Jsme v zajetí eskalační spirály, ze které není cesta ven?

PublikovánoAutorAvalon24

Chce se západ přesvědčit, jestli nějaké červené linie opravdu existují nebo v ně už vůbec nevěří? 

Zabránit jaderné válce by mělo být naprostou prioritou, pokud jako lidstvo chceme existovat dále – ne tuto věc bagatelizovat a odsouvat s poukazem na to, že jde jen o hru nervů a strašení, které není opodstatněné. Nejenže není, ale toto riziko je nejvyšší od dob poslední světové války. Je sice stále nepravděpodobné, ale již zcela reálné.

Před několika dny vojenští analytici chválili rozhodnutí západních spojenců udělit povolení, aby Ukrajina mohla na Rusko útočit raketami dlouhého doletu. Všichni se shodovali na tom, že se to mělo stát už dávno, a že Ukrajina se nemá čeho obávat, protože Putin nic dalšího kromě jaderných zbraní nemá a tudíž „nemá kam dále konflikt eskalovat“. Nyní jsou ale znovu překvapeni a další výstrahu od Ruska už nečekali (kromě obvyklých, podle nich „planých“ řečí vyhrožujícími jadernými zbraněmi) a svolávají kvůli odpálení jedné z nejnovějších ruských raket nazvané Orešnik mimořádné jednání Severoatlantické aliance a Ukrajiny. Analitici volají na poplach s tím, že „Putin chce třetí světovou válku“.

Asi jen amatéři jaká já si mysleli, že Putin nebude nijak reagovat nebo si myslí, že vyhrožování jadernými zbraněmi jsou jen planá slova. Já si myslím, že ne, ale mám pocit, že se západní elity o tom chtějí napřed přesvědčit. Nevěří Putinově odhodlání, nevěří jeho vyhrožování – stejně jako mu nevěřili, že by mohl anektovat Krym nebo provést invazi na Ukrajiny. Nevěří, že to, co říká myslí vážně a spoléhají se na jeho „zdravý rozum“. Dlouho sice váhali, ale protože již nemají jak dále Ukrajině pomoci a většina samotných Ukrajinců za svoji zemi bojovat nechce, rozhodli se, že to zkusí. Chtějí si vyzkoušet, jaká červená linie je skutečně ta konečná a jestli nějaká taková existuje. Mám takový pocit, jestli si nás tak trochu neberou jako rukojmí.

Jistě, prezident Biden může mít pocit, že jeho se to netýká a ať si s tím poradí příští prezident jak chce – proto mu hodil klacky pod nohy. My jsme tady ale k Rusku mnohem blíže a nás se to rozhodně týká. Jediný, kdo prý eskaluje konflikt je podle Pekarové-Adamové Rusko. Já si ale myslím, že je to nesmysl. Eskalace nikdy není jednostranná, protože každé reakci předchází akce. Poměřování velikosti pinďoura nebo toho, kdo dále dočůrá se může zdát jako dětská hra, která nikam nevede. Tady to ale neplatí – v sázce jsou totiž životy lidí. Tedy potencionálně i naše.

Miroslav Šilhavý ve svém komentáři opakuje stejný postoj, jako má Pekarová Adamová a mnoho lidí ho zastává. Říká, že eskalace války je jen na Rusku. K rozpoutání války mohou využít cokoliv, ale my prý víme, že cílem není dobýt nebo zničit Rusko, ale osvobodit Ukrajinu. Vědí to i v Rusku. Takže bych si nelámal hlavu s tím, co říkají. Jestli bude válka, záleží jen na nich, ne na nás – říká.

To je ale přesně ta logika, která se spoléhá na zdravý rozum nepřítele a říká, že my můžeme konflikt eskalovat jakkoliv, protože na to máme právo a záleží jen na Rusku, jestli na to chce reagovat – to nezáleží na nás. Je to vlastně postoj, ve stylu „já mám pravdu a dosáhnu jí za každou cenu, ať se nepřítel rozhodne jakkoliv, protože to už záleží na něm“. Postoj, který vyjadřuje jistotu, že vítězství je naše, ať se nepřítel rozhodne jakkoliv.

Položme si ale otázku – je možné vítězství za každou cenu? Je možné v nové světové válce zvítězit? A pokud ano, za jakou cenu a vyplatí se takové vítězství? Já mám pocit, že tito lidé si takové otázky vlastně vůbec nekladou, nechtějí klást anebo je jim všechno jedno, protože oni už přece dávno zvítězili. Nevím, jestli tomu opravdu věří nebo jestli věří, že Putinovi výhrůžky jsou jen plané. Anebo jestli jen bezmyšlenkovitě něco opakují, protože více přemýšlejí něčím jiným, než je hlava. Je to ale pěkné a líbivé. Lidem se to líbí, dokud nezjistí, o čem řečené vlastně skutečně bylo. V takovém případě tedy nezbývá nic jiného, že pokračovat v poměřování pinďoura, protože my ho máme stejně většího a záleží jen na tom, kdy s tím kamarád přestane.

