Spasení skrze víru?

Co znamená, když bylo řečeno, že člověk může být spasen jen skrze víru? Znamená to, že stačí jen víra bez ohledu na skutky? Samozřejmě, že ne, protože víra se pozná podle skutků. Dobré skutky jsou jen důsledkem, plody pravé víry. Ano, víra bez skutků je mrtvá – skutky je třeba chápat jako projev pravé víry, ne jako prostředek ke spáse. Skutky bez pravé víry jsou také mrtvé.

To, že člověk může být spasen pouze skrze víru znamená, že nemůže být spasen pouze na základě skutků. Spása je totiž nadpřirozený dar, který si není možné zasloužit. To znamená, že nikdo nemůže dosáhnout Boha bez toho, aby se Bůh sám sklonil k člověku a dál se mu poznat. Člověk nemůže být spasen vedením života bez hříchu, jestliže před tím hřešil a potřebuje odpuštění a milost. To není v lidských silách si zajistit.

Navzdory tomu, že mnoho duchovních směrů je založeno na tom, že člověk žádnou spásu nepotřebuje a k tomu, aby dosáhl Boha potřebuje pouze dobré skutky, bezhříšnost, změnu vědomí, pozitivní myšlení a zbavení se ega… Tato náboženství a duchovní směry vůbec nepočítají s tím, že člověk sám nemůže dosáhnout Boha, i pokud se bude o všechny tyto věci celou svou silou snažit. Dosáhnout spásy není možné dříve, dokud člověk Boha neuzná jako nejvyšší inteligentní bytost a Stvořitele a nepřijme od něj odpuštění a dar spásy.

Největší překážka k přijetí tohoto daru není ego, nedokonalé vědomí, zlé skutky ani negativní myšlení. Je to především pýcha a nedůvěra k Bohu jako k bytosti, která má nade mnou i nad celým světem moc. Bůh od člověka totiž nevyžaduje dokonalost, pozitivní myšlení, bezhříšnost – ba dokonce ani změnu vědomí. To všechno jsou dary, které jsou dávány jím – nikoli cíle, kterých má člověk dosahovat. Bůh od člověka vyžaduje oddanost a jeho srdce.

Jestliže někdy potkáte věřícího člověka a zjistíte, že se vám nezdají jeho skutky, možná budete mít sklon ho škatulkovat, posuzovat nebo dokonce soudit či odsuzovat jako nehodného. Tady si je ale třeba dát velký pozor. Můžete mít pravdu, že jeho vědomí a skutky jsou nedokonalé (protože vy máte lepší poznání, což vás svádí se domnívat, že jste již duchovně vyspělejší), ale nesmíte zapomínat na pokušení duchovní pýchy a sklon se domnívat, že vy si Boha zasloužíte více nebo, že již máte své místo v nebi zajištěno, protože dodržujete všechna přikázání. To může být velký omyl. Proč? Protože základním atributem duchovní vyspělosti není stav vědomí, pozitivní myšlení, neomylnost ani skutky, ale právě víra, důvěra a oddanost Bohu.

Jsou dva lidé – který z nich je duchovně vyspělejší? Jeden má velké poznání, je velmi zbožný, neustále dělá dobré skutky a pozitivně myslí. Jen zřídkakdy se dopustí omylu. Neustále medituje a komunikuje s duchy. Každý den se napojuje na Zdroj světla. Jeho velkou slabinou ale je, že si o sobě myslí, že je duchovně vyspělý a že má právo na to, aby byl respektován jako zralý člověk – což způsobila jeho pýcha. Často se zabrán sám do sebe nebo do služeb společnosti, ale když má projevit lásku k méně respektovanému člověku, taktně se omluví a místo pomoci mu dá dobrou radu – např. že se musí ještě hodně učit.

Pak je tu druhý člověk – na první pohled nerozumný, dopouští se mnoha omylů a nerozvážností, často nevědomky hřeší a vůbec nebudí dojem moudrého člověka. Spíše někdy rozervaného, které bojuje sám se sebou, ale v pravou chvíli projeví lásku a udělá si čas na někoho, kdo ho potřebuje. Který z těchto dvou lidí je duchovně vyspělejší? Ano – ten druhý. To, co uznává člověka svět není to, co očekává od člověka Bůh. Jak je to možné a proč si Bůh nevybírá pro svá zjevení respektované kapacity? Proč si vybírá obyčejné lidi, lidi s jednoduchým myšlením, mrzáky a žebráky? Z našeho pohledu jsou tito lidé méněcenní, protože nejsou dostatečně výkonní, atraktivní, perspektivní nebo uplatnitelní. U Boha je to však přesně naopak.

Bůh si totiž neváží člověka proto, jaký je a kolik toho má. On si hledá lidí, kterým toho mnoho chybí a kterým toho může hodně dát. Nehledá si krásné zlaté nádoby plné vína, ale nádoby, které jsou prázdné – a klidně i ošklivé nebo staré. To nehraje roli. Bůh pro svoji práci potřebuje jen prázdné nádoby, protože ty mu mohou nejlépe sloužit.

Takovou nádobou byl i Kristus. Nádobou zcela naplněnou Bohem a proto obdařenou veškerou jeho mocí. Jen tak se mohl Bůh dokonale projevit jako člověk. Člověk není velký podle toho, co ze sebe udělá a za co je považován, ale podle toho, jak malý je vedle Boha a jak ho miluje. Láska je totiž jediná dokonalost – je více, než pouhé skutky. Není to ale láska za odměnu nebo za podmínky. To je láska lidská a láska světa. Boží láska není za odměnu ani za podmínek. Je to čistý dar a radost. Je to láska, která sebe klade až na druhé místo. Láska, která se dokáže obětovat. A přesně to udělal i Bůh. I přes svoji velikost se snížil tak, že přišel jako člověk.

z evangelia sv. Matouše:

Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‘Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!’ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům:

‘Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.’ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‘Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?’ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‘Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *