Pro někoho je to tragická a osudová chyba, pro jiného velký, ale zvládnutelný problém, pro dalšího přirozený jev a marginální problém, který vyřeší přerozdělování a povinná solidarita, pro další vítané osvěžené stárnoucí populace a vítaná pracovní síla, pro jiné kulturní obohacení a pro poslední dokonce nezbytná nutnost pro záchranu Evropy. Každý to vidí jinak a asi na žádné jiné téma nebyla politická reprezentace a veřejnost tak rozdělená jako na otázku nelegální masové migrace.
Je pravda, že existují na světě multikulturní společnosti, kdy jsou vedle sebe lidé různých kultur a náboženství spolu schopni dobře vycházet a kooexistovat. Jsou to ale spíše výjimky, než pravidlo. A hlavně jsou to multikulturní centra, která vznikala dlouhodobě, přirozeným vývojem, žádnou masovou nelegální migrací. Na druhou stranu problematická může být i kulturní blízkost – nakonec my sami máme zkušenost se životem ve státě, který byl tvořen dvěma národy, velmi příbuznými, ale přesto s úplně jinou historií a vývojem, což se nakonec nemohlo neprojevit. I když můžeme donekonečna diskutovat o tom, zda rozpad společného státu se Slováky či vyhání třech milionů sudetských Němců, kteří na území Čech žili už od středověku a ve velkém počtu zejména v době po Bílé hoře bylo nutné a nezbytné. Soužití s nimi bylo po celá staletí celkem klidné, i když ne vždy bezproblémové a nekonfliktní – podle toho, jaká byla zrovna politická, náboženská a ekonomická situace.
To ale vidíme i dnes, kdy je i současná národnostně jednolitá společnost přesto silně rozdělená a není prostá konfliktů. Není tedy vždy jednoduché určit, kdy je příčinou konfliktů rozdílná kultura a národnost a kdy jsou to jiné věci, ať už jde o politiku, náboženství či nějaký jiný třídní boj. V každém případě soužití s lidmi z velmi vzdáleného kulturního okruhu a mentality nese riziko mimořádné náročnosti a neřešitelného napětí, kdy vznikají gheta a paralelní společnosti. V tomto smyslu nebylo jednoduché ani soužití se židovskou menšinou u nás a o té romské, ani nemluvě. To je výzva, kterou se ani za stovky let našeho soužití s nimi nepodařilo uspokojivě vyřešit. Tady je už v kultuře a mentalitě opravdu výrazný rozdíl. Jestliže ale na vyhnání Němců byla uzavřena mezinárodní dohoda, Romy není kam vyhnat. Na druhou stranu soužití s vietnamkou komunitou žádné větší problémy nepřináší – přestože i tady jde o značný kulturní rozdíl.
To že někdo přichází z jiné, neznámé kultury tedy ještě nemusí znamenat nějaké ohrožení, ale je dobré pozorně sledovat zkušenosti z jiných zemí, protože v každém případě jde o možné riziko, které rozhodně není zanedbatelné. Až si západní země nebudou vědět rady s migranty kteří k nim směřují, uzavřenou své hranice a řeknou nám, jaký „stanovený počet“ z nich máme povinnost si vzít a my se budeme muset rozhodnout zda je přijmout nebo jim zaplatit. Z historie víme, že migrace výrazně přispěla i k rozpadu Římské říše, i když samozřejmě nelze říct, že byla tím hlavním, co vnitřně demoralizovanou říši zmítající se v anarchii a morálním rozkladu k rozpadu přivedlo. Nájezdy hord migrantů valících se přes hranice však dokonaly dílo a Římané již nebyly schopni se jim bránit. Brusel by tak mohl stihnout podobný osud jako tehdy Řím, který byl obsazen a vypleněn.
To je důvodem, proč je tak důležité mít pod kontrolou vnější hranice a nespoléhat se na to, že to není až tak nutné a vše vyřeší rovnoměrná distribuce nově příchozích. Tady ale opět záleží na tom, zda získají převahu ty politické síly, které vidí v nelegální masové migraci zásadní problém nebo naopak ti, kteří ji chápou jako nutnost a záchranu stárnoucí Evropy. Pokud však někdo v záchraně Evropy vidí její kulturní a civilizační obměnu, vládu mladých muslimských mužů a zřízení chálifátu, pak to asi záchrana je – z jejich pohledu. Právě woke ideologie totiž pokládá bílé muže a za ty zlé – ti hodní, kterým je ubližováno jsou barevní, lidé z komunity LGBT a nejspíše také muslimové. Respektive všichni, kdo se domnívají že stěhovat se kamkoliv a migrovat je jejich základní právo a že veškeré hranice by měli přestat existovat.