Krize identity

Translidé, transmuži, transženy, homosexuálové, lesbičky (tj. lidé, kteří se sdružují a které zastupuje komunita LGBT) jsou v moderní společnosti stále větší problém. Co s nimi, kam s nimi?

Na jednu stranu je jich stále více a na druhou stranu se za svůj stav už nestydí a neřeší ho. Ba dokonce jsou na něj hrdí. Naše hodnoty nejsou ujasněny v tom, zda lidstvo má v tomto směru být na něco hrdé nebo zda to není naopak něco, na co by pyšné být nemělo.

Porucha vlastní identity má svůj duchovní, duševní a nakonec i fyzický rozměr. Je důsledkem krize jednak naší vlastní identity a hledání toho, kdo je vlastně člověk, jaký je jeho smysl života, odkud kráčí a kam, důsledek chaosu a zmatku v hodnotách. A samozřejmě, nepřímo také důsledek narušeného ekosystému celé planety.

Nikdo neví, jak se k tomuto problému postavit. Zatímco jedni říkají, neřešme to, zameťme to po koberec, řekněme, že je to normální a nezabývejme se tím, trestejme každého, kdo bude tyto věci nadále nazývat deviací, úchylkou nebo vadou. Jiní zase říkají, odstraňme tyto lidi ze svého prostoru, stejně jako to dělají zvířata. Každé takto postižené zvíře je ostatními vypuzováno a žádná tlupa nebo smečka ho mezi sebou nechce. Co je správné? Jistě ani jedno, jenže žádné řešení dosud neexistuje.

Krize identity jsou jedním z největších problému moderní společnosti. Kdo vlastně jsem, kam patřím? Kdo jsme my, lidé a proč jsme tady? Je jasné, že tuto krizi nevyřeší žádné ideologie o rovnosti, ale skutečné poznání toho, kdo vlastně jsme. Až se to stane, budeme opět žít v souladu s přírodou a jejími zákony a nebude nic, co by tyto zákony narušovalo, co by vybočovalo. Protože jsme ale narušili přirozený řád, trpí s ním i celá naše příroda. A nakonec – i my lidé sami. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, ať už to chceme vidět nebo před tím zavírám oči. Je to bolest našeho světa.

 21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
 22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:
 23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
 24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;
 25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen.
 26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený
 27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
 28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh 
na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

Bible, List Římanům 1, 16-32

Jakkoli bude liberální ideologie tvrdit a jakkoli budou školy dětem ve školách při sexuální výchově vysvětlovat, je homosexualita nebo přechodová pohlaví jsou jen normální alternativou sexuálního chování a identity, každému, kdo netratil soudnost je jasné, že je to lež.

Deviace (nepřirozenosti) jsou zkrátka důsledkem pádu člověka a protože již nežijeme v ráji, celý náš svět je narušený… Vidíme to jako u lidí, tak zvířat. A protože nežijeme v ráji, je spoustu věcí jinak, než by mělo být a než by bylo přirozené. Celá naše příroda a ekosystém je narušen a my k tomu svým jednáním značně přispíváme. O tom kolik odpadu se dostane například do našich vod z naší hormonální antikoncepce, látek, které nelze odstranit, není třeba psát. Na jednu stranu nám umožňují promiskuitní život, na druhou stranu mohou způsobovat různé vývojové vady, od homosexuálně orientovaných lidí, až třeba právě po lidí s nevyvinutým, neurčitým pohlavím, kdy lidem rostou prsa i koule. Takových vývojových pohlavních poruch je stále více a více.

Myslím si, že jedna věc je totiž tolerance k LGBT lidem a zcela jiná věc je prosazování toho, nač nemají právo. Samozřejmě,  v tomto pochopitelně nemohou být pro nás vzorem zvířata a tolerance či porozumění je správné. Je třeba ale pojmenovávat věci takové, jaké jsou.

I když se světová zdravotnická organizace v roce 1993 nakonec rozhodla, že homosexualitu se seznamu deviací odstraní. Odstranili ji jen proto, že si z ní nikdo neví rady a tuto vadu zkrátka dnes neumíme opravit – tak daleko naše věda ještě není. Jenže je těžké se vrátit zpět a říci – udělali jsme chybu. A mnozí i dnes věří, že to chyba nebyla. Věci ale zašly až příliš daleko a cesta zpět neexistuje. Ideologie o rovnost také ne zcela funguje a jen dále pokřivuje naše vidění světa.

Co jsou vlastně příčiny homosexuality? Nevíme. Předpokládá se, že do jisté míry může hrát svůj vliv výchova a tomu, čím je dítě obklopeno. Ne však, že by to mělo přímý vlív, spíše se zdá, že je v tom hraje úlohu duševní poškození získané, vnitřní frustrace, která vedla k tomu, že postižený člověk podvědomě odmítl vztah s opačným pohlavím. A tělo tento vnitřní impuls pouze přijalo a naprogramovalo se tak, aby člověka přitahovalo pohlaví stejné.

