Konspirační teorie

Není náhodou, že nejdůležitější psychopati a kriminálníci nejsou v bahně malých ryb, ale právě v těch horních patrech společnosti, kam se díky svým ostrým loktům, kontaktům, známostem, úplatkům a bezohledností, vypracovali. Dříve nosili vážené náboženské a panovnické hábity, dnes saka a kravaty. Jsou to ti, kteří dříve rádi vyhledávali první místa v synagogách a nechali se od každého uctivě zdravit a dnes jsou to často ti, kteří milují objektivy kamer, působí seriozním a uhlazeným dojmem. Doba se nemění – mění se jen ty kulisy.

Jak rozeznáme ovce od vlků v rouše beránčím? To opravdu není snadné, protože na první pohled vypadají oba úplně stejně.

Můžeme říci, že to roucho zakrývající vlka je stále dokonalejší, s tím jak svět je stále složitější. Obsáhnout jeho tajemství je prakticky nemožné a právě proto vznikají různé konspirační teorie, protože lidé se nemohou spokojit s tím, co nabízí věda, náboženství, vláda nebo novináři. Je tu obrovské množství nezodpovězených otázek, které nikdo není schopen vysvětlit a které již samy nám dávají vnitřní pocit, že racionalita není to jediné, co dává řád, nýbrž že za tou oponou světa je ještě něco jiného, že racionalita – víra, že přírodní zákony vznikly samy od sebe a z ničeho, stejně jako život a vesmír, je vlastně sama iracionální a nesmyslná. A přesto mnozí věří, že věřit v náhodu z ničeho je racionální. Nebo více racionální, než existence někoho, ze kterého vše pochází.

Myslím si, že lidí, kteří v to věří – tedy ateistů, je ve skutečnosti i u nás málo, protože, když uvážíme, že taková víra je opravdový paradox, který sám o sobě nemá žádnou logiku a racionálno, ke kterému se ateisté upínají. Možná více lidí je agnostiků – lidí kteří věří, že nejracionálnější je se těmito otázkami vůbec nezabývat, protože odpovědi na ně nelze najít. Je to jakási rozumem odůvodněná ignorance či kapitulace, což mi příliš racionální také nepřipadá…

U nás je ovšem asi daleko největší skupina těch, které otázky po smyslu života nikdy nenapadli a nepocítili žádnou potřebu po nich pátrat nebo se tím zabývat – jsou to konzumenti, kteří v něco věří, ale nevědí v co. Většinou podle toho kdy nebo jak se to právě hodí. Tahle věc zkrátka pro ně není důležitá ani zajímavá, žijí proto, aby si užívali, spotřebovávali a konzumovali. I mezi nimi je však mnoho rozdílů – zatímco někteří jsou do kolotoče konzumního života zcela ponořeni, jiní nějakou iracionální víru mají – i když třeba jen horoskopy, víru v duchy, UFO či konspirační teorie. Tito lidé věří „v něco mezi nebem a Zemí“, jen zpravidla nevědí přesně v co.

Jiní jsou pak spokojeni s vysvětlením, které nabízí ateistická víra v náhodu, která dnes tvoří jakýsi oficiální či veřejnoprávní matrix (tj. nejpozději od té doby, co jsme se stali sekulárním státem).

Darwinova teorie evoluce je pro ateisty podobné dogma, jako pro teisty legendy stvoření světa. Ve skutečnosti to ale vypadá, že mezi vědou a vírou není žádný velký spor – ten je pouze důsledkem nedorozumění. Důležitější, než průběh stvoření je onen prvotní impuls a to, zda je tato evoluce řízena, modifikována a člověk je geneticky vyšlechtěn či jinak stvořen, nebo zda vše probíhá z ničeho a samo od sebe. A také to, zda tento proces probíhá jen na naší planetě, anebo je to univerzální proces, který má mnoho podob. Já nepochybuji o tom, že správná odpověď je – v obou případech – ta druhá.

Náboženství a konspirační teorie jsou jen dvě strany téže iracionální mince, způsobem, jak vysvětlit to, co je rozumově nedostupné, neuchopitelné, něco co z nějakého důvodu nelze analyzovat.