Doba mediálního šumu

ol

Často na ČT24 i Českém rozhlase slýchávám, že není čas. Neustále není čas. Hosté chtějí ještě něco dodat a nemohou, protože moderátor řekne, že čas nás tlačí a musíme dál. Děje se to prakticky neustále, svůj čas máme rozplánovaný na vteřiny. Jako bychom byli honící psy a otroky času. Kam pořád spěcháme? Žijeme život tady a teď nebo abychom stihli to či ono?

I moderátoři mluví někdy až tak rychle, že nepříjemně drmolí, aby stačili všechno říct v co nejkratší době. Toto dříve vůbec neexistovalo, nikdo nikam nespěchal. Nebylo by lepší polovinu pořadů zrušit a ty zbývající prodloužit alespoň na dvojnásobek, místo opakování stále stejných reportáží a příspěvků 10x denně až do vymytí mozků?

Není kvalita informací důležitější, než jejich kvantita a opravdu potřebujeme vědět o každé události, která je ještě nezřídka rozpitvávaná až do morku kostí a rozložena do posledního šroubku úplně zbytečně? Někdy my to připadá, že spíše než přinášení informací jde o zpravodajské orgie a vymývání mozků. Myslím si, že bychom mohli vnést trochu více klidu a pohody i do zpravodajství. A více se zaměřit na to, co je podstatné a nepitvat to, co je méně důležité.

Pokud jde o soukromé zpravodajství, určitě nemusíme vědět ani o každé vraždě, nehodě, krádeži nebo podvodu který se kde stal – to sice nejsou orgie veřejnoprávní, ale orgie sadomasochistické. Orgie, orgie, samé orgie. Ještě že máme tolik TV kanálů, aby se tam všechny vešly. Asi proto jsou to kanály odpadu. Vzpomínám si na doby, kde jsme měli jeden či dva. Nikdo nikam přesto nespěchal, nevěděli jsme o každé vraždě, ani o momentálním hnutí mysli každého politika. Kupodivu nám to vůbec nechybělo.

Dnes žijeme v informačním a mediálním šumu a ještě v prostoru nabitého nejrůznějšími elektromagnetickými vlnami bezdrátových přenosů. Každý den útočí na naší mysl, city i na naše těla. Mnozí tomu nevěří a je těžké to vše povypínat nebo opět nahradit kabely, ale je téměř jisté, že také způsobují rakovinu.

aa (2)

Zkoušeli jste na pár dní vypnout TV, rádio, mobil, tablet a počítač? Pokus je to opravdu odvážný a troufám si říct, že pro mnoho lidí nemyslitelný a nerealizovatelný. Nejdřív je člověk strašně nervozní a neví co si počít, protože najednou ustala pravidelná dávka podnětů a napětí, kterou jaku drogu již naše mysl potřebuje a vyžaduje. Pokud ale krizi překoná, zjistí, že je to osvobozující pocit. Přesně takto jsme žili v dřívějších dobách, kdy ještě mediální šum neexistoval, nebo ne v takové míře. Měli jsme mnohem více času na všechno. I jeden na druhého. Nemohli jsme sice vidět, co se právě děje tisíce kilometrů od nás, ani komunikovat ihned s někým na druhém konci světa, ale s tím vedle ano. Naše mysl ještě nebyla globální a dokázala obsáhnout jen naše nejbližší okolí, ale to nám stačilo.

Náš svět byl na jednu stranu mnohem menší, ale na druhou zase o mnoho bohatší. Dnes nám patří celý svět, ale jsme duševně chudí. Podvědomě to cítíme a proto se kvalitu snažíme nahradit kvantitou, stihnout všechno, co se dá, obsáhnout všechno, sledovat všechno, užít si vše, co se nabízí. Jsme jako honící psy, náš instinkt nám velí běžet stále rychleji, i když v hloubi duše možná někteří už víme, že je to všechno marnost. Přesto nás ale hřeje, když máme tisíce lajků a stovky virtuálních přátel. Jako bychom žili životy jiných, díky kterým jsme si vytvořili realitu, která jde mimo nás a kterou jen sledujeme, místo toho, abychom ji sami vytvářeli a podíleli se na ní.

Stáváme digitálními dementy a jejími otroky?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *