Dezoláti a jejich nenávist k Ukrajincům
Tady asi autor článků míchá hodně věcí dohromady, když se snaží analyzovat nálepku „dezolát“ a co tato nálepka znamená. Je to hodně složité psycho, ale současně zkratkovité. Ale samozřejmě, nálepky se používají proto, aby lidem pomohli se orientovat mezi různými skupinami lidí. Za nejvíce problematickou část ale považuji míchání nenávisti s politickými postoji. Výlevy typu „Oni se prostě rozhodli nenávidět.“ nebo „Pro ně je Rusko spasitel.“ To jsou tvrzení o motivech a psychologii velké a velmi různorodé skupiny lidí na základě dojmologie.
A hlavní problém článku podle mě spočívá v samotném slově „dezolát“. Autor si vytvoří skupinu ve které dezolát = člověk, který nenávidí Ukrajince, věří ruské propagandě, má dvojí metr, odmítá fakta atd. A potom všechny tyto vlastnosti používá jako charakteristiku této skupiny. Navíc do jedné kategorie hází lidi, kteří mohou mít úplně rozdílné postoje:
člověka, který nenávidí Ukrajince,
člověka, který pouze nechce další státní pomoc Ukrajině,
člověka, který má výhrady k ukrajinské vládě,
člověka, který kritizuje uprchlickou politiku,
člověka, který je proruský,
člověka, který pouze nevěří českým médiím.
To nejsou automaticky stejné skupiny. Ale jak říkám, nálepkování pomáhá, ale také velmi zjednodušuje a je zavádějící, neférové a nespravedlivé. Pomáhá vám jen v jediné věci – vymezovat se proti těm, kdo si myslí něco jiného. Takové klasické psycho, které bohužel v politické soutěží vidíme se neustále opakovat. Proto lidé tak milují nálepky a proto si nenávist pletou s názory, které se jim nelíbí. Máš jiný názor? Jsi nenávistný, nesnášenlivý, jsi ….fob. Dám ti nálepku, protože nepatříš do mého světa. A přiznávám, že i já vlastně dělám někdy něco podobného. Člověk si to ani neuvědomuje a nálepkuje neustále proto, aby se vymezil. Pomáhá tím sám sobě, ale obecně to k ničemu nevede, jen k polarizaci. I když si myslím, že jsem se toho už hodně zbavil, člověk má prostě stále občas to pokušení, nějakou nálepku použít. je to snadné a lákavé – odsoudit a vyřadit. Nakonec i proto se staví i tzv. sanitární kordony a vedou se války.
Myslím si, že pokud bychom měli definovat slova dezolát, muselo by to být mnohem obecnější a ne něco nicneříkajícího jako „ten kdo se prostě rozhodl milovat Rusko a nenávidět Ukrajinu“. Za každým rozhodnutím něco stojí, nějaký motiv, ať už osobní nebo světonázorový. Spíše bych řekl, že dezolát je někdo, kdo je buď sám se sebou nespokojen nebo odmítá demokracii jako takovou a líbí se mu představa světa, který funguje jinak než demokraticky anebo je k fungování demokracie kritický a představuje si větší změny. To je ale zase tak obecné, že pak tato nálepka ztrácí de facto smysl a dezolát je vlastně tak možná každý druhý člověk.
Trochu mi to celé připomíná slova Jakuba Železného, které sice jako velmi inteligentní člověk slovo „dezolát“ nepoužívá, ale také inklinuje k černobílému vidění světa. Ve svém rozhovoru s Barborou Tachecí pro ČRo Plus mluvil o těch, kdo stojí na „správné straně světa“ a postěžoval si na stále větší počet dříve seriozních a vážených novinářů, kteří přecházejí k „dezinformační scéně“ zatímco on zůstává na té „správné straně“. Hned mě napadlo – tohle je vlastně krásný příklad polarizace způsobené jednoduchým viděním světa. A i velmi inteligentní lidé na něj snadno naskakují.
Byť mu určitě je třeba přičíst ke cti, že necítí žádnou hořkost za to, že byl možná tak trochu tzv. odejit z moderování hlavní zpravodajské relace. To je určitě profesionální přístup. Mluvit ale o správné straně světa v době, kdy se svět radikálně mění, je roztříštěný, to mi ale připadá hodně nadnesené. Svět opravdu nemá jen dvě strany a není jako nějaká plochá mince. A nejen svět, ani EU.