
Digitální otroctví a emotikony
Je to už více, než 40 let, kdy se objevily v textech první emotikony (smajlíci). S rozšířením komunikace on line se pak začaly používat v masovém měřítku. Jejich smyslem bylo vyrovnat se s největší nevýhodou digitálně psaného textu, které nemá žádné osobní stopy (nevidíme ani rukopis). Zatímco v běžné, osobní komunikaci význam slov odvozujeme také podle neverbální komunikace (gesta, tón hlasu, dikce), v on line komunikaci to možné není. Možná se vám také někdy stalo, že co jste někomu napsali, váš protějšek pochopil úplně jinak, než jsme zamýšleli a naopak. To co je komunikováno může mít různé významy i přesto, že jsou použita stejná slova. Bohužel ani používání emotikonů tento nedostatek digitální komunikace nedokázalo vyřešit. Emotikony se totiž často vůbec nepoužívají tak, jak bylo původně zamýšleno a často nepoznáme, zda je ten či onen emotikon myšlen skutečně tak, jak to jeho uživatel cítí – zda skutečně vyjadřuje jeho pocit, nebo zda jde jen o ironii nebo předstírání s cílem mást příjemce zprávy a uvádět ho do rozpaků.
Závislost na on line komunikaci která v příliš vysokém měřítku začala nahrazovat osobní vztahy tak do značné míry převrátila vztahy vzhůru nohama. Okrádá lidi o čas, způsobuje pocit deprese, prázdnoty, nenaplněnosti, osamělosti a z lidí dělá otroky. Zcela deformuje rozdíly mezi tím, co je důvěrné a co je veřejné a člověk. Zatímco v reálném světě vzniká přátelství několik týdnů či měsíců, ve virtuálním světě může vzniknout velmi rychle. Lidé jsou tak ochotni i nejdůvěrnější věci sdělovat neznámým lidem, i když za normálních okolností by je svěřili jen nejlepším přátelům. On line svět zároveň nabízí obrovské možnosti setkat se během jedné chvíle s nekonečným počtem lidí. Jenže zpracovávat tak obrovské množství nabídek, ale i informací je nejen nemožné, ale i velmi vyčerpávající, frustrující a matoucí.
Virtuální vztahy jsou novým fenomén dnešní doby a psychologové ho stále ještě zkoumají – zejména to, jaký vliv má na mladou generaci. Zdá se totiž, že je závažnější, než se očekávalo. Zdá se, že virtuální svět a jeho závislost na něm skutečně deformuje naše životy a vnímání reality.