V neděli došlo k přerušení internetového kabelu propojujícího Finsko a Německo. Další den se stejná věc stala s kabelem mezi Litvou a ostrovem Gotland. Nedávno se navíc v Irském moři ukázala ruská loď Jantar. Má sloužit i ke stříhaní kabelů. Máme se začít bát?
Já si myslím, že není otázka zda někdy přestane internet fungovat, ale kdy. Ať už půjde o přírodní jev nebo dílo sabotáže kohokoliv. V tomto případě lze ale mluvit o tom, že určité obavy jsou na místě, i když zatím nic nehrozí. Nejde ale jen o to, že závisláci na internetu dostanou šanci si od něj konečně odpočinou, že si svůj oblíbený web už neprohlédnete, že nebudete moci napsat komentář pod článek, že ztratíte své virtuální kamarády na sítích a budete muset vyhledávat osobní kontakty, že seznamování bude složitější, že si nebudete moci zahrát svoji on line hru, že si nebudeme moci něco vygúglit, že si budete muset znovu kupovat slovníky, a encyklopedie, že váš chytrý telefon vám bude k ničemu, protože votsap i jiné aplikace bez internetu nebudou fungovat… Jde o ještě závažnější problém:
Bez internetu dnes nefunguje pomalu nic, vše je propojené se sítí. Dnes se neustále boji o nutnosti boje proti hybridním hrozbám, proti dezinformacím, o nutnosti vynakládat více na zbrojení… Nikdo ale téměř nezmiňuje nutnost připravenosti na to, aby společnost byla schopná fungovat bez internetu. Útočníci o této slabině velmi dobře vědí. Až přestane internet fungovat, vrátíme se o 30 let zpět a všechen technologický pokrok, který jsme za tu dobu ušli bude náhle z velké části pryč – tak jednoduché to je. Jsme na to připraveni a co by mohlo být příčinou, že internet skutečně jednou nebude fungovat?
Jak už bylo zmíněno, většina globálního internetového připojení je zajišťována podmořskými optickými kabely. Jejich poškození by mohlo způsobit, že internet nebude dostupný. Vedle toho existují ale i jiné možné příčiny, jakokoordinovaný útok na klíčovou internetovou infrastrukturu, například DNS servery (Domain Name System), které překládají domény na IP adresy nebo pokud by velké státy nebo globální instituce koordinovaně odpojily internetové uzly (například pro jako akt války). Možné je i selhání či vyřazení velkých cloudových poskytovatelů, což by mohlo způsobit domino efekt, zvláště pokud by šlo o chybu v softwaru nebo hardwaru. Internet také stále více využívá satelitní technologie. Pokud by došlo k masivnímu poškození satelitů, například srážkou s vesmírným odpadem nebo útokem, mohlo by to přerušit připojení v oblastech závislých na satelitním internetu. V neposlední řade jak je uvedeno níže může být vedlejším důsledkem výpadku elektrických sítí a geomagnetických bouří, které mohou poškodit satelity, komunikační systémy a elektrické sítě.
Něco podobného a asi ještě horšího by se mohlo stát i tímto kolapsem elektrických sítí, kdy by se svět náhle ocitl bez dodávek a možnosti distribuce energie. V takovém případě by přestalo fungovat prakticky vše. To je sice méně pravděpodobné, přesto ne vyloučené. Proč by se to mohlo stát je hned z celá řada příčin jako geomagnetická bouře, koordinovaný kybernetický útok na kritickou infrastrukturu, globální energetická krize v důsledku válek a přírodních katastrof, rozsáhlý výpadek v přenosové soustavě, elektromagnetický puls z jaderné exploze ve vysoké atmosféře, selhání satelitních systémů.. Náš svět je zkrátka extrémně zranitelný, i když si to ani neuvědomujeme a veškeré výdobytky moderní doby bereme prakticky jako samozřejmosti, bez kterých se už ani neobejdeme.