V ČR jsme už tradičně zvyklí hrát si na objektivitu. Média musí být objektivní, pokud mají mít licenci na vysílání. Objektivita je pod drobnohledem rady, která stále analyzuje jak dalece je kdo objektivní, ale obvykle se nikdy neshodne na tom, že objektivita je dokonale objektivní. Každý totiž vidí objektivitu podle svých vlastních preferencí a svého vnímání světa. Každý vidí pravdu z jiného pohledu a co je pro jednoho to, co je přípustné v rámci objektivity a demokratické diskuse, jiný může z diskuse vyloučit jako něco, co nesplňuje míru objektivity. Máte tak stále nastavený nějaký společenský filtr, který míru objektivity kontroluje, aby se na veřejnost dostávaly jen filtrované, objektivní a vyvážené informace a zprávy. Nenazýváme to cenzurou – jen si hrajeme na objektivitu a vyváženost a stát považujeme za toho, kdo by měl informace hlídat a filtrovat.
V České republice kontrolu nad objektivitou médií provádí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). RRTV je nezávislým orgánem, který má za úkol dohlížet na dodržování zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a zajišťovat, aby vysílací subjekty dodržovaly pravidla objektivity a vyváženosti. Při udělování licencí pro rozhlasové a televizní vysílání má RRTV za úkol posoudit, zda žadatel splňuje stanovené podmínky a zda bude schopen provozovat médium v souladu se zákony a regulacemi, včetně požadavků na objektivitu a vyváženost v informačním vysílání. RRTV může prověřovat obsah vysílání a případně ukládat sankce v případě porušení pravidel. RRTV je tedy hlavním orgánem, který dohlíží na objektivitu médií v České republice a má pravomoc udělovat licence pro rozhlasové a televizní vysílání.
Proč má ČR potřebu mít orgán, která kontroluje objektivitu informací a jejich vyváženost a pokládá za nutné, aby takový filtr informací existoval? Jsou to následující důvody:
- Demokratická společnost: Média hrají klíčovou roli v demokratické společnosti tím, že informují veřejnost a umožňují občanům se podílet na politickém procesu. Je prý proto důležité, aby média poskytovala objektivní a vyváženou zpravodajskou službu, která umožní občanům informovaně se rozhodovat.
- Důvěryhodnost: Objektivita a vyváženost jsou klíčové pro důvěryhodnost. Pokud jsou média vnímána jako stranická nebo zaujatá, může to snížit důvěru veřejnosti v jejich informace a zpravodajství. Stát chce, aby prioritu měly nikoliv soukromé, alternativní, nekontrolované, stranické nebo jinak zaujaté informace, ale ty objektivní, tedy ty kontrolované a filtrované.
- Zachování plurality a diverzity: Kontrola objektivity médií může pomoci zachovat pluralitu a diverzitu názorů v mediálním prostředí. Zajištění toho, že média poskytují různé perspektivy a názory, je důležité pro otevřený a demokratický diskurz. Prioritou státu je tedy informace nejen kontrolovat, ale také třídit a rozhodovat o tom jaké se mají preferovat a jaké naopak potlačovat.
- Prevence manipulace a dezinformací: Objektivní média mohou pomoci prevenci manipulace a šíření dezinformací. Kontrola objektivity a vyváženosti vysílání může pomoci identifikovat a odhalit tendenční zpravodajství nebo úmyslné zkreslování informací. Stát si klade jako svoji povinnost podávat nezkreslené informace nebo jen takové informace, které zkreslí on sám, respektive rada, která se na tom shodne.
- Respektování základních práv a svobod: Objektivita médií je důležitá pro respektování základních práv a svobod jednotlivců, jako je právo na informace, svoboda projevu a svoboda tisku. Zajištění objektivity a vyváženosti ve vysílání pomáhá zajistit, aby tato práva byla dodržována.
Podívejme se ale do USA – tady neexistuje centrální orgán nebo agentura, která by prováděla kontrolu objektivity médií a udělovala licence pro vysílání, jako je tomu v České republice. Média ve Spojených státech jsou regulována převážně prostřednictvím federálních a státních zákonů a regulací, které stanovují rámec pro jejich činnost, ty však nemají žádnou pravomoc regulovat komunikace v USA, včetně rádiového a televizního vysílání a obvykle se vůbec neangažují v kontrolách objektivity nebo vyváženosti vysílání. Místo toho se zaměřují pouze na technické a právní aspekty vysílání, jako jsou frekvence, povolení, vlastnictví médií, antimonopolní zákony a ochrana spotřebitele.
V USA je kontrola obsahu médií obecně považována za záležitost svobodného tisku a svobody projevu, a to s minimálním zásahem vlády do obsahu vysílání. Zatímco existují určitá pravidla a regulace týkající se obsahu vysílání, jako jsou pravidla týkající se obscénnosti, není běžnou praxí, že by federální orgány přímo dohledávaly a hodnotily objektivitu nebo vyváženost médií.
Položme si otázku, je třeba aby u nás stát zasahoval do toho o čem má kdo informovat a jak, proč by měl mít takovou povinnost a právo určovat jiným, jakou míru objektivity by měly mít? Není to přežitek z dob komunismu nebo feudalismu? Proč se bojíme, že kdyby tato kontrola informací neexistovala, naše demokracie by byla vážně ohrožena? Proč máme potřebu ji tímto způsobem hlídat? Neznamená to přitom, že bychom tuto kontrolu museli úplně zrušit, ale mohla by se vztahovat pouze na veřejnoprávní média, která by byla financovaná přímo ze státního rozpočtu – nebo ještě lépe, z darů a dobrovolných příspěvků, podobně jako v USA. To ale uznávám, že by v případě země naší velikosti asi nebylo reálné. Daňové zatížení je v ČR jedno z nejvyšších, tak proč od něho koncesionářské poplatky neodečíst – v dnešní době kdy platí povinně každý ať vlastní či nevlastní televizor, je tato forma speciální daně opravdu přežitek.
V případě soukromích médií by kontrola jejich objektivity měla být ale zcela zrušena. Prioritu by měly mít vždy nefiltrované informace, třeba i za cenu toho, že by někdo šířil pell-mell nesmyslů. Demokracii by to možná poškodilo v krátkodobém horizontu, protože je to něco, na co u nás lidé nejsou zvyklí. Z dlouhodobého hlediska by ale takové uvolnění stavidel demokracii jen prospělo. Je ale pochopitelné, že elity, které jsou dnes u moci a které jsou zejména neoliberálně a postmarxisticky orientované o něčem takovém nechtějí ani slyšet, kontrola objektivity médií je pro ně věc téměř posvátná, stejně jako veřejnoprávní média, na jejichž kontrolu a financování si nenechají sáhnout. Velmi pozorně proto sledují události na Slovensku, kde by náhle do veřejnoprávních médií mohly pronikat i dříve nemyslitelné informace. Je také možné, že to nebude znamenat zrušení filtru objektivity, ale pouze to, že výhybka bude jen přehozena na jinou kolej, takže bude fungovat opačně. Ke slovu se dostanou jen ti, kdo budou kritičtí k EU. Spíše to ale ukazuje na to, že kontrola informací a uplatňování nějakého filtru je nesmysl.
Podle mého názoru je nejdůležitější transparentnost a vědomí toho, kdo je kdo – kdo jaké postoje prezentuje a od koho víme, co můžeme čekat. Je to lepší, než se skrývat za objektivitou a určovat kolik kdo má mít prostoru. Minimálně v soukromých médiích, které by měly mít právo sami si rozhodovat o tom koho a jak chtějí informovat. Abychom tady neměli X různých médií, které ale všechny informují s malými obměnami velmi podobně, podle jednoho filtrovaného mustru, který je schválený radou – tak jak se to dnes děje. Socialismus už dávno skončil. A doufejme, že skončí i eurosocialismus.