Osídlování vesmíru

28

Za poslední stovky milionů let proběhlo v osídlování kosmického prostoru mnoho velkých změn. Některé původní civilizace zanikly, protože sami sebe zničily a někdy dokonce i celou svoji hvězdnou soustavu. Další úspěšně expandovali do vzdálenějších částí kosmu. Jiné opustily hmotné a astrální reality a natrvalo přešly do duchovních světů. Došlo k velkému promíchání civilizací, díky čemuž vzniklo mnoho rozmanitých bytostí a forem života. Podobně tomu bylo i na Zemi, kde došlo během milionů let k míšení velkého množství rozličných ras.

Každá civilizace ve vesmíru nejenže se nalézá na jiném stupni vývoje (podobně jako národy na Zemi), ale má za úkol rozvíjet jiné kvality, tak jak jim to bylo určeno tvůrci, mistry a archanděly, které mohou vytvářet andělské bytosti schopné nést ducha a umožnit mu vývoj a poznání Boha. Vytváření civilizací takových bytostí s sebou přináší specifické vlastnosti i problémy, se kterými se takové civilizace musí vyrovnat, se kterými se musí vypořádat, aby mohly postoupit na novou, vyšší duchovní úroveň.

Jsou civilizace bytostí, které byly stvořeny jako dokonalé a v astrálních realitách mají osvědčit své kvality. Pokud se odchýlí, prodlouží si cestu svého vývoje – dojde k jejich pádu – vzdálení se od Boha, centra Nejvyššího vědomí a dokonalosti. Některé z nich se mohou dostat tak hluboko, že se mohou na 4D a nižších úrovních stát obětí parazitních ras, skrze které se Satan snaží dostat pod svoji kontrolu také lidské rasy, které jsou nositelem nezávislé a svobodné vůle. Pod jeho kontrolou jsou jak jeho některé odpadlé lidské, dévické, tak humanoidní rasy – jsou to de facto jeho kolonie.

Na nižších úrovních do 3D reality se tyto civilizace navzájem neznají, neví o sobě, žijí v izolovaných vesmírných systémech. Teprve dosáhnou-li potřebné technologické úrovně, které jim umožní tuto realitu překročit, cestovat časoprostorem a překonat tak obrovské vzdálenosti, mohou se kontaktovat. Jednostranný technický a rozumový vývoj však pro ně znamená mnohá úskalí, neboť se jim podaří získat možnosti, na které ještě nejsou připraveni, síly, které nedovedou správně ovládat a které pak ovládnou je a přivedou do propasti – jak to vidíme na parazitních reptilních rasách, které jsou odsouzeny k zániku a vymření. Pokud však dosáhnou i potřebného stupně duchovního vývoje, nejenže jim jsou ku prospěchu, ale mohou se kontaktovat i s civilizacemi ve vyšších realitách, včetně duchovních andělských, ve kterých sídlí mistři, tvůrci a správci světů.

Pak jsou i civilizace a podrasy bytostí, které jsou stvořené a vyšlechtěné nižšími bytostmi. Ty mají jen kolektivní vědomí – jsou to takoví dokonalí bioroboti či androidi. Nemají zcela svobodnou vůli a jsou řízeny svými tvůrci. Tyto projekty se někdy mohou vymknout kontrole a zničit i své tvůrce (podobná situace nastala i v dobách Atlantidy, kdy tyto bytosti umělé bytosti žili také na Zemi).

Galaxie Mléčné dráhy je původní experimentální oblastí humanoidního typu projektu zvaném „člověk“, do něhož je zahrnut i ten pozemský. Nejen dévických, ale i humanoidních ras jsou ve vesmíru prý stovky a různých podras ještě určitě mnohem více. V jiných vesmírech jsou i zcela jiné druhy bytostí založené na úplně jiných prvcích, ty jsou ovšem s bytostmi v našem vesmíru v každém ohledu nekompatibilní a mohou se kontaktovat pouze na úrovni čistě spirituální.

Galaktická historie

Galaktická historie podle našeho času začíná prý koncem prvohor, před 544 miliony lety. V této době začaly první civilizace ve Sluneční soustavě rozvíjet kosmické lety. Většina byla schopna ale cestovat jen v rámci vlastní soustavy. Začíná také obchodování mezi hvězdnými soustavami. Vytváří se a vyjednávají obchodní cesty. Začíná sdílení technologií, uzavírání různých smluv, civilizace mezi sebou začínají spolupracovat. Nejvyspělejší rasou jsou v této době Ciakar ze souhvězdí Alfa Draconis, hvězdy Orion a systému Lyra Vega, čili draci. Podle Andromeďanů byli úplně prvními, kteří skutečně začaly létat. Mnoho dalších ras se od nich učilo. Jejich vesmírná plavidla v té době, byly duté měsíce a planetky, které zrenovovali, přistavili, vytvořili své vlastní interní ekosystémy a vybavili je pohonem. Některé z nich používaly palivo, které není jako nafta, co my máme, ale jakýsi druh gelu, který se těžil v jejich hvězdném systému. A vytvořili motory na kinetickou energii, na jakýsi typ elektřiny.

