Bohužel, někdy to tak bývá že i navzdory vzájemnému porozumění a podobným zájmům se partneři se vždy shodnou na tom, jak a kde trávit dovolenou a přibývá těch, kdo nejsou ochotni dělat kompromis nebo čekat, až ten druhý bude mít čas. Nikdy nebyla tak široká nabídka dovolených jako dnes, zatímco za socialismu to bylo velmi jednoduché a dané – Bulharsko, Rumunsko, Rujana nebo při troše štěstí a za dobré výsledky v práci i Chorvatsko, které bylo ještě součástí Jugoslávie a odkud si někteří propašovali zakázané hanbaté časopisy. (pokud je pak celníci nezabavili pro svoji potřebu). Anebo závodní dovolená na tuzemské „zotavovně“ jak se tehdy říkalo, s oblíbenou kolektivní zábavou.
Navíc dnes přibývá i těch, kdo si raději užívají samotu, ať už proto že už nikoho nehledají nebo ještě nikoho nehledají. Nebo se neradi vážou. Stále ale přetrvává problém s nedostatkem jednolůžkových pokojů a pokojů s oddělenými postelemi (ne každý chce spát s cizím člověkem kterého vám určí na manželském lůžku). Zatímco dříve nebyl problém najít pokoje se samostatnými postelemi, vývoj šel navzdory poptávce opačným směrem – hotely v posledních letech začaly nabízet ve svých nových či zrekonstruovaných prostorech jen manželské postele. Proč, to jsem také nepochopil.