A jak by mohla další eskalace a poměřování pinďourů vypadat? Bývalý šéf CIA David Petraeus to řekl zcela otevřeně  v rozhovoru se stanicí ABC New: Pokud Rusko použije na Ukrajině jakoukoli jadernou nálož, NATO provede masivní konvenční útok na Rusko. V tom případě je ale nasnadě, že ruská jaderná doktrína bude aktivována a Rusko provede jaderný útok na státy NATO, včetně nás. Myslím si, že důvod její změny je to, že s touto možností Rusko rozhodně počítá a nebyla jen z důvodu nějaké demonstrace síly a odstrašování. Tedy, i když téměř všichni analytici se shodují na tom, že Rusko nikdy nebude dotlačeno k tomu, aby mělo důvod takto zareagovat. Na druhou stranu nic není vyloučeno. Pokud by se za rok podařilo Ukrajině nasadit vlastní rakety dlouhého doletu Neptun, kterými by mohli zasáhnout Moskvu, je možné, že by Rusko takto zuřivě zareagovat skutečně mohlo a je na to připraveno.

Stále ale mluvíme pouze o jaderném útoku na Ukrajinu – strašení západních analytiků ruským jaderným útokem na západní sáty je hloupé a nesmyslné – muselo by být pouze reakcí na útok členů NATO na Rusko. To má Putin na mysli, pokud o něčem takovém hovoří. Rozhodně to není o tom, že by pouštěl hrůzu a strašil útokem na nás. Jinými slovy – buď to západní analytici nechtějí vědět, Rusku nerozumí nebo tyto věci záměrně překrucují.

Petr Suchý, politolog z Masarykovy univerzity a odborník na vývoj jaderných zbraní, jejich kontrolu a odzbrojení věří, že Putin se  snaží dále jen mobilizovat ruskou pátou kolonu v Evropě a dodávat jí sebevědomí. Ve skutečnosti nic nehrozí, ale eskalace podle něho může vést k aktivizaci „mírového hnutí“, přímo či nepřímo podporovaného Ruskem. Pan Suchý má v tomto možná částečně pravdu, jenže jaká je jiná alternativa, pokud válku nechceme? Udržovat aktivní první čtyři kolony proti Rusku, mírová hnutí násilně potlačovat a pokračovat v eskalaci? To přece také nechceme. Opakovat, že nic nehrozí a pokračovat na spirále eskalace, poukazovat na to, že jde „jen o válku nervů“ asi není nejen uklidňující, ale ani spolehlivá metoda, jak eskalaci zabránit. Zabránit jaderné válce by ale naopak mělo být naprostou prioritou, pokud jako lidstvo chceme existovat dále – ne tuto věc bagatelizovat a odsouvat s poukazem na to, že jde jen o hru nervů a strašení, které není opodstatněné. Nejenže není, ale toto riziko je nejvyšší od dob poslední světové války.

Existuje nebezpečí, že západ otupí na ruské vyhrožování jadernými zbraněmi – stokrát opakovaná výhrůžka ztrácí svojí účinnost, lidé si zvykli na to, že jde jen o planá slova, která Kreml nemyslí vážně a že těch linií bylo překročeno tolik, že je vše jen psychologická hra (jak komentátoři stále opakují a tím nás uklidňují). Může se stát že v tomto stavu otupělosti západ nepostřehne ten okamžik, kdy svoji výhrůžku tentokrát bude Rusko myslet vážně a bude ji přesto ignorovat tak, jako obvykle. Může pak být zaskočen a nepříjemně překvapen.

Všichni se teď řeší hlavně sami sebe, už tolik neupínají na Čínu, ale na Donalda Trumpa – toho stejného Trumpa, kterého ještě nedávno kritizovali a hrozili se jeho rozhodnutí. Dnes se ho snaží naklonit si na svoji stanu, lichotit mu a mluví o něm stále více veskrze s nadějí a pozitivně. Je skoro až neuvěřitelné, jak někteří v průběhu doby své postoje a komentáře dokážou pokrytecky měnit… Tak uvidíme, jakou novou dynamiku přinese. Myslím si ale spíše, že žádné zázraky neudělá, podobně jako už dříve s „rakeťákem“ Kimem, kdy spolu soutěžili o to, kdo má větší jaderné tlačítko. I když Trump údajně slibuje, že Ukrajina bude jeho prioritou, myslím si, že přednost bude mít stejně nakonec Čína. Nakonec ani sami republikáni rozhodně nejsou v otázce Ukrajiny nijak jednotní a možná ani Trump ještě nemá jasno, co bude dělat a jedná spíše impulzivně.