Od druhohor, tedy od doby před nějakými 245 miliony lety, je již mnoho civilizací v galaxii schopno cestovat vesmírem a spolupráce mezi nimi je již na vysoké úrovni. Mnoho z nich začíná prozkoumávat a mapovat okolní vesmír a objevují nové světy. Mnoho z nich kolonizují. Planetární aliance stanovují proto pravidla kolonizace, zatímco se dostávají stále dále. Při vzrůstání obchodu dochází také k šíření forem života a k experimentování s přesazováním forem života a vegetace.

Objevují tzv. vesmírné dálnice – interdimenzionální cestování černými dírami. Jsou to tunely, které vedou do různých částí galaxie a jiných realit. Cestování skrze tyto tunely tak umožňuje být na druhé straně galaxie v okamžiku. Jen v naší galaxii je prý dodnes využíváno 17 takových tunelů. Když tedy někdo cestuje tímto způsobem, jakoby proskakoval těmito tunely – jsou to něco jako interdimenzionální skoky, ne pohyb. Několik z těchto tunelů se totiž napojuje do jiných galaxií. Je to způsob jak neuvěřitelně rychle překonat i vzdálenosti, které by i rychlostí světla zabraly mnoho let. Černá díra není prostor, ale prý jakýsi „tunel koncentrovaného času“. Celý vesmír se ale neustále roztahuje a také galaxie se rozšiřuje. To je důvod, proč některé z těchto tunelů praskly. Nikdo prý neví, jak je opravit, protože nikdo netuší, jak byly vybudovány a kdo je postavil. Předpokládá se, že je postavili ti, o kterých se mluví jako o Zakladatelích galaxie – o kterých také nikdo netuší, kým vlastně byli. Pomocí těchto tunelů byli schopni vytvářet galaxii a budovat ekosystémy pro vysazení života. 3D vesmír, který vidíme, je prý 21 miliard let starý. Stáří celého vesmíru, včetně vyšších dimenzí je prý ale 21 bilionů let. Podle Androméďanů jsou dnes plně funkční jen dvě černé díry, které ještě nepraskly.

Androméďané ale vysvětlují, že ptáme-li se na časový horizont, jen těžko nám na to mohou dát přesnou odpověď, protože se časem a jeho měřením nezabývají. Navíc každá planeta a civilizace má úplně jiná měření, i zcela neastronomická, a když nám řeknou, že se něco stalo např. před 10 000 lety, je to jen pouze jejich subjektivní pohled. I když se tak snaží tuto dobu přenést do našeho měření a chápání času, může to znamenat úplně jiný časový horizont. Kde jsou ale tito pradávní tvůrci Paa Tal dnes? Nikdo neví, kam přesně zmizely. V akašické kronice o nich neexistuje už žádný záznam. Vesmírní lidé spekulují o tom, že už dávno vystoupili do vyšších realit, když splnili svůj úkol. Je ale možné, že i jejich představa o vniku života je mylná. Každopádně však jejich poznatky sahají mnohem dále. Neví ani to, proč je nazývají Zakladatelé. Androméďané říkají, že je „stvoření“, je „tvůrce“. Možná to prý byli nějací bohové, archandělé, nebo snad přímo Bůh, který se skrze ně manifestoval.

Vytvoření biosféry a ekosystému na Zemi

V době před 245 miliony lety mimozemští předkové člověka přesazují vegetaci a formy života z ostatních systémů do jiných hvězdných systémů a vysazují ho i na Zemi. Jako nejkomplexnější a nejlepší ekosystémem v galaxii se postupem času ukazuje nakonec systém založený na kyslíku. Opravdu složité ekosystémy jako tento, se vyskytují pouze na relativně malém počtu planet v galaxii. (Takto je prý oživeno sice možná miliardy planet, ale když uvážíme, že ve vesmíru je na sto miliard galaxií, pak je to opravdu je velice málo. Daleko nejrozšířenějšími jsou univerzální vodíkové ekosystémy). Všechny životní formy jsou do Sluneční soustavy importováni a osazeni v ekosystémech Země, Marsu a Uranu. V této době se pravděpodobně na Zemi ještě testuje ekosféra, která není založena na kyslíku, a tak je atmosféra Země složena na jiných prvcích. První vegetací a faunou jsou tedy typy dévické evoluční linie. Tato se ale ne Zemi ukázala jako nesoběstačná a byla postupně nahrazena ekosférou kyslíkovou.

Staré formy tak degenerovaly a mutovaly, nebyly schopné se vyvíjet, až vymřely a nahradily je formy schopné produkovat a dýchat kyslík. V tomto přechodném období ze o Zemi zajímají draci z Alfa Draconis. Někteří lidí jsou jimi fascinovaní, přidávají na jejich stranu, což způsobuje jejich další pokles do hmoty a jejich připoutanost k oblasti planety Země. Jejich jemnohmotná těla mají stále konkrétnější formu. Draci by velmi rádi kolonizovali Zemi a původní ekosystém na vodíku je pro ně nezbytný. I když se zřejmě pokoušejí zasahovat do evoluce (přesněji řečeno do adaptace vysazených životních forem) na Zemi a vytvářet tu svoje vlastní životní formy, s přibývajícím poměrem kyslíku v atmosféře i ony degenerují, mutují a vymírají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *