Diskriminace Romů?

Sledoval jsem na ČT Hydepark s výzkumníci Amnesty International na téma diskriminace Romů. Ti, kteří mluví o diskriminaci velmi často hovoří o předsudcích a znevýhodňování Romů, ale málokdy něco o tom, zda také Romové plní to, co od nich společnost očekává. Je velmi těžké přistupovat stejně k dětem, kteří jsou méně inteligentní, méně chápaví, nemají základní návyky, nedodržují školní docházku, jsou neposlušní a k dětem, které jsou normální, někdy dokonce nadprůměrně talentovaní a inteligentní.

Tato společnost, které obviňuje ČR z diskriminace bere jako její důkaz například to, že do praktických škol je zařazováno vysoké procento romských dětí. Ale jak to může být důkazem, jestliže tyto děti skutečně zaostalejší jsou? Samozřejmě není to ideální. Ideální by bylo, kdyby všichni děti, postižené, zaostalé i nadprůměrně nadané mohli být vzdělávání v jedné skupině, jak si Amnesty International představuje. Jenže jedna věc je ideál a druhý praktická proveditelnost. Třídy by pak musely být mnohem menší a každá třída mít několik učitelů v jedné hodině současně, aby se každý učitel mohl speciálně věnovat jedné skupině dětí. To by bylo krásné z hlediska integrity, protože by nedocházelo k žádné segregaci, ale na druhou stranu nesmírně náročné a možná i kotraproduktivní.

Cikánů je stále více a jak se zdá bude to stále větší problém, neboť úplná integrace není možná. Je to proto, že jsou zde obrovské rozdíly v tradici, kultuře, v postoji k životu, v mentalitě… Zkuste dát dohromady dvě úplně rozdílná entika s jinými životními hodnotami, myšlením a zvyky a učit je najednou. Nikdy to nepůjde – vždy to bude drhnout. Existují jen lepší a horší řešení – bohužel žádné dobré a už vůbec ne ideální. Ideologie korektnosti a multikulturalismu je spíše idealismus, které vůbec nebere do úvahy kulturní odlišnosti. Domnívá se, že může vše určit, nalinkovat a hlavně – změnit způsoby a myšlení lidí. To je ale nesmysl. A právě tam je zakopaný pes. Vždy budou vznikat nějaké segregace.

Podívejme se na příklad USA. Říká se jim často nejvyspělejší a nejdemokratičtější země na světě. A přesto – a dnes jsem toho svědky znovu stále více – se ukazuje napětí mezi bílými a černochy. Dodnes se mluví o diskriminaci černochů. Dodnes se tento problém nepodařilo vyřešit a ještě dlouho ani nemůže podařit. Myslel si to, je čirý idealismus.

Nemůžeme se divit rodičům, když nechtějí své děti posílat do škol, kde je hodně Romů. A je hloupost jim to přikazovat – je to jejich svobodná vůle. Když je pak na škole převaha Romů, neznamená to hned, že jsou diskriminováni, protože tvoří jakési gheto a že jsou opět vyčleněni.

Kritizovat, to je velmi jednoduché a Amnesty International to jde opravdu dobře. Je to nakonec jejich dobrý byznys. Hrozně moc bych jim přál, aby se do prosazování spravedlivé společnosti mohli pustit sami, aby ukázali co umí a jak si s tím poradí – místo kritizování. A nejvíc bych byl zvědavý na to,  jak dokážou změnit myšlení a mentalitu lidí.

Jestli si myslí, že to provedou tzv. pozitivní diskriminací (jak je dnes moderní např. v případě zavádění kvót) tak tím docílí jen přesunutí problému jinam. Proč? Protože i každá pozitivní diskriminace a zvýhodňování menšin (ať už romů, žen nebo kohokoli jiného) je ve skutečnosti také obyčejná diskiminace, neboť zase diskriminuje většinu (bílé, muže apod.).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *