Těhotenské testy by na sobě mohly mít upozornění na internetové stránky, které nabízejí podporu nebo pomoc v těhotenství. Problém jaké a koho?
To co mě v diskusi zaujalo není samotný poslanecký návrh – na to můžeme mít různé názory. Spíše mě zaujal strach liberálů z toho, že by někdo mohl nějak manipulovat se ženami nebo z toho, že by konzervativci mohli demokratickou cestu prosadit zákaz potratů. Už jen myšlenka na to je vede k tomu, aby se zaměřili na (podle nich ultrakonzervativní) organizace a jejich financování. Nejsou financované z Ruska, proč jsou pro Rusko důležité? Hrozí omezení naší svobody a demokracie? Zatímco když něco financují liberální oligarchové (Soros, apod.) je vlastně vše pořádku a liberálové naopak tyto lidi budou chválit jako velké podporovatele pokroku, osvěty, velké donátory a filantropy.
Je tak trochu paradoxem, že v naší liberální společnosti má ochrana života žab, mloků, křečků nebo stonožek vyšší prioritu, než ochrana lidského nenarozeného života. Tak si říkám, kde to žijeme? Je to normální? Je v pořádku, když za to, že ublížíte některému z těchto tvorů, budou vás honit za týrání zvířat a celá společnost bude na nohou, zatímco, když je nějaké ženě proveden potrat a její nenarozené dítě je usmrceno, nikdo se toho ani nevšimne, protože prý žena má právo si o tom rozhodnout? A pokud by někdo těmto matkám chtěl poskytovat osvětu, by byl okamžitě v podezření, že je manipulátor, dezinformátor, ruský agent a ten kdo ohrožuje svobodu a demokracii.
Určitě bych neměl žádný problém s tím, pokud by matky uvažující o potratu byly odkazované na podporu a pomoc ministerstva zdravotnictví. Jenže to by skutečně musely platit jiné zákony, které by jasně řekly, že potrat je zločin a trestný čin, který do moderní a civilizované společnosti vůbec nepatří. Tedy právě zákon, jehož možného prosazení v budoucnu se liberálové nejvíce děsí. A při tom by to měla být úplná samozřejmost – chránit nenarozené lidské životy zákonem. Co je na tom extrémistického nebo extrémního?
Už dnes má žena – pokud je tak nezodpovědná nebo pokud se rozhodne, že dítě, které počala vlastně ani nechce – odložit anonymně do baby boxu a zachránit mu tak život. Argumentovat tedy právem ženy rozhodovat si o své děloze je nesmysl. Ta děloha je sice její, ale ten život v ní jí nepatří. Ten je svobodný už od svého zrození. I když se nemůže bránit. Pokud někdo chápe jeho ochranu jako nějaký ultrakonzervativismus nebo fanatismus, pak asi vůbec nechápe podstatu života. A jde mu hlavně o své vlastní pohodlí, takže raději bude chránit stonožky a žížaly, než svůj vlastní rod. Člověk tím vlastně říká, že nenávidí sám sebe.
Ale samozřejmě, vše souvisí se vším a nechci nijak znevažovat nutnost ochrany přírody nebo to, že zabíjení zvířat proto to, abychom mohli jíst jejich maso, je nutné. Ochrana lidského života by ale měla patřit mezi ústřední body tzv. udržitelnosti. Nejde přece o žádné bezcenné kusy na vyhození. Jde o budoucí lidi. Ano, ještě se nenarodili, ale již byli počati a byli k tomuto našemu světu připoutání – jsou již tedy součástí našeho světa a naší společnosti. Ještě se nenarodili, ale již nyní se připravují na svůj příchod na náš svět. Pokud se ale k nim budeme chovat takto macešsky a tato pouta násilím trháme, vrátí se nám to. Nakonec jedním z důsledků tak skutečně může být i pokles porodnosti nebo neschopnost počít dítě. Víme, že stále více páru má s početím vážný problém.
V každém případě si myslím, že jakkoli by bylo postavení potratu mimo zákon potřebné, tak strach liberálů z jeho prosazení je asi úplně zbytečný. Naše společnost je ve své podstatě převážně liberální a politická poptávka po tom rozhodně není. Strany, které by ho prosazovaly by měly jen minimální šanci na úspěch. Nakonec vidíme to i na stranách, které jsou liberály označovány jako ultrapravicové, nacionalistické, často argumentující tradičními hodnoty. I ty se této otázce raději vyhýbají a není to pro ně téma.
Přece jen v Evropě nejsme jako v USA, kde je diskuse kolem potratů mnohem otevřenější i vyhrocenější. To v Evropě, až na výjimky, prakticky nevidíme. Tedy ani v té části Evropy, která je paradoxně převážně katolická. A ani sama církev nevyvíjí v této oblasti žádné velké aktivity a spíše tiše mlčí. Možná se také bojí odporu veřejnosti a nálepek extrémistická. Nebo toho, že by mohla být obviňována ze spolupráce s Ruskem či americkými republikány Trumpa.