Zdá se, že i pedofílie může mít prapůvod v poškozené a nevyvinuté duši – psychice. Psychika je velmi mocná věc, která má vliv i na tělo. Vše je psychosomaticky propojené. Vše je ve skutečnosti program, nikoliv náhoda. Výsledek akce a reakce.

Jednou možná věda přijde na to, jak to je a najde i způsob, jak se s těmito věcmi vypořádat. Jak opravit identitu člověka a přeprogramovat jeho sexuální pud. Pokud tedy k tomu bude vůle a zájem na tom. Jak víme, věda je jedna věc a lobby zájmových skupin, které často vývoji brání, věc druhá. Ostatně podívejme se třeba na potravinářskou lobby, farmaceutickou či petrolejářskou. Její firmy vydělávají miliardy a miliardy. Nebýt této brzdy, už dávno by lidstvo mělo auta, která nepoužívají spalovací motory…

V koho zájmu by bylo ponechat homosexualitu mezi preferencemi, kterou nejsou deviací, si umím představit. Kdyby to padlo, mohlo by to znamenat obrovskou frustraci těchto lidí a možná i společenské nepokoje, takže je lepší šířit lži a žít ve lži, stále dokola opakované a ve školách vyučované. Místo aby se řeklo, je to tak a tak, ale nevíme si s tím rady. Je to příliš citlivé téma, tím citlivější, čím větší pozornost se mu věnuje. Sexualita je vůbec citlivé téma, i v době po sexuální revoluci.

Porušenost přírody a jejího přirozeného řádu je to náš dědičných hřích, který si s sebou neseme, společná karma, která se tu a tam ukáže. Třeba i na tam, kdo je jakoby trestán neprávem, protože si nese genetické problémy z minulých generací, od svých předků.

Ostatně ne vždy to tak je, jak se dočteme v Janově evangeliu, když Ježíš potkal slepého člověka.

Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“
 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

Nic není náhoda – onen člověk oslepl proto, aby mohl být Ježíšem uzdraven. Tedy aby Bůh mohl demonstrovat svoji moc. Spoustu lidí je nějak postižených a nemusí to být proto, že by si to zasloužili. Někdy si svůj osud vybrali záměrně. Totiž aby jiným umožnili, aby se o ně mohli starat a prokázat schopnost sloužit.

Podobně LGBT lidé, nemusí tu být proto, že by se něčím provinili, ale proto, aby se nich ukázala schopnost tolerance a porozumění ostatních lidí. Stejně jako naše schopnost podívat se pravdě do očí. Něco jiné je totiž však dělat těmto lidem reklamu a pomáhat LGBT komunitě – to je jako vyhánět čerta ďáblem.

Tito lidé jakoby volali do světa – pomozte nám ujasnit si, kdo vlastně jsme. Pomozte nám najít místo ve společnosti, abychom byli její rovnocennou součástí. Pomozte nám vyřešit náš komplex méněcennosti. Jenže ideologie rovnosti humanismu to vyřešit nemůže. Zrušením původních významů rodiny, matky, otce, synů a dcer a jejich nahrazení neutralizovanými, genderově neurčitými významy problém ne odstraníme. Neodstraníme jej tím, že řekneme – žádný neexistuje. Nebo, změnili jsme významy slov, prosadili jsme povinné kvóty, změnili jsme rozložení sil a je to! Nestačí nám jedno pohlaví? Nevadí, tak vymyslíme ještě třetí, čtvrté, páté… Tak ať si každý vybere. Problém je vyřešen.

Připomíná mi to i snahu LGBT lidí. Neuznáváte moje identitu, tak se podívejte, ukážu vám jak je skvělá. Když si člověk neví rady sám se sebou a se svým problémem, často ho řeší tak, že jej tím více staví na odiv a chlubí se i tím, zač by se měl stydět. Inu, lidská hloupost nezná mezí.

Často volíme technokratická řešení proto, že jsou atraktivně jednoduchá a nevyžadují skutečné řešení, které je příliš složité a komplikované. Evropská unie dosáhla v technokratických řešeních snad největšího pokroku. Nakonec i naše domácí garnitury si tato řešení oblibují. Na co vynakládat velkou námahu a chytat velké zločince, když je možné se vozit po těch malých? Na co řešit velké problémy, kdy můžeme řešit malé. Na co zkoušet obtížné možnosti, když napřed může vyzkoušet 10 snadných nesmyslných řešení? Vždyť i tak prokážeme, že něco děláme a že plníme vůli voličů. Když se něco nedaří, veškerá vina se pak hází na populisty, kteří nabízejí řešení, která jsou však nesystémová a příliš radikální.

Proč se tedy více nezabýváme tím, jak změnit systém, když ho nechceme odstranit a spoléháme se na technokratické povrchové úpravy a vnější vzhled fasády? Vymýšlet stále nové kvóty, pojmy a názvy, srovnávat věci do jedné lajny, vymýšlet tisíce a tisíce směrnic tak, že se v tom už nikdo nevyzná, zaměstnávat miliony úředníků, k čemu to je? Pojďme se zabývat raději podstatnými věcmi, řešit skutečně podstatné věci. Ale komu by se do toho chtělo a jaká by k tomu musela být motivace, abychom se pohnuli?

Rád bych se ale ještě vrátil k chaotické LGBT identitě. Všimli jste si, že pokud jde o translidi (resp. transsexuály), tak drtivá většina z nich vypadá spíše jako muži, než ženy? Mužské orgány mívají zpravidla bezvadně vyvinuté, avšak ne ženské. Chybí boky, normální ňadra i ženský hlas. Ten zní spíše jako vysoký mužský hlas (něco mezi eunochem a mužem, ale ne ženský hluboký hlas). Je také zvláštní, že téměř všichni z nich jsou lidé, kteří se cítí nebo touží být ženou, jakoby šlo o zženštilé muže, nikoliv o pochlapené ženy. Nakonec i ve všech travesti show vidíme vždy muže, kteří ze sebe dělají ženy – ne naopak. Nakonec možná i používání termínu „transženy“ evokuje touhu mužů být ženou. Ono ženské pohlaví je vůbec magicky přitažlivé – určitě více pro muže, než pro ženy to mužské. Zřejmě proto se termín „transmuži“ nepoužívá. Žen, které se cítí být mužem je mnohem méně, možná tak v poměru 1:100. Nebo 1:1000.

Je to tedy spíše vzácná výjimka. Pro to, že jde ve skutečnosti o zženštilé muže, nikoliv o pochlapené ženy svědčí i fakt, že ačkoli mohou plodit děti, nemohou je rodit. Ve skutečnosti by tedy bylo spíš správné nazývat je transmuži, nebo zženštilí muži. Transsexualitu proto spíše vnímám jako problém identity mužů, než že by s tím ženy měly větší problémy. Nakonec vidíme to často i u homosexuálů. Ti se sice na rozdíl od transsexuálů necítí být ženami, zženštilí však bývají také. U lesbických žen se objevují ženy, které jsou naopak mužsky hrubé, chladné, jakoby pochlapené. Je to ale méně častý jev a také ne tak nápadný.

Myslím si, že lidé s nevyhraněným pohlavím by automaticky měli být považováni za muže, jestliže mají mužské orgány, bez ohledu na to, že mají i prsa, protože podstatné je, že mohou plodit, ale ne rodit. A pro prsaté muže by měla platit stejná pravidla jako pro normální chlapy – návštěvě WC, zařazení do sportovních kategorií, apod. Tedy pokud opravdu nechceme vymýšlet nějaké nové, neutrální pohlaví, nové kategorie, apod., což je nesmysl. Jiná otázka je s muži, kteří byli přeoperovány na ženy, takže mají uměle vytvořené ženské orgány, nejen uměle opravená prsa.

Zajímavý pokus byl, když pánský časopis Playboy nedávno otisk na své obálce nový vzor krásy – prsatého muže. LGBT komunita byla nadšená, stejně jako příznivci politické korektnosti a genderové ideologie. Je to zajímavá zkouška, kam dalece jsou lidé ochotni zajít. Bohužel (či spíše bohudík) pokus nevyšel a setkal se se značnou nevolí čtenářů, z nichž někteří zrušili i předplatné. Kdo ví ale, zda někdy v budoucnu lidé skutečně nebudou tak hloupí a pokřiveným vkusem i morálkou, že jim to bude připadat krásné. Časy se mění, vždyť to, co bylo včera považováno za vrchol nevkusu, může být zítra trendy a ozdobou. A co se lidem líbilo kdysi, by dnes mnoho z nich neocenilo. Dobře to známe z historie. Každá doba má jiný vkus i ideály krásy. A také náš postoj k sexualitě se mění.

Vtip je pouze v tom, že vývoj neznamená vždy automaticky vývoj vpřed, k lepšímu. Někdy je to i úpadek a cesta zpět. To si mnoho lidí vůbec neuvědomuje a tak vítají vše nové jako to, co je také lepší, než to staré. Třeba protože je to nové, neokoukané. Sehrát může svojí roli i reklama, třeba na sexuální vztahy se stejným pohlaví nebo možnost vybrat si pohlaví a stát se opačným. Lidé vždy chtěli vyzkoušet něco nového, zažít něco nového, aniž by přemýšleli, co je správné a co ne. Chtějí to, protože jsou už znudění tím, co mají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *