Falešný matrix

Za pět minut 12

Na YouTube byl zajímavý dokumentární film nazvaný „11. hodina“, i když česky by to správně mělo být přeloženo „Za pět minut 12“, Videa už tam sice až nejsou (zřejmě byla odstraněna z důvodu porušení autorských práv), ale alespoň si přečtěte nejdůležitější myšlenky z filmu, které jsem zde téměř sepsal.

Člověk jako druh Homo sapiens (tak jak ho známe) existuje na Zemi jen velmi krátkou dobu. Kdybychom celou historii Země rozdělili do jednoho roku, pak člověk se v ní objevuje až 31. prosince, 15 minut před půlnocí.

99,99% všech živočichů, kteří za tu dobu na Zemi žili, během nějaké doby vyhynulo.

Naše kultura je postavena na názoru, že lidstvo je odděleno od přírody, že není její součást, ale je nadřazenou formou života. Že člověku náleží právo vládnout nad Zemí. Domníváme se proto, že jsme takto svobodnější?

Žijeme v naprosté disharmonii s planetou, ale i s věcmi mimo planetu. Dosahujeme mnoha úspěchů v našem výzkumu, ty jsou sice úžasné, ale nijak neovlivňují naše postoje. Ty jsou založené na sobectví, na naší ekonomice a politice.

Žijeme v umělém, lidmi vytvořeném prostředí, ve kterém je snadné si myslet, že přírodu nepotřebujeme a že nejdůležitější věcí je ekonomika. Tím, že jsme se zaměřili na ekonomiku, zapomněli jsme na dávnou moudrost, která byla založena na spojení s přírodou a na chápání zásady, že když poškodíme přírodu, tak za to zaplatíme.

Smrtelný cyklus

Po průmyslové revoluci se příroda změnila ve zdroj a ten začal být chápán jako nevyčerpatelný. To vedlo k myšlence nekonečného růstu a expanze – k drancování zdrojů a životu na dluh. Díky tomu, že jsme objevili tyto skryté zdroje, objevili jsme energie, které umožnili růst naší civilizace, až dosáhla miliardy lidí. Do druhé miliardy to trvalo 130 let (v roce 1930). Do třetí miliardy jen 30 let (1960). Kdybychom nemohli čerpat a využívat tyto zdroje a žili bychom jako v době před průmyslovou revolucí, uživila by naše planeta miliardu, maximálně miliardu a půl lidí.

Systém, který tu máme je postaven na energeticky neobnovitelném uhlíku, kterému říkáme fosilní paliva. Ropa je veškerý základ, na kterém funguje náš systém – systém, který je založený jen na spotřebě. Tak jsou v podstatě životy nás všech dotovány – žijeme na dluh. Díky tomu, že drancujeme přírodu, neplatíme v obchodě plnou cenu za to, co nakupujeme. A zdevastovaná a znečištěná příroda nám to zpětně vrací nárůstem civilizačních chorob, změny klimatu, nestabilní ekosféry a přírodních katastrof. Žijeme ve smrtelném cyklu závislosti, kdy si jako lidstvo berem víc, než na co máme právo. Spustili jsme procesy, které nejsme schopni zastavit, a které hrozí, že nad námi převezmou vládu a začnou nás likvidovat.

Záznamy ukazují, že skleníkové plyny za posledních 650 tisíc let nepřesáhly hodnotu 280:1 000 000. Nyní máme ale hodnotu více než 400 a blížíme se k tomu, co mnozí vědci nazývají bodem zlomu, kdy ztratíme kontrolu nad klimatem. Jestliže k tomu dojde, tak se z hurikánů stane běžná norma. Všechny systémy v biosféře jsou v úpadku, přičemž rychlost tohoto úpadku se zvyšuje. Není jediný systém, který by byl stabilní, nenarušený, přitom všechny dohromady tvoří základ našeho života.

V posledním půl století jsme přišli o 90% velkých ryb v moři, takže nyní musíme lovit ve velkých hloubkách. Každý rok odstraníme z moří miliony ne-li miliardy živočichů. Mnoho z nich se ani nestane potravou pro lidi. Je to jen odpad. Všechny umělé látky jako je např. rtuť, těžké kovy, plasty, umělá barviva, pesticidy, herbicidy, měď, benzín, akryláty, které korporace vypouští do moří, někteří živočichové absorbují. Dostávají se i do potravního řetězce a způsobují rakovinu, předčasné stárnutí, chronické a degenerativní nemoci, autismus, hyperkinetická porucha, cukrovka, parkinsonova nemoc, alzheimerova choroba ad. – seznam těchto nemocí stále narůstá. (Zatímco dříve ohrožovaly člověka běžné nemoci a nemoci z nedostatku hygieny, dnes tu máme mnoho nových nemocí z otráveného životního prostředí, nemoci, na jejichž léčbu je nutné vynakládat obrovské prostředky, což se už samo o sobě stalo byznysem, takže čím více je nemocných, tím lepší je to pro ekonomiku a zisky farmaceutických firem).

Naše potrava začíná být jedovatá v míře, která by nám měla dělat starosti. Je čím dál tím méně zdravé jít se třeba jen vykoupat do moře. 70% zemí světa už nemá žádné původní lesy. V USA jich zmizelo 95% (podobně v České republice). Pouště se šíří po celém světě a obnova lesů už často není možné, jakmile se jednou zničí. Tím mizí i řeky a zásoby pitné vody. Déšť se stává vzácností. Příroda umírá. 30% půdy na Zemi bylo zařazeno do kategorie ‚vážně poškozeno‘. Kdyby se v důsledku změny klimatu povrch oceánů více zahřál, mohl by se změnit na stojatou vodu a to je děsivá myšlenka. Na posledy se to stalo v permu. Tehdy masově vyhynulo téměř 95% druhů všech živočichů na Zemi.

Korporátní kapitalismus

Co brání tomu, abychom se tento stav snažili napravit? Je to právě systém, na kterém moderní kapitalismus funguje – globální korporativní ekonomika. Faktor chamtivosti existoval vždy, ale se vznikem korporací došlo k jeho zdokonalení, jakožto systému. Dnes čelíme hrozbě, že to brzy zabije naši planetu. Příroda a ekosystémy nemají žádná práva – jsou majetkem. To znamená, že mohou být koupeny, změněny, zničeni, směněni, rozděleni… V našem pojetí práva jste buď osoba, nebo majetek. Proto také příroda, všichni živočichové a zvířata jsou podle našeho právního řádu pouze majetkem. I když víme mnohé o tom, jak zavést udržitelnou ekonomiku s respektem k přírodě, stejně nemáme moc, abychom ji prosadili. Máme totiž ústavu, která umožňuje korporátní menšině dělat rozhodnutí potlačující většinu. Máme sice velmi schopné vůdce, ale jsou citliví na moc a na sílu korporací. Exonmobil, jediná ropná společnost má takovou cenu, jako všechny automobilky světa.

Ideál nekonečného růstu

Je třeba pochopit, že náš ekonomický systém je ve skutečnosti subsystém, který je jen součástí mnohem většího systému, kterým je biosféra. Problém je v tom, že tento náš subsystém je nastaven na růst. A když chcete expandovat, musíte něco odstranit, zbavujete se toho, co ty vždy bylo. Zapomínáme na to, co pro nás dělá příroda zadarmo, co žádná technologie udělat nemůže – např. opýlení všech rostlin, nebo doplnění kyslíku do atmosféry. Na obchodních školách a manažerských kurzech se učí, že objektem jejich práce je růst – jakoby to byl cíl. Ale není to cíl, je to prostředek. Průmyslový systém je proto třeba vynalézt znovu. Na jedno nákladní auto s výrobky trvalé hodnoty dnes vyprodukujeme odpad na 32 nákladních autech. Máme tedy systém, který produkuje hlavně odpad. Je jasné, že když Zemi měníme v odpad, nemůžeme pokračovat v jejím vytěžování. V našem světě je ale růst nadále cílem mnoha korporací a vlád, protože jim jde o zisk. Ale co my?


„Manželský svazek navíc není často brán jako spojení rovnocenných jedinců. Partner je někdy považován za zboží – když zrezne, je třeba jej vyměnit za nový model… Společnost je zaměřená na výkon, nikoli na ideály, lidé jsou hodnoceni podle majetku. Proto si dávají často nerealistické cíle, a raději staví dům, než by se snažili kultivovat mezilidské vztahy“.

Jiří Vavroň (deník Právo)


Konzumní demokracie

Problém toho všeho je v tom, jak krátkozrace uvažujeme a ten je kulturní povahy. Vyrostli jsme v kultuře, která je naprosto ignorantské povahy, zaměřené především sama na sebe a svůj růst. My jsme jen součástí tohoto velkého, obludného otrockého systému. Většinu času trávíme v práci, abychom si vydělali na to, co si můžeme koupit, abychom si vydělali na hypotéku, na splátky, na dovolenou… Dále už nejsme schopni vidět. Kroužíme jen mezi prací, počítačem a hypermarketem, mezi vyděláváním peněz a jejich utrácením. Z toho vzrůstá naše únava z udržování globální ekonomiky a začínáme chápat obrovskou nesmyslnost celého tohoto spotřebního kolotoče, který z nás dělá štvance a nutí nás držet krok se sousedy. Podle průzkumů děti znají z televizních reklam mnohem více firemních značek, než zvířat. Všechno se stále zvětšuje, naše domy, auta, i obvod našich pasů, zatímco většina lidí na světě strádá hlady. A tak jak se všechno v našem světě zvětšuje, tak máme stále méně času i věcí, na kterých nám opravdu záleží. Stáváme se roboty bez minulosti i budoucnosti, otupělými bytostmi bez myšlenek a ideálů. Uspáni svoji vlastní prosperitou a růstem jsme zapomněli, jak většina světa vlastně žije a vypadá. Třetí svět využíváme jen jako zásobárnu našich zdrojů, levných pracovních sil, otroků našich korporací a pokusných králíků. Chceme všechno hned.

Zboží jako kulturní symbol

Jakmile se ale ze zboží stane kulturní symbol (děti jsou ve škole šikanováni spolužáky za to, že nemají nejnovější značkové zboží), tak to nejde zastavit. Lidé sice věří v možnost volby, ale jsou současným systémem tak vychovaní, že věří ve spotřebu a slepě tento systém následují a chtějí své materiální touhy maximálně uspokojovat. A firmy se tomu také přizpůsobují a snaží se produkovat stále více. Když ale budete lidem říkat, že si vybrali špatně, tak to nezabere. Musíte jim vštípit ideály – tedy, že nejde o to hodně mít, ale o to dobře žít. To je ale otázka kulturní transformace. Nejde o tom, že by byl konzum špatný – materiální věci jsou potřeba. Jde o tom, že se dostal naprosto mimo kontrolu.

Život ve vzduchoprázdnu

Média jsou dnes tím, odkud získáváme informace. Už to dávno není Země a duch, nejsme už v kontaktu přímo se zdrojem. Nepěstujeme si vlastní potraviny, nestaráme se sami o sebe, nejsme soběstační. Svoje názory neodvozujeme od naší rodiny. Žijeme v jakémsi uměle vytvořeném vzduchoprázdnu, odpojeni od všech původních zdrojů a jsme naprosto závislí na virtuálních informacích, které nám přichází z velké dálky. Jsme psychicky otupělí. Otupujeme svoje smysly od rána do večera a nevidíme už tu původní krásu. Proto si hledáme náhražky. Máme pocit újmy, ale nevíme, co jsme vlastně ztratili. Je to ale schopnost vnímání světa. To si nahrazujeme snahou svět dobýt a ovládnout, snahou to všechno vlastnit. Honíme se a usilujeme o něco, co leží přímo před námi, ale co denně míjíme, něco co ve skutečnosti už dávno vlastníme.

Až překročíme limit udržitelnosti a ztratíme biodiverzitu, náš systém se začne rozpadat. Riskujeme ztrátu civilizace, všeho oč jsme se snažili. Pokud se tak stane, transformace bude bolestivá. Vidíme, jak se jeden živočišný druh bere z přírodních zdrojů takové množství, že všem ostatních nechává jen velice málo. Žijeme v omylu už od doby, kdy někdo řekl, že člověk je králem a pánem přírody. Tato generace ale musí změnit od základu celý svět. Musíme si umět představit, jak se změní podoba úplně všeho. Energie musí vycházet z volných a obnovitelných zdrojů. Masové produkce se musí změnit v užívání věcí, které budou našimi aktivy, ne závazky. Nebude se vyrábět už proto, aby se co nejdříve spotřebovalo a mohlo se co nejdříve vyrobit a prodat nové. Nový systém už nebude založen na výrobě a spotřebě, ale jen na užívání.

Žijeme zprostředkovaně svoje životy skrze to, co se prodává. Na to si ale v budoucnosti už nebudeme zakládat svůj život. Místo toho budeme používat místní produkty. Mějme více času pro sebe, poznejme, že věci jsou zlodějem času. Čím víc věcí máme, tím víc času musíme strávit prací. Náš život je tak čím dál víc připoután k rytmu získávání věcí. Musíme zavést starý termín z dob před průmyslovou revolucí – skromnost. Skromnost ale neznamená chudobu. Znamená to moudré užívání zdrojů. Musíme pochopit, že příroda jako zdroj není nevyčerpatelný, jak jsme se domnívali.

To není už otázka politiky. Bude třeba široké celospolečenské mobilizace. Bude třeba zapojení všech složek společnosti. Winston Churchill řekl, že Američané udělají správnou věc, až když vyčerpají všechny ostatní možnosti. A my už dost dlouhou dobu zkoušíme dost špatných možností.

Boj o budoucnost světa

Mnoho lidí je dnes nespokojených se současným stavem demokracie, ale nepřítel není vidět – koho tedy volat k zodpovědnosti? Politiky? Stále více lidí chápe a rozumí tomu, že jsou jen kašpárky. A hnutí Okupuj Wall-Streat nebo Anonymous jsou sice výrazem nespokojenosti, ale mohou opravdu zabránit zavedení Nového světového totalitního řádu iluminátů, jakmile bude kapitalistický systém přiveden na okraj zhroucení a zkolabuje (případně až dojde k jiné globálně závažné a přelomové události)? Vyvolávat anarchii a chaos by nemělo být naším cílem. Na druhou stranu je třeba povstat a důrazně hájit pravdu. Nenechat si líbit vše, co vládnoucí síly chystají za našimi zády. Hnutí odporu vyvrcholilo kolem roku 2010 s dnes poněkud utichlo. Možná je to ale jen ticho před bouří. Mnoho konspiračních teorií se snaží odhalit totožnost tvůrců obludného globálního totalitního systému a tváře některých iluminátů již také byly odhaleny. Také oni vědí, že jejich čas se krátí. Tak jako oni jednají v anonymitě, tak anonymous. Žádný násilný odpor určitě není na místě – změna musí přijít od každého z nás – změna vědomí a našich hodnot. Bez morální obrody žádný boj proti něčemu nepomůže. Boj vyvolává jenom boj.

Velmi zajímavé bude vývoj v kyberprostoru – ať chceme či ne, internet je dnes hlavním médiem a také jednou z posledních relativně svobodných a současně snadno dostupných prostor s velkým vlivem. Není proto divu, že je v hledáčku iluminátů usilujících o zavedení globálního totalitního pořádku, ale také těch, kdo žárlivě střeží jeho nezávislost. Jeho budoucnost možná rozhodne o celé naší další budoucnosti. Bude cenzurován či budou nepohodlní lidé odpojováni? Nebo bude dokonce „zkolabován“ a vypnut? Jde přece o hodně. O světovou moc. Myslím si, že právě budoucnost tohoto média nám může leccos napovědět. Mezi kapitalismem a komunismem není takový rozdíl, jak by se mohlo zdát, pokud jde o mocenský boj. V kapitalismu se jen používají sofistikovanější metody, než v komunismu, který založen na poněkud primitivní ideologii o třídním nepříteli, která by už dnes sotva měla v této podobě šanci na úspěch. Třídním nepřítelem v kapitalismu tak mohu stát nejen teroristé, ale i běžní občané, jako nepřátelé celé společnosti. To je známá taktika stínové vlády.

Čas na nový systém

I čas kapitalismu a vytváření kapitálu jen už dnes přežitkem. Doba si žádá nová pravidla a není jiné volby, než Nový světový řád nebo odstranění všech – ale opravdu všech mocenských struktur, jejichž moc je odvozena na penězích a tvorbě kapitálu. Civilizace musí nastoupit úplně novou etapu svého vývoje, protože systém, kterému říkáme kapitalismus, je dnes už po 200 letech téměř v agónii a ukazuje se, že dále již nemá kam růst a rozvíjet se – blíží se ke svému maximálnímu limitu udržitelnosti. Zisky totiž nejsou nekonečné, stejně jako hospodářský růst. V tom ostatně není a neměl by být smysl našeho života.

Tím spíše, že lidstvo již dávno vlastní nejen utajované mimozemské technologie na cestování časoprostorem, ovládání mysli, klimatu a přírodních jevů, ale i zařízení na volnou energii, která by mohla lidstvo osvobodit od závislosti na energetických zdrojích a tím pádem z velké části i od současného systému, který lze opravdu nazvat otrockým. Režimu, kterému vládne jen úzká skupinka lidí, kteří ovládají velkou část médií i globálního hospodářství. Jen čas, aby tito ilumináti odhalili lidstvu své plány i technologie, které ukrývají, aby je využili jen ke svému prospěchu a obrátili proti celému lidstvu. Budou se své slábnoucí moci držet křečovitě zuby nehty a udělají všechno proto, aby pod svoji kontrolu dostali maximální počet lidí. Jejich doba sice končí, ale mnoho lidí zůstane jejich otroky. Na jejich straně jsou stále mocné a utajované technologie, o kterých nemá zbytek lidstva ani tušení. Proti nim je však čas a vývoj, který se nedá zastavit, ani pozdržet. I když se snaží sprejováním jedovatého chemického koktejlu z letadel (chemtrails) modifikovat atmosféru a utlumit zvýšenou citlivost a duchovní vnímání lidí. Aby alespoň byli oblblí, otupení, nemocní a snadno ovladatelní. Aby se nechali snadno načipovat jako dobytek, který je určen na porážku a zajistit redukci populace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *