Trumpovo tažení posiluje Orbána a Babiše. Naší nadějí je jen silná Evropská unie
Autokraté jako Orbán, Babiš i Kickl jsou přesvědčeni, že se díky Trumpovi stali mainstreamem a naopak EU se ocitla na periferii. Mohou se proto po vzoru Trumpa pokusit provést podobný puč, zavést autoritativní vládu a navázat úzké vztahy s Putinem. Toto nebezpečí by nás mělo upevnit v přesvědčení, že – pokud chceme žít ve svobodné a demokratické společnosti – musíme za každou cenu bránit Evropskou unii. EU má jistě spoustu chyb, ale přes všechnu byrokracii, regulace, směrnice, Green Dealy a migrační pakty zůstává jedinou zárukou naší svobody a bezpečnosti. Nic lepšího než tuto „umdlévající“ demokracii opravdu nemáme. Píše Jan Vávra
Právě naopak, naší naděj, je defederalizace EU a návrat k EHS a společenství svobodných národů. Nebo minimálně návrat před lisabonskou smlouvu. Každý stát musí mít možnost si sám rozhodovat o své politice, tak aby volby nebyly jen formalitou a nástrojem, který voličům dává jen minimální možnost něco měnit na úrovní obrovské nadnárodního celku. Je třeba jasně odmítnout princip sdílené suverenity. Je třeba vrátit se do stavu ve které by politici byli – když ne přímo – tak mnohem příměji odpovědní svým voličům. Je třeba ukončit ideál federální Evropy založené na ideologii a vrátit se zpět, když ještě politika dávala nějaký smysl. Tedy, vrátil bych se do 90. let a začal znovu.
Celá EU se totiž dostala po roce 2000 postupně na chybnou trajektorii vývoje. Někteří to ale dodnes nechápou. Anebo chápou, ale nechtějí si to připustit. Chtějí věřit, že ten dům který si postavili na špatných základech je v podstatě dobrý, jen stačí upravit střechu, opravit zateplení a vyměnit okna. A bude to úplně OK. Ale nebude.
Jen na nás tedy záleží, jak dlouho se budeme babrat s doděláváním a vymýšlením oprav. Ale uznávám – řekněte někomu, kdo si postavil dům, když to trvalo dlouho a dal do toho tolik energie, že ho postavi na blbých základech. Nebude vám věřit. Bude vás dokonce považovat na nepřítele nebo toho, kdo mu chce jeho dům zbourat. Neuvěří vám a bude ho dál zvelebovat. Pak přijde zemětřesení a povodeň a vezme mu vše najednou. Zatímco domy na skalách vydrží…
To mi právě připomnělo slova z Bible, které by se na EU možná dala použít:
“Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude tedy podoben muži prozíravému, který postavil svůj dům na skále. A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům — ale nezřítil se, neboť byl založen na skále. A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, který postavil svůj dům na písku. A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům — a zřítil se a jeho pád byl veliký.”
Jinými slovy – písek je vznešená, ale prázdná a pošetilá ideologie, ale ona skála jsou voliči a odpovědnost politiků.
Všimněme si, jak lidé jako Vávra vznášejí lživé argumenty a straší nějakým pučem a zaváděním autoritativní vlády. Docela by mě zajímalo, zda lidé těmto nesmyslům a strašení opravdu věří. Nebo zda to spíše jen používají jako argument. Těžko říct, asi jak kdo. Pokud jim jde skutečně o demokracii, neměli by mít problém s tím, že je tu část lidí, kteří sdílenou suverenitu EU odmítají a nenazývat tento politický proud něčím, co není demokratické. Pak se totiž oni sami pasují do role zachránců demokracie a jejich jediných nositelů. Přitom je to tak jednoduché – demokracie patří každému. Nejsou tu žádní demokraté a škůdci demokracie, jak se snaží propagovat i veřejnoprávní média. Je to stále stejná písnička. My jsme ti dobří a vy jste ti zlí.
Nepolarizujme takto společnost a nedělejme takové rozdíly. Myslím si, že nám všem jde o jedno a jde o standardní politický boj o podobu politiky. Já odmítám princip sdílené suverenity, ale respektuji to, že ti, kteří si to nepřejí jsou stále v převaze a vedou EU. My se to pouze snažíme změnit. Respektuji to, že pro někoho je ona skála jejich vidění demokracie a naopak onen písek že jsou ti škůdci, kteří jim chtějí jejich dům zbourat. Proto se tak zuřivě bijí i o koncesionářské poplatky a mají takový strach o osud České televize. Přitom je úplně iracionální. Zkrátka my – odpůrci integrace jsme pro ně nepřátelé. S tím nic neuděláme.
Je třeba jasně odmítnout princip sdílené suverenity, zrušit přebytečné regulace a dotace, přestat si hrát na objektivitu a na její hlídání, pokud jí není možné dodržet, změnit financování veřejnoprávních médií, zrušit cenzuru politických názorů (digitální akt a sociální sítě), navrátit rozhodující slovo národním vládám a jejím politikám, začít nekompromisně prosazovat protimigrační politiku, zrušit možnost „změny“ pohlaví, zrušit financování všech neziskových organizací propagujících gender, politiku diverzity, neohumanismu a progresivismu, okamžitě zrušit všechny přebytečné regulace zelené dohody, uvolnit stavidla a plnou parou nastartovat ekonomiku. Ale vím, že to je naivní představa. Takto se to určitě nestane… Ne v EU.
Bude se hlavně hodně mluvit, mávat vlajkou EU, budou se dělat společná usnesení, prohlášení a deklarace a budou se stíhat, pokutovat nebo šikanovat ti, kdo se budou odmítat připojit. To je nejvíce baví, to umí dobře – to je jejich politika. Budou přemýšlet, jako by co a koho ještě zregulovali a stavět kolem sebe vysoké zdi, neprůstřelná skla, ochranné valy a sanitární kordony, aby na ně nikdo nemohl. A aby jim nikdo nevzal jejich koryta. Říkají tomu „obrana demokracie“ – ale jaké demokracie? Jejich? Ne, je to jen obrana jejich ideálů a vizí. Jejich představy o tom, jak by měla Evropa fungovat.
Jak to ale udělat a změnit kurz politiky unie, to nevím. Oni si jí dobře pojistili, vytvořili si systém dělby moci, ve kterém má sice volič nějaké slovo, ale jen velmi malé. Jinými slovy tedy bude změna probíhat v lepším případě jen pomalu. Pokud se voliči opravdu nezačnou bouřit a vlády národních států se výrazně nezmění tak, že se nezmění jejich politika jak v EU, tak vůči EU. Nemyslím si ale, že by zatím nějaká velká vzpoura či dokonce rozpad unie hrozil. I když vidíme, že politická scéna je značně napjatá, polarizovaná a doba turbulentní.
Sám nemám revoluce moc rád, určitě bych preferoval dohodu a klidné, normální předání moci. Myslím si, že o bordel nikdo rozumný nestojí. Může k němu ale paradoxně dojít, pokud se situace vyostří. Když přijdou na řadu pěsti či defenestrace a vyhazování z oken, nastupuje hard power – to už tu také bylo. Na druhou stranu středověk skončil a v latinské Americe také nejsme. Tak snad to daleko to nedojde. Uvidíme tedy, jestli je trpělivost, tolerance a shovívavost voličů v Evropě nekonečná nebo má nějaké meze.