Zdá se, že velkou výzvou feministického hnutí v následujících letech bude dostatečně hlasitě zdůraznit fakt, který je potřeba opakovat stále dokola – totiž že feminismus nechce ženy proti jejich vůli vytvarovat do jednotné podoby vydělávajících lídryň, ale otevřít jim cestu k tomu, aby svůj život mohly směrovat svobodně a podle vlastního uvážení – klidně k dětem a do domácnosti, pokud po tom autenticky touží.
Já si myslím, že feminismus i genderová ideologie už začaly překračovat určitou hranici liberalismu, která neznamená další vývoj, ale úpadek. Jedním z jeho rysů jsou např. i kvóty na zastoupení žen, kdy je člověk posuzován podle pohlaví a až poté podle kvalit. Úplně rozumím tomu, že někteří muži to začali vnímají velmi citlivě, zejména vzhledem ke své ješitnosti a od své přirozenosti silnějšímu egu, než mají ženy. Nyní je tedy čas, aby se společnost nevěnovala svoji pozornost zejména ženám, ale rovným dílem také mužům. Jinak to dopadne tak, že z žen budou muži, z mužů budu ženy nebo že muži a ženy se nebudou potkávat, nebudou spolupracovat, mluvit… Zkrátka, budou se nenávidět, ignorovat a přehlížet. Samozřejmě, že ne všichni muži a ženy (k tomu určitě nikdy nedojde), ale mohl by to být do určité míry nějaký nový trend.
Hlavní výzvou feministického hnutí by tedy mělo být spíše znovu nalézt tradiční hodnoty a skutečné místo žen v životě, protože si myslím, že to je to, co dnes nejvíce chybí. Mám za to, že cesta k tomu, aby svůj život mohly směrovat svobodně a podle vlastního uvážení již byla dávno otevřena a v tomto ohledu feminismus dávno své poslání naplnil. Není tedy už co opakovat – je to kotraproduktivní a vede právě k nárůstu maskulinismu.
Zatímco názory mladých žen jsou čím dál liberálnější, mladí muži napříč sociálními skupinami směřují k jakési novodobé verzi konzervativismu.
No to je právě to. Nůžky se rozevírají nejen mezi bohatými a chudými, ale i mezi muži a ženami. Myslím sim, že liberalismus, ani konzervativismus není nic špatného a normálně mohou existovat vedle sebe. Pokud se ale jeden z nich tzv. utrhne ze řetězu a nastane nerovnováha, stoupne napětí a to je počátek nové společenské a kulturní krize. Právě to se dnes začíná odehrávat. Společnost se dodnes věnovala hlavně tomu, jaká jsou práva žen, zatímco o právech mužů se téměř nikdy nemluvilo – byla vždy pokládána za něco samozřejmého. Neustále se řešili také menšiny, ale přitom se plně opomíjelo to, co zajímá většinu. Každá diskriminace zlo – i když je pozitivní.
Liberalismus a jeho feminismus kdysi vznikl jako reakce na přehnaně patriarchární společnost a omezování práv žen. Konzervativismus a jeho maskulinismus ale dnes vzniká zase jako reakce na přehnaný důraz na práva žen a menšin, který se stal opačným extrémem a přivedl západní společnost do jisté formy kulturního úpadku. Liberály je sice stále nazýván pokrokem, ve skutečnosti je ale spíše za svým zenitem.