Veřejnoprávní média a zejména Český rozhlas v těchto dnech zažívají doslova žně ze všech možných zpráv o hříšné minulosti Turka, který ani ve 30 letech nevyspěl z puberty. Novináři se předhánějí v tom, kdo na něj nasbíral už více důkazů, až to zní hodně bizarně. Předevčírem jsem si zapnul rádio a byl tam Turek, včera jsem si zapnul rádio – a byl tam zase Turek. Dnes jsem si pustil rádio a zase se tam řešil Turek. Tak si říkám, je to ještě normální?
Každému je sice jasné, že asi ve skutečnosti žádný neonacista, sexista, homofob ani xenofob není, ale pohybuje se se svými klukovinami často na hraně mezi ničím a přestupkem nebo mezi přestupkem a trestným činem – samozřejmě v rámci své sociální bubliny a svého životního stylu, kterým rád provokuje. Jako puberťák, který si buduje své sebevědomí a svojí osobnost. A potřebuje to dávat okázale, neohroženě a frajersky na odiv.
Nebýt Turkovi zmražené puberty, může být jinak velmi kvalitní a zkušený kandidát, ale tahle jeho vlastnost mu to opravdu kazí a pasuje ho do pozice amatéra. Alespoň v politice. Jenže co s ním, pokud se ho nepodaří odsoudit? A jak moc je překážkou pro Babiše?