Učitelka mateřské školy ve Vídni otěhotněla se 14letým chlapcem
Pokud byl mezi nimi rozdíl deset let, tak to byli ještě v podstatě vrstevníci. Není ale nic neobvyklého, že mnoho mladých lidí dává přednost vztahům se staršími lidmi, zatímco vrstevníkům se vyhýbá. Ti se tak mohou něčemu přiučit a najít jakousi oporu u zkušených, naopak ti starší s těmi mladými zase mohou snadno manipulovat a využívat je. Každopádně velký věkový rozdíl je asi často určité riziko.
Hormonům člověk vždy neporučí, pud a emoce velmi snadno dokážou mozek a racionální uvažování úplně vypnout. Jako když berete drogy. Je to zkrátka omamné. Ve světlých chvilkách si člověk něco začne uvědomovat a řekne si – toto přece nejsem já, dělám něco, co nechci, ale pak do toho stejně zase spadne. V tomto případě je ale určitě velmi přitěžující okolností vztah učitel – žák. Většinou se to týká učitelů a mužů obecně, ale vidíme, že se to nevyhýbá ani ženám. I tehdy, když se to ještě navíc promíchá s pudy mateřskými a pečovatelskými. To je pak něco podobného, jako hluboká láska k dětem u pedofilů. Hormony mohou úplně měnit a deformovat vnímání reality. Tak, že si člověk vůbec ani neuvědomuje, že by dělal něco špatného. A pokud ano, nemůže si pomoci.
Není to ale omluva. Soudy se příliš nezabývají tím, do jaké míry je v takovém případě svobodná vůle člověka omezena. Pokud je člověk formálně zdravý a příčetný, je to jeho problém a je z hlediska zákona vinen. I když ve skutečnosti potřebuje spíše psychoterapeuta. Zločinů se většinou nedopouštějí zdraví a normální lidé – obvykle jsou to lidé nějak narušení, ať už psychicky, emocionálně, sociálně nebo morálně. Jejich vnímání reality, toho co je správné nebo ne, je vždy deformované. Důležité ale je, jestli si to později jsou schopni nejen uvědomit, ale hlavně přiznat sami sobě. Jestli je tu nějaký znak sebereflexe.