Duchovní probouzení

994035_552825191471614_1583608474_n

Někteří lidé se domnívají, že už dosáhli duchovního pokroku, jestliže např. dodržují všechna přikázání, dávají na charitu či dokonce umí věštit, umí dosáhnout stavu osvícení nebo změněného vědomí, pracovat s energiemi, číst myšlenky, předvídat budoucnost nebo že porazili své ego. Pokušení, proč si myslet, že jsme dosáhli pokroku je vždy velmi mnoho a každý chápe duchovní pokrok trochu jinak.

Ve skutečnosti ovšem žádný duchovní cíl neexistuje, stejně jako láska nemá hranic. Jakmile totiž jednoho cíle dosáhnete a projdete bránou vítězství, hned se před vámi objeví nová cesta, nový cíl a nová brána – a jsme zase na začátku. A tak to jde donekonečna. Nikdy totiž nemůžeme dosáhnout toho, abychom byli tak dobří jako Bůh, dokud se budeme snažit dosahovat nějakého pokroku, jak chce ctižádostivé ego. Dokud se budeme snažit být jako Bůh. Ve skutečnosti ovšem vzdát se toho, co je člověku nejdražší – to je to nejtěžší v životě. A umět to, je skutečnou cestou k dokonalosti. Je to podobné jako dát svůj život za někoho jiného, aby on mohl žít.

Ježíš to velmi pěkně naznačil, když se ho jeden mladík zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“ Ale Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví; cti svého otce i svou matku.“ A on řekl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“ Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: „Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne.“ Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *