ČR nejhorší v Evropě – problém jménem investor

V cenách, zejména bydlení, energií, mobilních dat či potravin jsem západní Evropu více méně dohnali (nebo dokonce aktivně předehnali), ale v platech jí doháníme jen velmi pomalu nebo se nám naopak dokonce vzdaluje. V poměru k průměrným platům si tak v ČR můžeme koupit a dovolit výrazně méně. Naše platy jsou na úrovni 1/3 německých platů a zaměstnanec státu odevzdá cca polovinu toho, co stojí zaměstnavatele.

ČR a zejména Praha, kam směřuje většina migrace je v bydlení velmi drahá, přesto je neuvěřitelné kolik lidí tady touží žít a pracovat – i za tu cenu. Mám pocit, že i kdyby byla Praha ještě dražší a nedostupnější, migrace by se sem nezastavila. Otázka zní možná spíše v tom, co udělat, aby Praha nebyla nějakým státem ve státě, ale aby jiná města byla více atraktivní tak, abychom jednou nebyli zemí, kde je Praha a mimo ní jedno velké nic. Praha je také hlavně rájem investorů, turistů a bohatých lidí, takže i kdyby se stavělo více, tak investoři stejně ty postavené byty hned skoupí, ať už je nechají prázdné nebo za vysoký peníz pronajmou či ho rezervují pro turisty. Není ani divu, že pokud už se někde v raze nabízejí nové byty, jsou prezentovány rovnou jako „investiční“. Stali jsme se zemí investorů do nemovitostí.

Vedle nás postavili novou bytovku, stojí tu už několik let a jak myslíte, že je obsazená? Bydlí v ní jen pár lidí – pouze každý třetí byt je obsazený, ostatní jsou prázdné a nikdy tu nikoho neuvidíte. Když jsem se podíval do katastru, kdo ty byty vlastní, zjistil jsem navíc, že polovinu z nich skoupili cizinci a pokud tam bydlí, jsou to nově velmi často i bohatí Ukrajinci, rodiny, které vlastní tři SUV a třeba byt o 200m2, obvykle úplně nahoře, kde bývají největší, nejluxusnější byty. Často jsou ale prázdné a jsou tam jen v době, když přijedou ze zahraničí a navštíví Prahu. Nebo je naopak pronajímají jiným turistům.

Pokud jde o zmiňovanou Vídeň, tak ceny jsou zde tak nízké proto, že většinu bytu tady vlastní město a jde tedy o městské byty. Politika u nás ale šla po revoluci úplně opačným směrem, nikoliv podporou výstavby městských nebo družstevních bytů, ale výstavbou bytů do OV, zejména na investici. Po revoluci jsme vykročili opačným směrem, než západní Evropa. Asi v touze vlastnit velké majetky, která zůstávala v době socialismu dlouho nenaplněna. I když paradoxně v té době bylo bydlení možná dostupnější, než dnes, i když neexistoval volný trh s byty a sehnat volný, neobsazený domek nebylo také jednoduché. Sídliště se ale stavěla jako o život, protože bydlení a zakládání rodiny bylo pro komunisty prioritou. Rodiče se tedy jen zapsali do pořadníků a měli jistotu, že až jejich dítě vyroste, přijde na něj řada a bude mít od státu přidělený byt za levné, regulované nájemné – nikoli za nájemné od nějakého bohatého soukromého investora.

Myslím si proto, že jediným řešením je aby se stát a samo město postaralo a podporu masivní výstavby bytů ve svém vlastnictví nebo skupování starších nemovitosti do svého vlastnictví. Jedině stát a města mohou trend rostoucí nedostupnosti v důsledku aktivit investorů zvrátit. Bohužel se zdá, že pro vládu to dnes není prioritou a umí jen slibovat podporu výstavby. Jenže i to je málo, když postavené byty skoupí zase investoři. Tak se točíme stále v kruhu. Navíc, pokud ukrajinští dělníci budou deportováni na Ukrajinu, aby mohli být nasazeni v boji, lze očekávat, že bytová výstava se úplně zastaví – a možná nejen ona. Zasáhne to celou ekonomiku. Dokud se ale hlavním investorem nestane stát, města a družstva a nadále to budou soukromé subjekty, nic se nezmění – ani když se výstavba podpoří. Bohatí si nakoupí a chudí opět nebudou mít kde bydlet…