Zázračné ego

Někteří lidí věří na zázraky, i  na to, že je to něco zcela mimořádného, něco, co se vymyká přírodním zákonům. Ve skutečnosti je ale vše zázrak . sám život je zázrakem. Pouze my jsme se mi uzavřeli. Právě proto věříme, že je to něco mimořádného, aniž tušíme, že je to všude kolem nás. Respektive, že může být, pokud bychom chtěli. Jestliže chceme vidět zázrak, asi se ho nedočkáme, když na něj budeme čekat. Spíše jde o to, zázrakům se otevřít. Je to právě víra, o které někdy říkáme, že způsobuje zázraky a přenáší hory. A do jisté míry je to tak. Někteří říkají, že mají boha v sobě a ten v nich přitáhne to, co  potřebují. To je pravda, tak působí vesmírné zákony. Je však třeba rozlišovat, co je Bůh v nás (který je všude a ve všem) a co naše ego. Problém totiž je, že naše ego chce být tímto bohem. Proto má tendenci si Boha ochočit, analyzovat, vymezit mu své místo… Ego si řekne – ano mám Boha v sobě, ale já rozhoduji o tom, kdy se má projevit. Aniž o tom člověk tuší. Člověk si pak může stále myslet, že koná a myslí to, co chce Bůh, aniž by si všiml, že vlastně jen následuje hlas svého ega. A že je to ego, které mu přitahuje právě to, čemu by se rád vyhnul. Ego totiž ani tak netouží po zázraku, ale chce být samo zázračné.