Téma Antizeman

Kampaň nebo reality show?

Musím říct, že tak jak se prezidentská kampaň zdála zpočátku nezajímavá a nudná, postupně se z ní stala až nechutná hra s jediným tématem a tím se stalo házení špíny na současnou hlavu státu. I když možná ne házení špíny, ale rovnou kamenování. Ačkoli se prezidentští kandidáti dušovali, jak byla kampaň klidná, šlechetná a korektní, opak se stal pravdou. Kdo se těšil na nějaká témata, kdo by zvědav na nějakou podstatnou myšlenku, ideál se kterým kdo jde do kampaně,  který nám řekne jaký je náš národní zájem a jak změnit naší zemi, musel být nutně zklamán – jediným ideálem většiny kandidátů bylo – nebýt jako Zeman. Nikdo ovšem neřekl, přesně jak. Slyšel jsme jen obecné fráze o potřebě naší orientace na západ, potřebě slušnosti, korektnosti a jinak vše, co bychom se dozvěděli za zaškrtnutých políček v dotazníku, jak trefně řekl Ladislav Jakl, který to popsal docela výstižně.

Skutečně velmi malé ambice a abstraktní představy, o kterých si mžeme myslet ledacos. Podezřelé bylo i to, jak se všichni cítili po prohraném prvním kole – skoro každý byl šťasten, spokojen… Jako kdyby každému šlo jen o to se ukázat, ne chtít něco dokázat a změnit. Hlavně, když nebude jako Zeman… Jako kdyby nešlo o prezidenta ale o to vyhrát v tombole. Skoro nikdo si nepřipouštěl to, v jak důležité a rozhodující době žijeme, protože nebýt jako Zeman – to stačí.

Když Zeman zvolen nebude, jistě se s toho jeho podporovatelé nepodělají, nepoběží na náměstí, nebudou házet vajíčka ani rajčata, nebudou ukazovat žádné červené karty, nebudou pískat a hulákat, tak jako to bylo v případě odpůrců Zemana, kteří nebyli schopni respektovat demokratickou volbu.

A přitom se hovoří o tom, že příznivci Drahoše jsou právě ti vzdělanější, chytřejší, mladší, perspektivní, zatímco o těch, kdo volí Zemana nám média říkají, že to jsou ti hloupí, nevzdělaní nebo ti, které není možno považovat za křesťany, jak se někteří duchovní vyjádřili. Z toho musím říct, že je mi opravdu smutno.

Novodobí farizejové

Dost hloupé také je, když se zástupci církve pletou do politiky. To totiž může být začátek jejího pádu a rozkladu. Ostatně kdykoli k tomu došlo, nikomu tím neposloužila, snad kromě ďábla. Kde se bere ta pýcha některých lidí? Dnes jsem se vrátil mše, kde na jejím konci kněz přečetl výzvu Tomáše Halíka, koho máme volit. Respketive koho bude volit on – Halík si udělal z katolických mší jakousi soukromou propagační akci, která mě upřímně vůbec nezajímá a do kostela si myslím, že rozhodně nepatří. Tento člověk, kterého jsem kdysi uznával jako velmi moudrého a světaznalého duchovního filosofa, pro mě už dávno tak trochu ztratil kredit. Ne proto, že by ztratil charakter, ale pro jeho intelektuální přezíravost, ignoranci a pýchu. Ale budiž, není to má věc, každý máme nějaké chyby, já nejsem jeho soudce. Jeho výzva, kterou kněz přečetl už byla tak za hranou, že by jí snad ani žádné trochu seriozní médium nemohlo publikovat. Bohužel už nevím, jak to přesně znělo, ale bylo to něco v tom smyslu, že je to ten největší alkoholik, kuřák a sprosťák, jakého zná a že už je na čase, aby alkohol a kouř z cigaret z hradu zmizel a zavál tam čerstvý vzduch. Otřesné.

I když sám jsem nikdy vlastně nebyl velkým fanouškem Zemana a v minulých volbách jsem ho nevolil, letos vím, že udělám správně, i když pokud nevyhraje, vůbec proto plakat ani křičet nebudu. Je to demokratická volba, respektuji to, nemám potřebu se vůči nikomu vymezovat, ani sprostě ho urážet, tak jak to dělají ti farizejové, kteří nejvíce hovoří o slušnosti. Vím, že je to hlas lidu, věřím ve férové volby a vím, že za čtyři roky bude zase nové.

Dlouho jsem přemýšlel, kde se ta zloba vlastně v lidech bere a co ten Zeman udělal těmto lidem tak strašného, že ho tak nenávidí? Dobře, nebyl to prezident podle mého gusta, ale dělat z něj démona a vytvářet kampaň Antizeman, to je dost ubohé a jednoduché. Jako bychom neměli jiná volební témata, místo naříkání nad tím, že s kandidáty nepřišel diskutovat. Možná je tu taková kampaň proto, že říkal něco, co nechtěli slyšet. Možná proto, že nebyl poslušnou loutkou. Možná proto, že k němu nemohli vzhlížet jako k elitě. To si myslím, že je ten hlavní důvod. Elitářské myšlení – typické právě pro farizeje.

Tito lidé si zakládají na tom, že jsou někdo. Mají rádi tituly, rádi se nechávají oslovovat pane doktore, pane inženýre, pane docente… A rádi takto oslovují ty, kterým podlézají, ve snaze dostat se také tak vysoko. Samozřejmě, každý člověk, který má vzdělaní takový není, ani každý volič Drahoše. Nicméně je mezi nimi mnoho právě takových. Lidí, kterým pýcha stoupla do hlavy a pro které jsou obyčejní lidé jen nevzdělaní a neinformovaní hlupáci, kteří se neorientují, jakási lůza. A dokonce to nejsou ani křesťané. Ostatně právě běžné lidi s nižšími příjmy oslovuje Zeman, který se prezentuje naopak jako člověk z lidu – jako člověk, který lidem rozumí, i když elity ne.

V tom se ukazuje docela zajímavá věc – že totiž není všechno tak, jak se podává. Že inteligence ani vzdělání není zárukou charakteru nebo slušnosti. Končeně víme, jak o charakteru a dodržování zákonů kázali fariezejové, ale sami pili víno. Velmi rádi hovoří o mravních zásadách, ale to podstatné jim uniká. Ne, nemám o Zemanovi žádné iluze a jak říkám, nikdy jsem ani nebyl jeho volič. Tahle kampaň mě ale opravdu otrávila a znechutila. Vlastně se vůbec nedivím, že ti, kteří dosud váhali, volí Zemana, i když jeho podpora už asi nebude taková, jako před čtyřmi lety. Mezitím totiž mnoho starších lidí a jeho voličů odešlo na druhý břeh a naopak přišlo mnoho mladých voličů, kteří se snadno nechají ovlivnit tím, co jim řeknou ve škole. Ale tak už to chodí…

… podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích, a když jim lidé říkají ‚mistře‘.

Evangelium: Mt 23,1-12

Společenská poptávka

Živě si vzpomínám jak v revolučních dnech roku 1989 provolávali masy lidí na náměstích Zemanovi „sláva!“ a po letech se kolo dějin obrací zpět. Nebo ne? Změnil se za tu dobu Zeman nebo my? Dal se do pohybu vlak vedle nás nebo náš? Nebo oba? To je těžké posoudit. Podle mého názoru se změnila spíše doba. Zeman ani my možná až tolik ne. Změnila se doba, kterou dnes každý chápeme jinak. Zeman ovšem není ten, kdo rozděluje společnost – je pouze toho symbolem. Můžeme odstranit symbol, můžeme zbourat i sochu. Pokud ale nevíme, co chceme, nic se nezmění. Objeví se nový symbol, nové hnutí.

Jak se říká, světská sláva – polní tráva a angažovanost v politice je nevděčná, zvláště když máte odvahu jít proti proudu. Zvláště dnes na to člověk musí mít žaludek a lokty. Je to určitě těžší, než být nenápadným diplomatem schovaným v pozadí, od kterého nikdo neočekává, že bude říkat své názory. Pokud chceme mít prezidenta diplomata, potom si myslím, že by byl rozhodně mnohem lepší Pavel Fischer, než vědec Jiří Drahoš, který si myslím, se pro politiku vůbec nehodí. Je to zkrátka nevýrazná, poddajná osobnost bez vyhraněných názorů, která nebude schopna hájit naše zájmy. Rád bych se mýlil, ale přesto myslím, že  nejlepší by byl asi Jiří Hynek nebo Petr Hannig. Ale tak to bývá, že ti nejlepší a nejrozumnější mívají mizivou podporu a nikoho nezajímají. Proč? Neprovokují, nepyšní se množstvím titulů ani nemají žádnou tlačenku až z USA… Jsou až příliš skromní a vidíme, že být rozumný, pokorný a mít to v hlavě srovnané, prostě nestačí. V dnešním světě bohužel ne.

Možná někdo dobře ví, proč vynaložil tolik úsilí, aby tam dostal právě tohoto vědce. Jeho fanoušci to však nebudou… Celé to zkrátka ve mně budí tak trochu dojem, že jde o nastrčenou loutku. Kde se vzaly jeho obrovské preference už v době, kdy ho veřejnost ani neznala, kdy ještě ani nepromluvil? Už tehdy mi to přišlo velmi zvláštní.

Dezinformace

Bylo by také zajímavé vědět, odkud se bere mýtus, že je Zeman protievropský a proruský? Naopak, každý ví, že se při návštěvě Ruska důrazně ohradil proti výkladu okupace z roku 1968 a žádal omluvu. A každý také to, že je velkým zastáncem EU a dokonce, že nechal vyvěsit vlajku EU nahradě, za což ho opravdu nemusím. Ale že byl párkrát na návštěvě Ruska nebo Číny, se kterou obchoduje celý svět, včetně největších západních demokracií? No a co – kolik jiných státníků ze západu tam bylo. Nebo že řekl jednou sprosté slovo nahlas, když přeložil název aktivistického hnutí Pussy Riot, za jejichž aktivity se musí slušný člověk stydět a proto už je sprosťákem on? Že jednou zavrávoral díky své viróze a proto už je navždy alkoholikem? Bylo by dobré, kdyby ti lidé, kteří Zemanovi nasazují psí hlavu, měli alespoň trochu soudnosti. Zeman rozhodně není ideální prezident, ale dělat z něj démona, tomu říkám já podpásovka. Když už mluví o zásadách slušnosti – a právě o těch podpásovkách.

Jak vidíme, jsou to všechno nechutné lži. V kampani to není nic neobvyklého, házet jeden na druhého špínu. Problém mám především s tím, když se do těchto emotivních reakcí zloby, nenávisti a lží nechává vtahovat právě církev nebo veřejnoprávní  média. Jak se najednou ztrácí všechen respekt k rozdílným názorům, vzájemná úcta jeden k druhému? Jakoby to šlo najednou všechno stranou. Ta, že ani vážení křesťané neváhají pomlouvat a házet špínu. Že se nestydí – že jim není hanba. A pak přijdou do médií diskutovat s vážnou, uhlazenou tváří a klidným hlasem, jakoby se nic nestalo. Nebo až bude po všem, vrátí se opět ke kázání morálky, slušnosti a tolerance.

Prezident sjednotitel?

Ať volby dopadnou tak či onak, věřím, že to tak má být a že vše je dobré. Vše má své konstruktivní jádro. Nevyhraje Zeman? Třeba je to dobře a je čas, aby si odpočinul a dožil svůj život na své chalupě, v klidu, bez stresu a na čerstvém vzduchu. Nevyhraje Drahoš? Třeba je to také dobře – do politiky ho může být škoda a více poslouží společnosti jako vědec, v oblasti kde je jeho místo.

Jsem opravdu demokrat a respektuji volbu lidí, přál bych každému, aby vyhrál jeho favorit, což ale není možné. Zkrátka bych si přál, aby byl v této zemi každý spokojený a šťastný. To by však museli být na hradě i v podhradí takoví lidé, kteří ví, co tato země opravdu potřebuje a jaké jsou její národní zájmy. To lze ale asi sotva očekávat – stejně jako to, že na hradě bude někdy osobnost, ke které budou vzhlížet všichni. Ostatně ruku na srdce – tak to nebylo ani za Václava Havla. Nebylo to tak za druhého Václava, nebylo to za Miloše a nebude to ani za Drahoše, pokud vyhraje.

Mnozí lidé stále touží po nějakém prezidentu sjednotiteli, který nebude rozdělovat lid. Podle mého názoru je to ale dost naivní představa, pokud bude prezident viditelnou osobností, která se projevuje. Čekáme na nového tatíčka Masaryka? Možná si i jeho idealizujeme, protože si dnes už nikdo nepamatuje, že i on sám měl mnoho odpůrců a kritiků. Navíc to byla opravdu jiná doba a lidé celkově měli k sobě mnohem blíže, než dnes. Přece jen ale existovala nějaká slušnost, úcta a podpásovek či manipulací nebylo asi tolik, jako dnes. Obávám se, že v dnešní době se taková sjednocující osobnost sotva objeví. Nejblíže by k ní měl snad Pavel Fischer, ale jak víme, i ten získal jen 10% hlasů.

Akademický paralelní svět

Když slyším, jak sprostě se prof. Tomáš Halík (kněz!) vyjadřuje o hlavě státu – ať si o něm myslím cokoliv -, nechce se mi ani věřit tomu, že takoví lidé reprezentují církev. A to opravdu uznávám inteligenci, ohromný rozhled a nesmírné mentální schopnosti pana profesora, jakož i řadu cen, které získal. Zdá se ale, že to nestačí. K pokoře a slušnosti, o které mluví, bohužel ne.

Je škoda, že se Tomáš Halík začal politicky angažovat, protože tím pro mě ztratil svoji věrohodnost, jakmile se projevily jeho skutečné postoje. Jeho slova jsem vždy hltal, jeho moudrosti vždy poslouchal a jeho rozhled vždy velmi obdivoval. Vlastně stále neumím pochopit, co se s ním stalo, co tak omámilo jeho mysl. Ale dobře, beru to jako jeho názor – každý máme nějaký. Dříve pokud vím, také uvažoval o kandidatuře na prezidenta a také já jsem uvažoval o tom, že by to byl vynikající prezident, morálně nesmírně silný. Dnes o tom už přesvědčen bohužel nejsem. Co je platná morální integrita, když jí zastiňuje přezíravost a neschopnost podívat se na svět očima obyčejného člověka – ne akademika. Schopnost sestoupit z piedestálu na zem. Tak to alespoň vnímám já.

Pan profesor by snad řekl, že je to proto, že nejsem dostatečně informovaný nebo proto, že nemám takový rozhled. Ostatně tak – jak je u akademiků často zvykem. Asi je to přirozené, že tito lidé jsou vždy tak trochu odtržení od reality, uzavření ve své akademické obci. Stále se pohybují mezi intelektuály a mezi těmi svými, žijí ve svých idejích a ideálech, ale o tom, jak to opravdu chodí dole mezi lidmi, ani moc nevědí. Podobně jako ti idealisté za zdmi monumentálního skleněného paláce, tam v Bruselu. Tito lidé mají na vše naučené diplomatické odpovědi a fráze, ale normálně si s nimi asi nepopovídáte. Žijí jakoby v jiném paralelním světě.

Ne každý akademik je samozřejmě uzavřený ve svém světě, ale asi není ani mnoho těch, kteří hranice tohoto světa dokáží překročit. Ostatně vyjít z vlastní bubliny je těžké pro každého, bez ohledu na to, jestli má vysokou inteligenci a široký rozhled nebo nízkou inteligenci a omezený rozhled. Zdá se, že teoreticky mají větší šance se k tomu dopracovat ti inteligentní. Inteligence však opravdu žádnou zárukou není. Stejně jako vzdělání není zárukou morální integrity. Jen předpokladem, nikoliv však nutným.

Ideální prezident

V těchto volbách, kdy se budeme rozhodovat mezi dvěma kandidáty, budu volit Zemana, nicméně jako vhodném kandidátovi bych mu nedal více, než 60% ze svého hlasu. Proč? Protože ani on pro mě neznamená člověka, která je schopen se skutečně zasadit o naše národní zájmy. I když není vždy čitelný, víme ale zhruba co od něj čekat, dostatečně ho známe a má dlouhé zkušenosti. Na druhou stranu jeho protikandidát je velká neznámá a podle toho, jak se zatím prezentoval to vypadá, že jediným jeho programem bude být poslušným spojencem západu, tak, jak od něho Berlín i Brusel očekává, takže naše státnost i národ se skutečně může ocitnout v ohrožení a bude jen protektorátem, který spravuje někdo jiný. Na druhou stranu je dobře, že tu máme ještě vládu, která to bude moci alespoň z části korigovat. Věřme, že pokud bude zvolen, bude to stačit a nebude mít možnost udělat třeba svým podpisem nějakou vážnou nebo dokonce osudovou chybu. Dávám mu 0% ze svých hlasů a více neočekávám. Kdybych dal více, mohl bych být zklamán.

Nabídka kandidátů opravdu nebyla příliš dobrá, kromě dvou, kteří by se snad prosadili, ale kteří neměli podporu skoro žádnou. Možná proto, že nebyli Antizemanem a tak se všichni soustředili na to, aby Zeman vyhrál, což je celkem pochopitelné. Zajímavější snad budou další volby, ve kterých už Zeman nebude hrát roli a kde bude muset skutečně každý přijít s nějakým ideálem, programem a cílem. Nejen s tím, že by se vůči někomu vymezoval. A další kandidáti? Hynek 75%, Hannig 65%, Zeman 60%, Topolánek 50%, Fischer 30%, ostatní 5%… Prostě – žádná sláva a ideální prezident už vůbec ne.

Zeman vs. Drahoš

Pokud nebude zvolen Zeman, může to však přesto znamenat něco pozitivního. Totiž to, že místo soustředění se na vymezování vůči prezidentovi – na jediné téma, se rozšíří náš obzor a konečně začneme diskutovat o skutečných tématech. Tedy hlavně o tom, co jsou ty naše národní zájmy. Bude-li Drahoš skutečně nevýrazným a poddajným prezidentem, bude to o to větší motivace a mnohem větší prostor takovou diskusi vyvolat, i mezi těmi, kdo dosud neměli jiný zájem, že bojovat proti Zemanovi. A to je také dobré. Tedy alespoň bych v to doufal – snad nejsem příliš naivní, když věřím, že lidé tak lhostejní nejsou. Stále totiž věřím v tento národ a vím, že navzdory zástupu blbů je tu i hodně těch, kterým na jeho osudu záleží. Pokud tedy bude Zeman opět prezidentem, budu spokojen – pokud ne, nebude mi to až tak vadit, do budoucnosti hledím s důvěrou. K volbám ale rozhodně jdu. A co vy? V každém případě, každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.