Je tradiční konflikt chudí versus bohatí opět na obzoru? Odhalí krachující sociální systém, který nás po mnoho let chránil před důsledky rozevírání nůžek propast mezi chudými a bohatými? Dříve, když ještě neexistoval a kdy chudí bojovali za svá práva proti bohatým, zrodily se komunistické sny o spravedlivé společnosti. Ty se ukázaly jako utopie, ale ani moderní kapitalistický sociální systém zdá se není udržitelný. Zatímco v některých zemích jsou běžné obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými, zástupy bezdomovců, jejich skromné stany vedle paláců ze skla a betonu a téměř neexistující sociální systém, také u nás si budeme muset vybrat, zda chceme jít touto cestou nebo vymyslet reformu, která zajistí další fungování našeho evropského sociálního systému.
Česká republika je dnes na rozcestí zda udělat socialistickou reformu nebo se vydat spíše americkou cestou – nic mezitím asi moc fungovat nebude. Peněz sice neubývá, ale hromadí se jen mezi bohatými a nejbohatšími (ostatně to je přirozenost kapitalismu). Na jednu stranu se můžeme pyšnit vyspělým sociálním systémem, na druhou stranu tlak globálního turbo-kapitalismu je také obrovský. I když nás tento systém dokázal dlouho chránit, začíná se ukazovat, že přestává stačit… Tím spíše, čím rychleji populace stárne a výdělečné práce ubývá, protože lidi nahrazují roboti a umělá inteligence. To všechno je souhra okolností, která zcela změní naše životy. Je jen otázkou času, kdy začnou padat banky a peníze úplně ztratí hodnotu. (A ani nebude co si za ně koupit). Nejde o to zda, ale kdy to přijde. Možná je ještě čas předejít velkým sociálním nepokojům, krachu systému i zrušení hotovosti, což se nás sice asi většinou (doufejme) už netýká, ale současné mladší generace s největší pravděpodobností ano (podobně jako důsledky klimatických změn).
Důchodová reforma podle mého názoru neznamená úpravu parametrů jako je prodloužení věku odchodu do důchodu nebo úprava valorizačního vzorce. To nic neřeší a jen si kupujeme čas. Důchodová reforma znamená rychlý a radikální zásah – stanovení jednotného základního důchodu stejného pro všechny a zrušení zásluhové části. Nebo naopak zrušení solidární části a ponechání pouze zásluhové, což by ale znamenalo, že spoustu lidí by skončilo na ulici. Na obojí asi nebude, má-li se stát pokusit v budoucnu ufinancovat sám sebe či vyhnout se nutnosti zrušení hotovosti. V nedaleké budoucnosti bude totiž velká část obyvatel příjemci dávek a penzí, zatímco jen o málo více lidí je bude muset ze svých odvodů živit a sociální systém začne kolabovat. Prostředky pro vyplácení zásluhové části nebudou. Není možné donekonečna stále více přidávat těm, kdo mají hodně a stále méně přidávat těm, kdo mají nejméně. Jediné možné řešení je zvyšovat důchody všem o stejnou částku, což by sice bylo rozumné, ale asi dlouho těžko průchodné, pokud vůbec. Bohatí a pravicoví voliči udělají všechno proto, aby tomu zabránili a budou to nazývat populismem a extrémismem. (Zaměstnanci se budou bouřit, protože budou mít pocit, že OSVČ jsou tak zvýhodněni, ale neuvědomují si, že by se systém jen narovnal, protože oni jsou zvýhodněni tím, že jim zaměstnavatel přispívá a ještě jim platí dovolenou a poskytuje jiné benefity). Myslím si tedy, že žádná jiná reforma neexistuje, proto se jí každý bojí jako čert kříže.
Proč si myslím, že je zrušení zásluhové části ještě spravedlivější, než zrušení spravedlivé solidární části? Právě proto, že penze roste tím více, čím jí má kdo vyšší. Zrušení solidární části by navíc bylo rozumné jen tehdy, kdyby každý měl stejnou startovací čáru – stejně dobré zázemí, stejně vysokou inteligenci, stejně zdraví, stejně dané schopnosti a možnosti, stejně bohaté rodiče, stejný výchozí kapitál… Jenže v tom jsou hodně velké rozdíly. Peněz není málo, ale vysávají je ti nejbohatší, takže je třeba se zaměřit na to, aby se tato koncentrace bohatství omezila, nejen pokud jde o důchody. Myslím si, že je na tom třeba celoevropská dohoda, i když je to nerovný boj, protože bohatí a mocní jsou vždy o krok dále a vědí, jak své bohatství ochránit a proto vždy nezbude nic jiného, než opět šetřit na těch nejchudších. Možné (a pravděpodobné) je i to, že prostě kromě posouvání věku odchodu do penze žádná reforma nebude, takže důchod, ze kterého je možné existovat budou mít jen ti nejbohatší, kteří ho však beztak potřebovat nebudou. Všichni ostatní si rozhodně nebudou moci dovolit platit za nájem ani si dovolit bydlení v domě pro seniory (to bude velký luxus) a pokud nebudou mít členy rodiny, kteří by se o ně postarali, půjdou rovnou na ulici žebrat – podobně jako to bývávalo kdysi. Dnes je totiž model vícegeneračních rodin či mezigenerační pospolitosti spíše vzácností a mnozí prostě nemají spořit na důchod z čeho.
Během desítek let bobtnajícího kapitalismu se nůžky mezi bohatými a chudými opět nebezpečně rozevírají. Ani sociální systém, které jsem si vybudovali už nebude schopen tomu donekonečna čelit. Bohatí jsou stále bohatší, chudí stále chudší, zatímco střední třída mizí. I když nás ve střední Evropě stále ještě chrání sociální systém, dostává se na svůj maximální limit udržitelnosti a je jen otázkou času, kdy možná přestane fungovat. Současná snaha okrást důchodce a tak systém podržet, je vážným varováním, že tímto způsobem ho při životě držet nelze. Jak ale rozevírání nůžek zastavit? Existuje na to nějaký lék, aniž bychom jednou nepřišli o možnost používat hotovost, nebyli otroky permanentní kontroly závislými na přídělech centrální vlády či umělé inteligence? A nejsou neokomunistické myšlenky o udržitelné a kreativní společnosti jen další utopií, jak společnost udržet spravedlivou a funkční? Je zřejmé, že žádný jiný plán na dobu, kdy se svět utopí v dluhové krizi a finanční systém se zhroutí, neexistuje. Kromě krajního řešení, kterým je snad jen světová válka. Nebo digitální finanční totalita. O tom všem rozhodne možná už toto desetiletí. A pokud nerozhodne, rozhodně hodně napoví.
Není možné, aby každý dlužil každému a v oběhu byly virtuální peníze, které nemají žádnou hodnotu. Není možné si donekonečna hrát s čísly a dělat, že peníze lze těžit tak jako uhlí. Nebo že někde rostou na stromě a stačí je trhat. Už dnes je státní dluh USA tak velký, že kdyby se ty bankovky daly na palety a ty palety naskládaly vedle sebe a na sebe, vytvořily by několik mrakodrapů. Ještě, že si lidé nechtějí hromadně vybírat z banky peníze, protože by se dostalo jen na ty první. Nelze samozřejmě vybrat peníze, které ve skutečnosti neexistují. Jen aktiva, o kterých věříme, že jsou aktivní. Je to jen naše víra, která jim dává hodnotu. Je to takové čarování. Nebál bych se říci – finanční magie či náboženství. Vlastně ani není divu, že mnoho lidí se penězům klaní – respektive věřících (v jejich moc). A vlastně nejsou daleko od pravdy – finanční systém je základ fungování našeho světa. Možná i proto snížení valorizace důchodů vzbudila u nás takový rozruch – jde přece o to základní.
Vláda u nás rozhodla o faktickém snížení důchodů o 1010 Kč a rozhodla se zpětně změnit již přijatý zákon o valorizaci penzí o inflaci, protože zaspala a doufala, že inflace bude nižší. A také proto, že na růst inflace kašle, takže ji máme stále 3. nejvyšší v Evropě a potraviny o 100% dražší, než Polsku, nemluvě o dalším zboží. Je to sice velmi neférové a neseriozní (až téměř podrazácké) jednání, ale protože je státní kasa prázdná, je pochopitelné, že se vláda snaží ušetřit, kde se dá. A ti, kteří patří mezi nejzranitelnější skupiny se nabízejí jako první (asi určitě ale nezůstane jen u nich a na řadu přijdou i podnikatelé a další). Také investice do armády jsou letos opět enormní a dalece převyšují náklady na covid19. Zkrátka členství v NATO a závazky něco stojí a je to jedna z nejvyšších položek vysávajících rozpočet. A také zbrojení pro posilování dodávek Ukrajině. Zbrojovky si na malé zisky nemohou ztěžovat – naopak nestíhají a bude třeba rozšiřovat výrobní kapacity.
Někteří důchodci nutnost zbrojení i opatření chápou, rozumí vládě a říkají, že nemají problém se uskromnit, protože jsou s výší svého důchodu spokojeni. Proč ne? Je dobře, že všichni na tom nijak špatně nejsou a lidí s nadprůměrnými důchody není málo – zejména, když vláda zvyšuje důchod podle toho, jak ho má kdo velký, takže čím jsou lidé bohatší, tím více také dostanou přidáno. Zatímco chudý důchodce tak dostane maximálně pár stovek, bohatý dostane přidáno i několik tisíc. Nebylo by proto lepší valorizaci nechat jak je a každého důchodce se zeptat, zda chce, aby mu byl zvýšen důchod anebo zda chce pomoci státu ušetřit? Bylo by správné, aby každý důchodce měl právo zvýšení svého důchodu odmítnout a tak vládě pomoci. Nejen slovní podporou. Je ale množné, že velká část důchodců by si to navzdory pochopení a slovní podpoře rozmyslela. I přesto, že mají peněz dost.
Do budoucna bude ale třeba rozhodně valorizační vzorec skutečně změnit – nejen kosmetickou úpravou, ale radikální – tak, aby základní minimální důchod tvořil absolutní většinu výše důchodu a jen velmi malá část byla zásluhová (nebo nejlépe byla zrušena). Ti, kteří měli během života nadstandardní, vysoké příjmy sice hodně odváděli do státní kasy, ale i tak měli nejvíce možností z čeho spořit na důchod, proto vysoké penze už rozhodně nepotřebují. To skutečně rozpočet zatěžuje. Navíc mají často nakoupené nemovitosti, takže mnozí z nich dokonce nepotřebují vůbec žádný důchod – jsou zkrátka bohatě zajištění.
Státní rozpočet nezatěžují lidé s minimálními důchody, ale ti s nadprůměrnými. Lidé kteří počítají každou Korunu a kteří se děsí enormní inflace a cen by měli být ve skutečnosti až ti poslední, na kterých by vláda měla šetřit. Začít by měla odshora – těmi nejbohatšími. Tedy samozřejmě i u sebe a nezvyšovat si platy o desítky tisíc Korun, jako letos v lednu. Babiš sice navrhoval zmrazení platů politikům, ale koalice se o tom odmítla bavit. Anebo, co takhle jednat o snížení nehorázně vysokých poslaneckých náhrad, což je vlastně jakýsi druhý plat zákonodárce? Ne, o tom se samozřejmě nebude jednat ani náhodou – namísto toho se zruší třeba školkovné pro rodiny s malými dětmi… Vláda si vytváří co nejvíce koryt sama pro sebe, zvyšuje počet ministrů, náměstků, vládních vozů, úředníků a lidé to mají vše dotovat. Je jasné, že zeštíhlovat stát a škrtat u sebe není snadné a pohodlnější je snažit se obrat o co nejvíc peněz lid, který vše zaplatí – tak to bylo asi vždy. Je snadné zvyšovat daně, odvody všeho druhu, jenže to ekonomiku nepodpoří – naopak. Lidé budou utrácet ještě méně a nakupovat v zahraničí, takže stát z toho nic mít nebude – platby zůstanou tam. A inflace neklesne.
Začínat šetřit odspoda je trapné, přezíravé, arogantní, ubohé, pohrdající… Ale je to pradávná tradice. To samozřejmě nemluvíme ani o zvyšování platů europoslancům a euroúředníkům, kteří pracují pro EU a patří do nejvyšší kasty. To je zvýšení, které mnohonásobně převyšuje jeden český celý průměrný důchod a kterému by se mnohému českého důchodci zatočila hlava. Jich se rozhodně žádná sociální, klimatická ani jiná krize týkat nebude. (Zatím… Jak se ale říká – na každého jednou dojde. Na horní palubě se tančí nejdéle, ale nakonec se loď potápí celá).
/ Způsob šetření zespoda vidíme i v krachující České poště, která propouští tisíce zaměstnanců, ovšem vyššího managementu se to nijak nedotkne. Ti mohou být nejen v klidu, ale i dál pobírat nehorázně vysoké odměny, zatímco ti chudáci, kteří se musí otáčet jako včeličky a kteří mají nejnižší platy, na těch je třeba šetřit. Pošta zavírá tisíce svých poboček a údajně to prý nemá mít žádný vliv na kvalitu služeb? Přitom už dnes jsou pošty tak vytížené, že tady musíte vystát hodně dlouhou frontu, než přijdete na řadu, protože fungují jen některé přepážky… Nyní tedy budou lidé stát ještě delší fronty a jezdit dále. Ostatně ani doručovatelé se už ani dnes nenamáhají doručovat zásilky a rovnou vám sdělí, že pokus o doručení nebyl úspěšný. Tedy – pokud vám vůbec něco dají vědět. Někdy se vůbec nedovíte, že vám něco přišlo a že to máte to na nějaké poště.
Navrhoval bych také výrazně zvýšit ceny v poslanecké kantýně – není asi normální, aby poslanci se stotisícovými a vyššími platy měli ceny obědů, večeří a občerstvení výrazně nižší, než mají obyčejní lidé. Nebo výběrovou, značkovou kávu v automatu za 5 Kč – dnes kdy je běžně obyčejná za 20. Pokud je snad výrazné zvýšení cen v poslanecké jídelně populistický návrh extrémistů, tak by se mohla otevřít pro veřejnost. Není žádný důvod, aby ceny jídel dotovali důchodci ze svých penzí a aby byli solidární s „těžce“ pracujícími poslanci a senátory, kteří stejně chodí do práce jen občas, když mají volno. Pochybuji ale, že se na to pan premiér podívá. Má dost jiné a důležitější práce – hodně času musí trávit přemýšlením, na kom by vláda ještě mohla ušetřit. A jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, aby si bohatí udrželi své bohatství a přitom aby ti chudí neremcali. To skutečně není jednoduché. /
Naštěstí, do karet mu hraje velká trpělivost a pochopení velké části pravicové, liberální a dobře zajištěné veřejnosti, která se ještě nedávno účastnila masových protestů proti úhlavnímu nepříteli demokracie. Rozhodně nečekejme, že by se ozvalo hnutí Milion chvilek pro demokracii. Ti už nemají proti komu bojovat a jejich sen se naplnil – tedy, dokud vládu nové národní fronty opět nebude někdo ohrožovat. Pak vyrazí do nového boje z demokracii a na její obranu.
Že Češi atakují polské obchody s potravinami, nábytkem (a já nevím s čím ještě), místo toho, aby podporovali domácí výrobce a firmy? A že musí jezdit do polských lékáren, aby sehnali léky, které česká vláda není schopná na rozdíl od polské obstarat? A že musí jezdit do polských zubních ordinací, aby ušetřili nehorázně drahé zubaře u nás, kteří navíc mimo Prahu ani nejsou? Přestože si ještě povinně platí zdravotní pojištění?
Nevím, jak dalece to premiéra skutečně trápí. Mnohem důležitější je pro něho mezinárodní image, pochvala v Bruselu, obrana demokracie a evropských hodnot. A to, aby veřejnoprávní média vládu podporovala a dávala pozor, aby se do nich nedostalo příliš mnoho kritiků. Aby každý věděl jaké jsou ty správné hodnoty a nešířil žádné dezinformace.
Těžko říci, pro lidé u nás nevyjadřují nespokojenost v mnohem větším měřítku a pro má vláda stále poměrně stabilní podporu. Myslím si ale že jednak je to dáno mentalitou a jednak tím, že třída velmi dobře nebo alespoň poměrně solidně zajištěných lidí (kterých je celkem cca 1/2 populace) je na tom tak, že žádná krize se jich doposud nijak výrazně nedotkla, takže nemají důvod vládu dál nepodporovat a oceňují její image v Bruselu či NATO, kdy česká vláda v podstatě jen vždy papouškuje to, co říkají západní velmoci. ČR změní postoj až tehdy, kdy změní postoj některá z nich. Jiná situace by však byla, kdyby v budoucnu krize zasáhla i tuto skupinu populace. Pak bychom asi mohli očekávat skutečně masové protesty podobně jako v některých jiných zemích.
Stav české společnosti dobře ilustruje smutný případ odvážného děkana VŠE Ševčíka – místo toho, aby se škola postavila za něj proti systému tak, jak to školy udělaly v roce 1989, je naopak popotahován a jedná se o jeho vyloučení za to, že zastává „extrémistické“ postoje a tak škodí dobré pověsti školy. Jinými slovy – naše společnost ještě není připravená k nějakým větším změnám. Přesto nelze pochybovat o tom, že dříve či později stejně přijdou. A pak se možná i vysoké školy přidají k protestujícím. To už ale bude situace skutečně vážná a možná bude dokonce už i pozdě. Jak řekl jeden diskutující – „Českému dezolátovi se nelibí ceny energií a inflace a tak by si přál aby Rusko co nejdříve srovnalo Ukrajinu se zemí a on měl svůj ekonomický klid a smrádek“.
Mnohým lidem nedochází, že za vysokými cenami energií a inflaci nemůže Rusko, takže i kdyby Rusko srovnalo Ukrajinu se zemí, ekonomický klid by rozhodně nenastal. Že za vše může Putin, je však oblíbená výmluva. Stejně jako argument, že ti, kteří kritizují vládu za nedostatečný postup to dělají proto, aby Rusko zvítězilo. Ostatně snaha udělat ze Ševčíka nějakého proruského švába, je více než zřejmá. V dnešní době extrémní rusofobie je to však nástroj velmi účinný. Zejména, pokud se na demonstracích objevují idioti nebo provokatéři se znaky podpory Ruska – to je samozřejmě voda na mlýn kritikům a zastáncům provládního kurzu.
Ve Francii probíhají neskutečně obrovské demonstrace a stávky proti zvyšování věku odchodu do důchodu ze 62 na 64 let. V Paříži vyšlo do ulic nejednou podle odhadů policie milion, podle odhadů opozice tři a půl milionu lidí. Když sledujeme brutální zásah represivních složek a mlácení demonstrantů, tak si říkám, že proti tomu bylo to, co se dělo u nás v roce 1989 a ono brutální bití demonstrantů na Národní třídě ze strany STB jen slabým odvarem – jenže šlo o totalitní režim zasahující proti občanům. V tomto případě jde však o brutalitu demokratického režimu. Jaký je v tom rozdíl? Možná si to ani lidé moc neuvědomují. Vláda se nechala slyšet, že by nebylo demokratické, aby ustupovala volání ulice. Tak si ovšem představují „demokraté“ vládu i u nás – co si myslí lidé je nezajímá. Jinými slovy – bojovat proti zvůli může být v demokracii ještě těžší, než v totalitě. Asi by bylo dobré se na to připravit i do budoucna. Demokraté se totiž často skutečně nijak s autokraty nezadají, počínají si velmi podobně, inspirují se od nich a učí se od nich.
/ Příkladem může být i náš nový prezident Petr Pavel, který už se nechal slyšet, že by bylo vhodné zakročovat vůči protivládním demonstrantům mnohem razantněji. Otázkou však zůstává, jestli v tomto případě nezmění názor, změní-li se vláda… Zkrátka chladnokrevnou duši vojáka nezapře – jako generál je zvyklý rozkazovat a vyžadovat poslušnost. Vláda rozkazuje, lid poslouchá a plní jako vojsko všechny rozkazy. Neptá se, nekritizuje, nediskutuje. Udržuje pořádek a řád. Nemíchá se do toho, co usoudí vojenské velení. Jenže tak to v občanské společnosti opravdu nechodí – že to netuší se ale asi dalo očekávat. Stát soce nelze řídit jako firmu (jak bylo vytýkáno Babišovi), ale ani jako armádu. /
Francouzi si uvědomují, že úprava parametrů důchodového systému a prodlužování věku odchodu do důchodu nic neřeší – pouze dočasně udrží systém při životě o něco déle. Kdyby tak ale věděli, co se děje u nás, že tady se mluví i zvyšování až na 68 let – asi by se nestačili divit, zda jsme se nezbláznili. Budeme tak možná patřit k top premiantům – nejen ve výši věku odchodu do důchodu, ale i ve výši inflace… To ale samozřejmě těm, kteří už mají dávno do konce života vyděláno, vadit nemusí. Bohužel ale většinou právě takové „elity“ rozhodují o věcech, které se jich samotných přímo netýkají. Jediné řešení je podle mého názoru v tom, že každý bude brát stejný – minimální důchod.
Jako bych už slyšel elity mluvit – to je populistické řešení. To navrhují extrémisté a radikálové. Není divu, že slovo populismus už získalo úplně jiný význam, než mělo o kdysi. V původním významu je populista ten, kdo lže a slibuje nemožné, ale jestliže se toto slovo zneužívá pro všechny, kdo netáhnou za jeden provaz, pak se mohou demokraté nazývat demokraty jak chtějí, ale je to hloupé. Uvidíme tedy, jak se k těmto otázkám bude stavět nový prezident, zda bude tzv. demokraty a tzv. populisty spojovat nebo se bude opět vymezovat a rozdělovat (i když popravdě řečeno spojovat zájmy bohatých a chudých je obtížné, stejně jako spojovat zájmy vlastenců a globalistů či liberálů a konzervativců). Ideál jednotné společnosti je tak trochu utopie, která nikdy a nikde doopravdy nefungovala. Bůhví proč se téma jednoty společnosti v posledních letech stalo neustále opakovanou mantrou. Jako bychom si jednoty za bývalého režimu už neužili dost. Hledání toho co společnost rozděluje by nemělo mít přednost před hledáním toho, co jí spojuje – s tím nelze, než souhlasit. Jedna věc je však ideály a druhá věc praxe.
/ Těžko říct, zda začátkem snahy o spojení měl být i nepatřičný, nezvykle bombastický inaugurační ceremoniál Petra Pavla, jaký snad neměl ani T.G.Masaryk a který byl spíše hodný vůdce KLDR či korunovaci krále významné světové mocnosti – nikoliv prezidenta republiky. Možná to ale bude nové tradice a ti, kdo ho připravovali si vzali příklad s pompézních královských obřadů ve Velké Británii. Uvidíme, co tím mělo být řečeno nebo zda to bude nová tradice. S prohlášením Petra Pavla, že chce být neformálním, lidovým prezidentem z podhradí to vůbec nekoresponduje. Stejně jako s tvrzením zastánců parlamentárního systému, podle kterých je prezident jen pouhý úředník. Nelze se zbavit dojmu, že u nás kolem pravomocí prezidenta a jeho postavení vládne hodně velká schizofrenie. Třeba je to ale jen touha vrátit se do dob monarchie, kdy ještě platily nějaké morální hodnoty, potřeba si jejich nedostatek kompenzovat velkou okázalostí. Tak si říkám – kdybychom alespoň měli prezidentský systém a opravdu silného prezidenta – pak by to bylo v souladu s přímou volbou a snad by se takový velkolepý obřad dal i alespoň částečně pochopit. Myslím že u nás je monarchistická tradice a potřeba se vzhlížet k silnému, reprezentativnímu vůdci a „tatíčkovi společnosti“ stále dosti silná a pokračoval v ní i dodnes tolik oblíbený Masaryk, který také natahoval své pravomoci co to šlo. Parlamentní systém u nás neměl být nikdy zaveden – naší mentalitě a monarchistické tradici neodpovídá. Přestože jsem si jistý, že kdyby byl prezidentem zvolen Babiš, celodenní přímý přenos obou zpravodajských TV kanálů jako při úmrtí Brežněva či královny Alžběty by se rozhodně nekonal. Byl by ale jako prezident stejně neúřednický a ústavně nekonformní jako ostatní. Uvidíme ale jak poslušný úředník či naopak neposlušný aktivista bude Pavel. Dá se očekávat že si bude hodně zakládat na symbolech a vnějším zdání. Záležet bude také na tom, jaká bude zrovna vláda a jak s ní bude názorově souznít. Také bude však hodně záležet i na tom, co mu budou radit jeho poradci, na základě jejichž rad se bude rozhodovat – víme, že opravdu dobře rozumí v podstatě jen armádě, NATO a motorkám. Nepatřičný nebyl jen přehraně okázalý ceremoniál, ale i zbytečné otírání se o bývalého prezidenta a urážení ho. Myslím, že není namístě oplácet stejnou mincí a ať už byl Zeman jakýkoli prezident (to zhodnotí až historie), byl prezidentem a je to rozhodně nevhodné a také urážlivé vůči jeho voličům. To není úplně dobrý začátek sjednocování společnosti, pokud někdo prohlašuje, že chce být prezidentem všech, nejen prezidentem sociální bubliny svých příznivců. I když neoliberální média a EU jásají, nic to ještě neznamená. Rádi se však necháme příjemně překvapit. Moc se to ale čekat nedá, vzhledem k tomu, že nový prezident se už nechal slyšet, že „za sociální krizi u nás může Putin a že vláda dělá chybu, když to lidem nevysvětluje citlivě.“ O tom, že je to problém daleko hlubší a že současný rozruch kolem loupeže důchodců je jen špička ledovce, o tom ani slovo. /
Elity stejně budou muset ustoupit – nakonec někteří z nich už dnes přiznávají, že to bude nutné, co je určitá naděje na zásadní změnu myšlení. Většinou ale budou určitě i nadále usilovat o to, aby důchodová reforma co nejméně dopadla na ty bohaté. Čas ale možná ukáže, že nic jiného než radikální změny nebude stačit a dříve či později se k nim přistoupí. A pokud ne, budou dvě kategorie lidí – ti zajištění, kteří budou mít elektrická auta, nemovitosti, jíst bio potraviny i pravé, nefalšované maso a ti ostatní, kteří se budou muset spolehnout na své nohy, koloběžky, sdílená auta, budou bydlet v nájemních bytech za neskutečné ceny, jíst obyčejné, nezdravé potraviny a ekologické červí maso… Tedy vrátíme se zpět do dob dávno minulých, kdy nůžky mezi bohatými a chudými byly extrémně rozevřené.
Zatím solidarita a sociální systém u nás – bohudíky – funguje, je ale otázkou času, kdy přestane reálně plnit svoji funkci a vrátíme se do časů, kdy elita ovládala poddané. Jen to bude modernějšími a efektivnějšími metodami, protože technika je dnes už úplně jinde a nabízí netušení možnosti kontroly. Lidí na planetě je stále více, populace stárne a ani Země nemůže poskytnout každému požadovaný standard. Zejména když jsou přírodní zdroje vydrancované, je znečištěná toxiny, kdy hrozí klimatické změny, kdy se velké části světa stanou neúrodnými či dokonce neobyvatelnými… 95% všech obyvatel planety vlastní menší majetek, než 5% obyvatel nejvyšší kasty… Nůžky se po desítkách let bobtnání globálního kapitalismu znovu výrazněji rozevřeli.
Buď dojde k výraznějšímu přerozdělení nahromaděného bohatství nebo dojde k obrovským nepokojům a migračním vlnám posíleným změnami klimatu. Protože však elity na žádné přerozdělení nebudou chtít přistoupit, nezbude nic jiného, než dostat zbytek lidstva nějakým způsobem pod ekonomickou a bezpečnostní kontrolu, aby se současný světový řád nerozpadl. Ostatně tímto plánem se už dnes elity ani netají a nazývají ho „poslední šancí pro lidstvo.“ Zapomínají ovšem dodat, že jde o poslední šanci pro elity a ty, kteří budou ochotni tuto hru dohrát. Lépe by bylo tedy říci „poslední šance pro udržení si moci“. Celé lidstvo rozhodně v plánu zachránit není a nebude, pokud přijde nějaká vážná globální krize. Je to takový neokomunismus, i když určitě mnohými lidmi, kteří ho podporují v dobré míře míněný.
Plán je to na první pohled velmi bohulibý. Stejně jako byl ten starý komunistický, když se komunisté rozhodli, že odstraní koncentraci bohatství v rukou elity a zajistí, že bohatství bude patřit všemu lidu. Jak to dopadlo víme – bohatství se koncentrovalo v rukou nové elity, které se snažila chudobu rovnoměrně rozdělovat. To nešlo jinak, než mít celou společnost a všechny lidi pod kontrolou. Dnešní „zlepšovatelé společnosti“ s vizí „lepších zítřků“ jsou ale mnohem chytřejší. Umí pracovat s přáním lidí mnohem lépe, slyší i na jejich volání po záchraně planety. Umí vnímat i jejich duchovní potřeby. Umí vytvořit krizi a pak nabídnout řešení.
Změna v nové neokomunistické společnosti vyprojektované nejbohatšími kapitalisty ovládajícími globální finanční systém, by mohla být vedle technického provedení v tom, že transformace proběhne snadněji, bez násilných revolučních metod a bude mít i větší podporu. Většina lidí si možná ani nevšimne, že se druhý den ráno probudí v nové, totalitní společnosti, protože vše bude vypadat tak, jako včera. A možná bude ve stejných kolejích ještě delší dobu fungovat i nadále, než se začne lámat chléb (pokud se tedy nezlomí už dříve). Sociální reforma postavena na nové finanční a bezpečnostní struktuře se zrušením hotovosti a digitální identitou povinnou pro každého by ale zcela jistě byla nevítaným přínosem i pro řešení důchodové reformy.
V každém případě žádná důchodová reforma ve skutečnosti není možná, než radikální změna. Vše ostatní je pouze úprava parametrů – nic víc. A protože reforma může být jen radikální změna a naštvat tak hodně lidí, nikomu se do ní nechce a každá vláda doufá, že si co nejdéle vystačí jen s úpravami parametrů a povzbuzováním lidí k tomu, aby si spořili. Je ale jasné, že v době vysoké inflace a mizerné podpory státu by byl asi ten, kdo by si chtěl spořit, spíše blázen. Pokud by měl vůbec co dávat stranou, to, co by odložil, by mu zase sebrala inflace. Jinými slovy, kdo má málo, těžko může z mála udělat něco více, než další málo, zatímco ten, kdo má dost – ten si už nějak poradí. I v době krize. Bude mít vždy dost, protože si v lepších časech to hodně co měl, velmi snadno mohl rozmnožit o další hodně. Nějaký milion sem nebo tam… Každá ztráta je sice nepříjemná, ale jen pro někoho existenčně ohrožující.
Důchodový účet státu si také nelze představovat jako nějaký spořící účet, kam lidé posílají ze svého platu peníze, aby tak bylo naspořeno pro důchody budoucí generaci. Peníze, které se dnes vybírají, se také hned přeposílají na důchody současných důchodců. Nic se neukládá a nespoří. A vlastně jen to jeden velký pytel, do kterého stát cpe peníze, bez ohledu na to, jakým způsobem je od občanů získá a vybere. A z toho pytle se pak tahají peníze i na spoustu jiných věcí – včetně nákupu zbraní v hodnotě desítek miliard Korun, což by bohatě pokrylo výdaje na všechny důchody a ještě by je dovolilo dále navyšovat – stejně jako čistou minimální mzdu, která je dnes ještě cca o 4 000 Kč nižší, než je průměrný důchod (!) Že se pak mnoha lidem vůbec nevyplatí ani pracovat, je jasné. Nebo budou raději pracovat někde v šedé zóně, neoficiálně. To se ostatně může stát i živnostníkům, až jim stát zvedne povinné minimální odvody.
Je logické, že na všechno být peníze nemohou, zejména když čelíme humanitární krizi a musíme se postarat o stovky tisíc uprchlíků. To je správné a je to naše povinnost, pokud jsou to lidé, kteří skutečně pomoc potřebují a nejde o Ukrajince v drahých, luxusních autech, kteří přijeli z oblastí kde se nic neděje, aby si k nám udělali výlet a využívali našich služeb a podpory. Zkrátka, kdy se někde rozkřikne, že se rozdávají peníze, je ochotný přijet kde kdo. Je to nekončící fronta, zatímco na naše lidi se už nedostává. To jsou věci, které by se měli řešit především…
Ačkoli je tedy v pořádku nabízet humanitární pomoc, není určitě namístě kvůli tomu vyvěšovat ukrajinskou vlajku přes celé národní muzem, jak to ostatně v dnešních dnech nevidíme jen v Praze. Až musí být člověk na pochybách, v jaké zemi vlastně žije. Je to ještě Česká republika? Nebo Českoukrajinsko? Snad by se dalo pochopit, kdyby tam byla vlajka EU nebo dokonce vlajka LGBT+. Asi by se mi to vůbec nelíbilo, ale ukrajinská vlajka namísto české, to už není symbol podpory – to je už vrchol podlézavosti. Jako bychom říkali – milí Ukrajinci, dělejte si tu co chcete, tahle země nyní patří vám. Vlastně ani není divu, že se davy naštvaných demonstrantů pokoušeli vlajku strhnout. A také, jak se dalo očekávat, ozvala se hned ústy ministra Rakušana vláda, když se vyjádřil v tom smyslu, že lidé demonstrují proti vládě, protože je podporuje Putin. Obávám se ale, že v tomto případě Putin nic dělat nemusí a stačí, kdy se bude dívat a smát se.
Bude tedy zajímavé sledovat, jak dlouho lidé budou muset čekat, než vláda skutečně začne už něco dělat a nebude vše svalovat na Putina či Babiše. Kdy se přestane už tvářit, že se nic neděje, že všechno jde podle plánu a že díky jejímu úsilí dosahujeme jednoho úspěchu za druhým? Mezitím ceny stále stoupají a státní dluh narostl během jejího vládnutí do astronomických výšin – čili směr Řecko a rozpad veřejných financí. Řecku nic jiného nezbývalo, než snížit důchod o 50% a daňoví poplatníci eurozóny tam napumpovali miliardy EUR, které nikdo nikdy už neuvidí. A kdo ví, kolik bude stát Ukrajina a její plán obnovy. To nejsou žádné půjčky, ale dary. Jediné řešení předlužených ekonomik pak bude zrušení hotovosti nebo válka.
Často se mluví o tom, jak jsou migranti ekonomickým přínosem nebo kolik naše formy vydělají obnovou Ukrajiny – jak je všechno skvělé a jak se budeme proto mít dobře. Je však třeba říkat lidem pravdu – napřed to bude muset někdo zaplatit. A to budou opět lidé, ze kterých ty peníze budou muset vlády vytáhnout. Jiné zdroje nejsou. Anebo se ještě více zadlužovat a půjčovat si (takže poroste státní dluh) či nechat natisknout více peněz (takže poroste zase inflace). Nebo snad budeme těžit kouzelné peníze zdarma – bitcoiny a doufat, že jich vytěžíme více, než kolik nás bude stát jejich těžba? A se s virtuálními digitálními mincemi stane, když síť zkolabuje? Pak budou mít peníze jen ti, co si je nechali doma pod polštářem. Pokud budou ještě platit a bude co si za ně koupit.
Nestrašme se ale černými scénáři, které se nikdy stát nemusí. Nikdy však nejsou úplně nereálné a záleží na tom, jak se k varujícím signálům staví vlády a veřejnost. Jedna nebo více demonstrací samozřejmě neřeší nic, ale pokud by hrozil skutečně rozvrat ekonomického systému, musel by být nátlak na vládu mnohem trvalejší a silnější, včetně generální stávky a zapojení vysokých škol – tedy něco podobného, jako v roce 1989 nebo nedávno Řecku. I k tomu, co se děje ve Francii máme u nás daleko, takže vláda může být stále poměrně v klidu.
Záleží tedy, jak se bude situace vyvíjet v následujících letech a zda bude nalezen systém, kdy se stát bude schopný financovat tak, aniž by vláda musela tahat za brzu, půjčovat si na důchody, narychlo lepit díry a vymýšlet nouzová řešení okrádáním určitých skupin lidí. Zejména těch, kdo mají nejméně. Je jasné, že to je dlouhodobě neúnosné, protože do lodi zatéká stále více. Nebude už stačit ucpávat díry, protože půjde ke dnu. Pak nás už nečeká nic jiného, než nějaká „reforma financí“ ve stylu té komunistické z roku 1953, kdy se hromadně okradli všichni lidé a přednostně ti, kdo měli nejméně. Anebo úplné zrušení hotovosti, což bude asi stejně nakonec nejednoduší řešení, ale zase současně konec svobody, soukromí a nezávislosti. To, co bude tedy za 10 či 20 let – o tom rozhodujeme už dnes. Současná snaha o okradení důchodců o to, co jim právem náleží, aby se narychlo ucpala další díra – to je pouze vážné varování do budoucna.
Můžeme se sice vymlouvat na nepříznivé okolnosti (a určitě to bude částečně pravda), ale i samotný demografický vývoj nám ukazuje, že bude třeba skutečně provést radikální reformu – nikoliv jen upravovat parametry jako je pravidelná změna valorizačního vzorce, neustálé posouvání věku odchodu do důchodu či velmi symbolická podpora státu, aby si lidé spořili. To jsou věci, která nám snad pomohou získat více času na to, abychom reformu mohli ještě oddálit a nechat ji vždy až další vládě – donekonečna to ale dělat nelze. Jednou tak budeme rádi, když každý bude pobírat sice jen základní důchod v minimální výši, protože velká většina populace budou senioři, ale hotovost zrušena nebude.
Navíc možná ani pro spoustu lidí práce nebude vůbec, protože ji budou vykonávat roboti a umělá inteligence, ale i tito lidé budou muset mít nějaký příjem. Jenže, kde ho stát vezme, kdy bude sotva na základní důchody? Další spoustu lidí bude pracovat v nevýdělečných sektorech, zejména v sociálních službách, které budou extrémně žádané. Je možné, že místo bytů pro mladé rodiny se budou více stavět domovy pro seniory a pečovatelské domy. To vše bude muset někdo zaplatit a nečekejme, že se o seniory budou starat migranti. Ani to, že minimální důchody seniorů budou stačit na pokrytí nákladného bydlení v domovech důchodců. Už dnes je to na hraně. Lidé se sice budou dožívat vysokého věku, ale rozhodně ne ve stavu vhodném pro práci. Naopak přibude demencí, jiných nemocí vysokého věku a civilizačních chorob.
Zkrátka, možná si dnes ještě ani neumíme představit, jak velká sociální reforma je před námi a co vše se bude muset úplně a od základu, radikálně změnit… Možná by nás mohlo těšit, že naše republika v tom není sama. Ale jen do té doby, než zjistíme, že jiné chudší státy to už nezvládají a naše hranice začnou atakovat nové vlny migrantů, které západní země mezitím přestanou přijímat… Kde bude v té době solidarita a evropské hodnoty? Ostatně není divu, že i někteří eurobaroni se už začínají probouzet, takže ploty na hranicích už nejenže nevadí, ale dokonce je unie na ně ochotna přispět dotacemi. Asi zjistili, že schengenský prostor prostě nikdo ochránit nedokáže, protože se řešení nenašlo dodnes, nejspíše už ho ani nikdo nehledá a byznys převaděčů a jejich CK kvete nadále. Ohlídat pobřežní hranici bez toho, abychom potápěli lodě je zkrátka nesmysl a ani Británie nenašla řešení, byť opustila EU.
Škoda, že vše trvá tak dlouho a přichází ze zpožděním. A myslím, že ještě déle potrvá, že EU procitne ze svých snů o zelené dohodě, evropských hodnotách a o dokonalé evropské společnosti, které je zářným příkladem pro celý svět, ačkoliv svět to zrovna moc nezajímá a kráčí jinam. Rusko, Čína, třetí země – a dokonce ani s USA a transatlantickým spojenectvím to není vůbec jisté. Nedivil bych se, kdyby byl pro Spojené státy bližší kabát, než košile, pokud usoudí, že to je v jejich národním zájmu. Evropa planetu nezachrání a měla by se více soustředit na globální spolupráci a na řešení vlastních sociálních problémů. Nikoliv na to, co nemůže ovlivnit a tak házet lidem klacky pod nohy.
Sociální reforma a řešení bytové krize v Bruselu – centru EU. (Podobné je to v mnoha jiných městech USA a západní Evropy. Na jedné straně úspěšně se rozrůstající řady bezdomovců, na straně druhé stále bohatší skupiny lidí). Věřme, že Česká republika nikdy nebude tím směrem, kam vyspělé kapitalistické demokracie. Zatím se ještě můžeme přirozenému vývoji vyhnout.