Je čas na nový systém

Semd hříchů dnešní společnosti

politika bez zásad
bohatství bez práce
požitky bez morálky
vědomosti bez charakteru
obchod bez etiky
věda bez lidskosti
náboženství bez obětí

aa

Měl jsem možnost zažít život v socialismu i v kapitalismu a můžu říct, že ani jeden systém není demokratický, spravedlivý a dobrý a ani jeden není lepší, než druhý. Revoluce v roce 1989 byla jen šlápnutím z bláta do louže. Něco se změnilo k lepšímu, jiné ze zase k horšímu, ale celkově to nebyl žádný výrazný pokrok, ani posun vpřed. Spíše tak trochu jen jiné přerozdělení bohatství a moci, jiný způsob… Ten opravdový pokrok a ta opravdová demokracie a prosperita je stále jen před námi. Není to socialismus, ani kapitalismus. Je to společnost založená na duchovních principech, na souznění s přírodou a vesmírem, společnost bez obchodování, bez soutěžení a bez měření sil kdo z koho. Společnost, ve které čas nehraje roli a kde zvyšování produktivity práce, honba za materiálním ziskem a jeho kumulování neexistuje.

Mnoho se dnes mluví o potřebě revolty a protestu proti současnému řádu, zvl. v souvislosti s hnutím Okupuj Wallstreet nebo Anonymus. Čím ale současný řád nahradíme? Jedna věc je vnitřní revolta a druhá vnější revolta – svět může změnit mírovým způsobem jen ta vnitřní revolta – to, že každý změní sám sebe a zůstane sám sebou, ne to, že bude s někým a proti někomu bojovat. I málo duchovně založení lidé si uvědomují potřebu změny. Ta změna musí být ale postavena a vybudována na vnitřních, přirozených základech – nelze ji docílit tak, že jen zbouráme současný řád.

Spíše, než o destrukci, jde o vnitřní proměnu, protože jen ta může změnit i věci kolem nás. Jistě, asi i vnější revoluce jsou důležité, ta opravdová revoluce se ale neodehrává venku a není vidět. Odehrává se totiž v srdci každého člověka, jako jeho vlastní, soukromá revoluce. Je to změna vědomí, která nás odpoutává od našich starých zvyků, předsudků a komplexů, které jsme si vybudovali a kterým jsme uvěřili. Je to změna pohledu na svět, ve kterém začneme chápat, že náš život na Zemi je jen velmi krátkou zkušeností, že Země není naším majetkem, ale je nám jen propůjčena do správy a že člověk není vrcholem stvoření a není ani nejdokonalejší bytostí. Že nemá právo dělat věci, které dělá a naopak, že má povinnost dělat věci, které opomíjí pro svoji honbu za ziskem, pro svoje falešné modly, které povýšil za svůj smysl života a jichž se stal otrokem.

Je čas, aby tento otrokářský systém, který jsme si vybudovali a jehož otroky jsme se stali, skončil. Je to totiž falešná realita, falešný matrix, je to lež a podvod. Systém, kterému my sami děláme blbce, aby z něho profitovali ti, kteří nás za blbce a ovce pokládají. Takový systém jsme si za tisíce let naší civilizace vybudovali. V historii naší civilizace se měnily režimy, ale tento princip nebyl nikdy odstraněn. Nyní se blížíme do bodu jeho maximální udržitelnosti, kdy i tento princip bude překonán a stane se přežitkem. Civilizace duchovní prosperity a zlatého věku. Civilizace, která vyjde ze své izolovanosti a spojí se s jinými vyspělými civilizacemi, z nichž mnohé prošly v minulosti podobným vývojem a budou nám nápomocni při budování nového – normálního světa.

Z historie víme, že komunismus je s demokracií neslučitelný. Kapitalismus slučitelný je, je ovšem otázka zda demokracii potřebuje? Podle mého názoru nejen že ji nepotřebuje, ale spíše mu překáží. V jeho zájmu je si ji privatizovat pro sebe a tak ji omezit. A jeho cílem možná pak i ji celou koupit a zrušit. Jedině to může umožnit jeho nekontrolovatelný růst. Dosud je kapitalismus do jisté míry limitován a regulován, i když pod vlivem lobbistů globálních korporací spíše ve prospěch korporací.

Skutečnou moc nemají ti, kdo jsou voleni v demokratických volbách, ale ti, kdo ovládají peněžní toky. Stát je závislý na korporacích a jejich příjmech, přestože mnoho korporací, ač jsou po celém světě, ve skutečnosti nejsou nikde. Nebo mají sídlo na pustém ostrově v oceánu, někde v daňovém ráji. Občan nemá ve sporu s korporacemi a oligarchy téměř šanci a ani stát nemá mnoho možností, jak je ohlídat. Korporace a oligarchové zkrátka ovládají náš život a likvidují střední třídu, neboť běžný podnikatel nebo místní výrobce nemá mnoho šancí jim konkurovat. Zatímco tak roste počet super bohatých, roste i počet chudých, kdežto střední třída mizí. Výsledek je ten, že tu máme ovládající a ovládané, ti kteří jsou si rovni a ti, kteří jsou si rovnější – i když formálně zákon platí pro všechny stejně. Praxe je ovšem jiná, protože ti, co mají peníze, mají i větší moc. Demokracie – nedemokracie.

Komunismus vznikl jako odpor proti tomuto systému. V době, kdy lidé ještě věřili, že odstranění třídních rozdílů povede ke spravedlivé společnosti. Nestalo se tak. Od dob občanské společnosti se stále jen pokoušíme o systém s lidskou tváří. Socialistický selhal a kapitalistický také nefunguje… Skutečně demokratickou společnost se dosud nepodařilo vybudovat. Pořád nám tu vzniká jakási elita se sklonem kontrolovat společnost a uzurpovat si bohatství a moc pro sebe. A jestli má rudou, modrou nebo zelenou barvu není až tak důležité. To je ostatně možná i problém toho, proč se malá část lidstva přežírá a zbytek umírá hlady. Bohatství a moc se koncentruje mezi skupinu několika nejbohatších lidí světa, kteří prostřednictvím o něco méně bohatých kontrolují světové hospodářství a částečně i politiku. Jsme jejich rukojmí. My i politici, protože jsou i jejich chlebodárci. Korporace zkrátka určují styl našeho života, nejen politiku a byznys, ale vše, kde mají nějaký vliv. A to je všude, kde hrají roli peníze.

Zájmem korporací není blaho společnosti, ale vlastní zisk. A tomu je podřízen i náš život. Je závislý na tom, jaký máme výkon, jak rychle rosteme, kolik nakoupíme, vyrobíme a spotřebujeme. A jestliže toho spotřebujeme málo, je to špatné. Naše společnost začne stagnovat. Poroste extrémismus a může se rozpadat. Vidíme, že co nejvíce vyrobit, nakoupit a spotřebovat je extrémně důležité. Vidíme, jak je zranitelná…

A bude tak dlouho, dokud nebude existovat energie, která bude volně dostupná a zdarma. Energie má totiž cenu zlata a její nedostatek a cena udržuje náš život v otroctví a koloběhu spotřeby. Nutnosti neustále práce a výdělku. Kdyby ale existovala energie, která by byla zdarma, naše pracovní by ze mohla zkrátit postupně možná až na dvě hodiny denně, mohl by být časem zrušen peněžní systém, autorská práva, duševní vlastnictví a jedinou kvalifikací na správní či pracovní pozici by byly znalosti, zkušenosti a morální profil. Vlády by byly nahrazeny správami a psychopati by byli z vedoucích pozic zcela automaticky vyloučeni. Nikdo by nikomu nevládl, ale pouze spravoval svěřené. Moc by tak nikoho nelákala, protože by nepřinášela žádné uspokojení a peníze by byly bezcenné. Práce by se stala zábavou a radostí – dobrovolnou službou a seberealizací.

Tato energie zdarma je ve skutečnosti prý na Zemi již k dispozici, je ale utajena. Je to ta stejná energie, kterou využívají všechny vyspělé civilizace ve vesmíru. Je totiž zcela proti zájmu těch, kdo řídí svět. Chtějí ji využívat pouze pro sebe. Vědí, že kdyby byla prozrazena a generátory na volnou energii by se prosadily v průmyslu, vytápění či dopravě, jejich moc by byla vážně ohrožena. Energie totiž tvoří nejvyšší náklady a také zisky.

Samozřejmě nejde ale jen o energie. Ta by sice výrazně snížila naše náklady a vyčistila životní prostředí, ale co taková přelidněnost? Ta se blíží svému maximálnímu limitu udržitelnosti. Tady nevidím žádné řešení. Pokud bude klesat, bude populace stárnout a většina lidí nebude v produktivním věku. Pokud bude naopak stoupat, Země všechny neuživí a bude málo místa pro všechny. Ani jedno není dobré. Možná právě proto je cílem iluminátů hromadná redukce populace. Možná se domnívají, že až populaci zredukují a ujmou se vlády, potom budou nasazeny generátory na volnou energii. A možná je to i slib, kterým jim ďábel dal a uvěřili tomu, že budou dědici a vládci světa. Neví, že tento svět, který je připraven, nebude už pro ně. Jak se říká: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Samozřejmě ani volná energie, ani snížení populace by ještě pořád nepřineslo ideální stav. I kdyby se svět posunul tak daleko. Pořád by bylo třeba změnit materialistické paradigma, které by ještě stále přetrvávalo. Proč, protože jsme zvyklí dělat věci, tak jak děláme. Jsme tak naprogramovaní. A změnit přístup z racionálního na život v souladu s přírodou a na vycházení z vlastních pocitů, znovu se naučit s přírodou komunikovat, komunikovat mezi sebou navzájem, duševně se otevřít, zbavit se otrockých a nesmyslných návyků – to je běh na delší trať.. Jsem přesvědčen o tom, že ani život na Nové Zemi po příchodu Krista nepřinese okamžitou změnu. Viditelně možná ano, ale ve skutečnosti se budeme ještě dlouho znovu učit normálnímu životu a zbavovat se starých návyků. Nebudeme již ovšem sami. Budeme znovu integrováni do společenství jiných vesmírných vyspělých civilizací. A to celý proces založení nové civilizace Země jen urychlí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *