic nedostane… Je to zkrátka někde jinde, nicméně něco dělat lze.

Dnes už nežijeme v 80. ani 90. letech, kdy byla alternativní a celostní medicína ještě vesměs u nás neznámým pojmem. Dnes sice máme vyspělejší potravinářský průmysl, ale i mnohem více nezdravých či nebezpečných náhražek, které se používají. Na druhou stranu díky internetu má dnes každý velké možnosti vzdělávání, aniž by kromě času do toho musel mnoho investovat. Stačí se jen trochu zajímat. Je jasné, že pro stávající medicínu je to konkurence, tradičním lékařům se většinou ježí chlupy když slyší slova jako celostní nebo alternativní. A když se jich zeptáte na jejich názor, obvykle pokrčí rameny v tom smyslu, že je to zbytečné, ale nic pro ničemu, pokud do toho chcete investovat. A že je raději lepší držet se jejich rad. I když mnoho z nich alternativní metody konkurence pro své osobní a soukromé účely tajně využívají také. A nemají pochopitelně ani rádi, když s nimi pacient polemizuje, diskutuje s nimi nebo má příliš mnoho otázek, protože jsou zkrátka zvyklí na to, když je pacient poslouchá jako žák ve staré škole a na nic se neptá. A nezdržuje je od práce a dalších ustrašených pacientů, kterých může být v čekárně řada.

Ne, nechci samozřejmě naznačit, jak velkou mám nedůvěru k lékařům. Zcela jistě je mezi nimi mnoho skutečných odborníků – v některých zdravotnických oborech více (např. chirurgie), v jiných méně (psychiatrie). Nakonec, každý systém je hlavně o lidech. Pokud má systém kvalitní lidi, může někdy překvapivě fungovat i systém špatný a naopak – ani dobrý systém nebude fungovat, pokud ho neřídí kvalitní lidé. To se pochopitelně netýká jen zdravotnictví, ale třeba i politického systému.

Přesto je jasné, že to jak je systém nastavený je velmi důležité. Určitě není dobré, kdy je medicína rozdělená na škatulky tak, kdy každý výborně rozumí jen tomu svému medicínskému oboru a odborník z jednoho oboru nespolupracuje s odborníkem z jiného oboru. Ano, samozřejmě, pak jsou tu ještě praktičtí lékaři, ale víme, že ti jsou skutečně jen praktičtí, protože umí prakticky jen předepisovat léky, léčit chřipky, angíny, vysoký tlak, vést evidenci jako úředníci a rozesílat pacienty k odborníkům. Jsou to spíše úředníci, než lékaři. Rozhodně žádná celostní medicína.

Na druhou stranu, jakkoliv je celostní medicína důležitá, nikdy se zcela neobejdeme bez odborníků – lékařů ve svém oboru.  Celostní a alternativní medicína rozhodně nejsou přímým konkurentem medicíny oficiální. Na druhou stranu ale do jisté míry ano, protože pomáhají lidem předcházet nemocem, což brání přísunu nových pacientů směrem k lékařům. A také jim je bere, když jim lékaři nemohou pomoci, přestanou stát o jejich „péči“ a obracejí se jinam. Tedy tam, kde se může stát, že jim pomůže někdo jiný. Možná i racionálně a odborně těžko vysvětlitelným způsobem, ale pomůže. Anebo ne a přijdou jen o své peníze, což se také stává. Hodně záleží na vzájemné důvěře. Víra uzdravuje, ale slepá víra může člověka přivést i na mizinu.

Další problém oficiální medicíny jsou limity  dané ekonomickou stránkou věci. Podle mého názoru by měl být zdravotní systém (a nejen on) co nejméně řízen centrálně státem. Nemám moc rád jakékoliv centrální řízení, kde se odpovědnost a motivace lidí ztrácí. Jsme spíše pro menší, pružné, autonomní systémy a to i pokud jde o financování zdravotní péče. Například, aby samy zdravotní pojišťovny měly své nemocnice a zdravotnická zařízení – podobně jak to úspěšně funguje v některých zemích. A taky bych byl proto, aby se u nás snížilo extrémně vysoké povinné zdravotní pojištění a aby se týkalo jen závažných či nenadálých případů. Vše ostatní by si s ušetřených peněz měli lidé hradit sami. Nikdo by pak zdravotní péči nenadužíval, lékaři by se nehonili za body a byl by dobrý přehled toho, co lidi skutečně trápí a za co investují, pokud jde o zdraví. A také – každý by byl motivován mnohem více k tomu, aby sám o své zdraví pečoval a zajímal se o něj. Zkrátka – chtělo by to méně socialismu.

Je mi jasné, že náš stát je už  asi odnepaměti výrazně levicově a sociálně orientovaný, dáváme větší důraz na kolektivní, než osobní odpovědnost. Nejsme Nový Zéland, Švýcarsko nebo dokonce v USA, což je zase opačný extrém, protože státní povinné pojištění tu neexistuje a je možné  jen komerční, které si nemohou dovolit ani zdaleka všichni. Podle mého názoru je nejlepší nějaká střední cesta mezi tím. A co si o tom myslíte vy? Tak vám vadí že je u nás tak vysoké povinné pojištění? A možná bychom mohli popřemýšlet proč máme u nás na rozdíl od jiných zemí i tam vysoké sociální pojištění, snížit povinné pojištění a motivovat lidi k sociální, rodinné a osobní odpovědnosti.

Je hezké, že se často uvádějí přehledy, jak ČR dohání vyspělejší země ve výši mezd a platů. Ve skutečnosti je ale jasné, že je toto tempo spíše hlemýždí, než něco, čím se můžeme pyšnit. Zejména, pokud uvážíme, že jsou vždy uváděny jen hrubé příjmy – musíme od nich tedy odečíst pochopitelně různě vysoké daně a především u nás extrémně vysoké povinné zdravotní a sociální pojištění, takže v čistých příjmech naše země klesne v mezinárodním srovnání ještě níže. Ale pravda, zase máme možná o to větší jistotu zdravotní a sociální péče. I když to je sporné a ne každý toho využije. Osamělí lidé, o které se rodina nechce starat, kuřáci, závislí na drogách, alkoholu, hazardéři a další, kteří na své zdraví kašlou toho však využijí asi nejvíce. A tento styl života kolektivně finančně podporujeme.

Na argument, proč často vymýšlíme něco nového místo toho, abychom se podívali na to, co dobře funguje v zahraničí často slyšíme odpověď, že to či ono by prostě v našich podmínkách nefungovalo. Protože my Češi jsme jiní a máme rádi kolektivní bezpečí a starostlivost státu, který na lidi dohlíží, rozhoduje za ně a hospodaří za ně s jejich penězi. Proto nemůžeme všechno přebírat. Já si to nemyslím – všechno určitě ne, ale některé věci určitě ano. Jenom by tu musela být vůle k tomu se méně bát a přijmout více osobní odpovědnosti. Nechávat toho na stát méně. Nakonec i státu by se tím ulevilo a uvolnil by se prostor pro jiní věci.

Nejsem žádný pravičák, mám docela silné sociální cítění, ale nejsem ani levičák. Snažím se vždy hledat zlatou střední cestu a kompromis přijatelný pro všechny. Toto mi ale docela vadí. Stejně jako socialismus a centrální řízení EU, kterým jsme se vrátili do dob dávno minulých. Namísto toho, abychom vykročili vstříc ke svobodnější a odpovědnější společnosti. A protože západní Evropa socialismus nikdy nezažila, tak má potřebu k němu vzhlížet, místo toho, aby nás táhla vpřed daleko od marxismu, táhne nás zpět. A dokonce si ani nedá pokoj s povinnou solidaritou. A ti kteří chtějí solidární manželství pro všechny také cítí levicový vítr v plachtách…

 

Některé zajímavé odkazy: