„Federalizace by umožnila vytvořit byrokracie méně. A popravdě, nemyslím si, že máme na výběr. Jinak jsme jenom skupina států bez velení a společných zájmů. Trump se s náma vůbec nebude bavit. Nemá s kým.“
Pod tímto článkem se v diskusi zmiňuje nutnost federalizace Evropy, abychom se „mohli bránit proti Rusku a být konkurenceschopní Číně a USA“. Tato myšlenka předpokládá, že by obavy z Ruska a ztráty konkurenceschopnosti byly tak velké (nebo by byly propagandou vytvořeny), že by se celá Evropa spojila tak, že by se každá země zcela vzdala své suverenity a národní identity a stala se federativním státem po vzoru USA.
Podle mého názoru je to za současných okolností utopie, protože Evropa má úplně jiné historické kořeny a národnostní složení, ale je myslím si, je to přesně to, co nás rozděluje a polarizuje. Zatímco lidé prosazující federalismus a ještě větší integraci věří, že tudy vede cesta k prosperitě, já o tom pochybuji. Ano, může vést, ale je třeba se ptát za jakou cenu a co by se muselo stát. A tady vidím u cesty federalizace mnohem větší nebezpečí a riziko, než-li ze strany Ruska. Upřímně, ani si nechci představovat, co by bylo, kdyby EU měla ještě větší moc ohledně regulací, byrokracie a ideologie. Naštěstí je ale tato myšlenka stále velmi nereálná a demokratickou cestou nedosažitelná. Přesto neříkám, že cesta federalizace je v budoucnosti úplně vyloučená a nemožná. Ale rozhodně ne přirozenou cestou – k tomu je opravdu daleko.
Pokud by byla nasazená masivní propaganda vytváření strachu a nutnosti se sjednotit, pokud by byla posílena cenzura a šikana a pokud by byly využity všechny možnosti, které nabízejí moderní technologie a umělá inteligence, je možné násilně (ale nenápadně) nějakou formu ještě vyšší integrace a jednoty dosáhnout. Za Rakouska-Uherska ani za Sovětského Svazu takové možnosti nebyly. Pokud by byla zrušena hotovost a každý by měl digitální identitu, byla možnost ho nenápadně kontrolovat a omezit jeho svobodný prostor a rozhodování, mít pod kontrolou volební a politický systém, bylo by možné něčeho jako evropská federace dosáhnout.
Žalář národů aneb začíná se EU podobat Habsburské monarchii?
Zajímavý je i názor, že federalizace by naopak snížila byrokracii. O totéž se ale snažila i Habsburská monarchie – usilovala o větší integraci, centralizaci, zjednodušení centrálního řízení a menší byrokracii. A jak to dopadlo? Stále větší šikanou, cenzurou a sledováním lidí – nastolení absolutistického režimu (absolutismu). Revoluční hnutí za svobodou se však nevyhnulo ani Rakousku a to se nakonec pod tlakem vnitřního pnutí a vnějších změn rozpadlo. Tehdejší revolucionáři za svobodu jsou ale dnes spíše ti, kteří mají nálepku populistů, antisystémových živlů a radikálů. Monarchie se jim bránila snahou posilovat moc centralizací a ještě větším potlačováním svobody a práva na sebeurčení národů. Měla hrůzu z toho, že by se mohla rozpadnout.
A pokud by se EU vydala stejným směrem dnes? Buď by to dopadlo stejně jako tehdy – „žalář národů“ by se dříve či později také rozpadl, anebo by vznikla nová, digitální totalita, která tehdy vzniknout nemohla. Pokud by Habsburkové měli stejné technologie jakou jsou dnes k dispozici, určitě by je využili.
Ano, myslím si, že dnes se o osudu EU hodně rozhoduje a to zda jít cestou federalizace a ještě větší centralizace moci nebo spíše naopak, vrátit s k EHS a zrušit politickou nadstavbu EU bude jedno z hlavních témat debaty. Než ale nějakou cestu nastoupíme, projdeme nejspíše ještě poměrně dlouhou dobou stagnace a přešlapování na místě. I když je za pět minut dvanáct. Nebo spíše již po. Evropa se dostala do slepé uličky a neví, jak z ní ven.
Jsou tu i názory, že federalizace dnes není téma a nikdo se o ní nechce bavit. To je ale možná jen proto, že si uvědomuje, že zabřednout do této věci nejspíše nemá řešení. Nebo se ho bojí. Tam někde v podvědomí, na pozadí ale stále funguje a řídí naše myšlenky. Protože se o něm ale nechceme bavit, jen odsouváme to, co nás dnes možná nejvíce polarizuje. Je na pozadí toho, čemu říkáme boj s Ruskem, konkurenceschopnost, integrace i budoucí směřování EU. Je třeba ale nazývat věci pravými jmény a jít k jádru a příčině toho, co nás rozděluje. A to je federalismus versus nacionalismus.
Podle mě ani jedna cesta není správná – federalismus, tak nacionalismus. Jediné rozumné řešení je návrat ke staré Evropě, k tomu, co dobře fungovalo – tedy EHS, jednotný hospodářský prostor s volným pohybem zboží a kapitálu, ale odstranění politické nadstavby EU. Tedy radikální omezení principu sdílené suverenity podle jednoho centra. Omezení centralismu a politické integrace. To je totiž právě to, co Evropě brzdí v rozletu nejvíce – to, že chce ze sebe dělat velmoc a tím brání sama sobě, aby konkurenceschopná byla. Evropa si ale musí vybrat – buď si hrát na světovou velmoc, nebo uvolnit svěrací kazajku a začít znovu svobodně dýchat. Bohužel až dodnes má přednost ideologie a politické ambice.
Není divu, že USA jako partnera takového molocha nepotřebují a raději by jednaly s jednotlivými zeměmi. EU která si hraje na velmoc a stát ale není jím, není pro ně relevantní partner. Evropa si skutečně musí vybrat. Je to malý, ale hustě zalidněný kontinent, který je na svém západě stále relativně velmi bohatý. Ze světového hlediska ale nejde o žádnou velmoc a takovou roli nikdy nebude hrát. Navzdory idealistickým představám evropských vůdců, kteří budou Ameriku přesvědčovat stále o tom, že EU je velmoc a že bez nich budou USA slabé. Nebudou, a žádný náklad, který se veze na jejich korbě nepotřebují.
Evropo probuď se a přestaň snít svůj sen o velké evropské mocnosti a přestaň zachraňovat svět – vlak ti ujíždí v dáli. Přestaň řešit diverzitu, rozmanitost, počet pohlaví, gender, lidská práva, zákazy a příkazy, chov hmyzu na úkor chovů dobytka, elektrifikaci kamen na uhlí, ekologické štítky, normy povinného zateplení, emisní povolenky, dotace, apod. Přestaň lidem a firmám nakládat na záda nesmyslné požadavky a snaž se jim naopak život ulehčit. Soustřeď se na jednotný trh a ekonomiku, obchod a průmyslový rozvoj. USA potřebují silné partnery – ne snílky a regulátory.